Dluh překračuje stín amerických remaků

Příběh vychází ze stejnojmenného izraelského snímku z roku 2007. Překvapivě je ale americký remake autonomním dílem, pro jehož hodnocení není potřebné srovnání s předlohou. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách. V současnosti, v roce 2007, a v minulosti, v roce 1965. Vypráví příběh trojice agentů Mossadu, kteří měli v roce 1965 za úkol ve východním Berlíně najít a zajmout nacistického doktora z Osvětimi. Poznáváme je v roce 2007, kdy jsou již známými a obdivovanými hrdiny a jejich oficiální verze událostí jsou veřejně známy. Jak se to odehrálo tenkrát doopravdy, vědí však jen oni a doktor.

Mimo dramatické události úkolu, který musela trojice splnit v znepřátelené zemi, se ovšem postupně až do současnosti promítají i jiné stíny minulosti, které rozhodně nejsou zapomenuty. Ve spíše komorním duchu režisér kladl důraz hlavně na interakci mezi hlavními protagonisty, čímž se mu podařilo vytvořit opravdu hutnou atmosféru. Ve spojení s věrohodnými dialogy a excelentními hereckými výkony se obě roviny (špionážní i vztahová) spojily do dokonale celistvé jednoty. Madden sestavil ústřední trojici jak za mlada (Jessica Chastain, Sam Worthington, Marton Csokas), tak ve stáří (Helen Mirren, Ciarán Hinds, Tom Wilkinson) ne na základě divácké atraktivity jednotlivých představitelů, ale na základě rozporuplných osobností postav. Vystupují tak na světlo věrohodné osudy a reakce lidí, kteří jsou postaveni před životní zkoušku.

Vedle poměrně pomalého plynutí děje a upozadění akce, což je pro hollywoodský film dost netypické, se režisér pouští na tenký led i ponecháním prostoru pro postavu doktora. Nacistický zločinec je pojat jako figurka čistého zla. Inteligentní a bez jakékoliv lítosti. Je spíše hnacím motorem k jednání mladých agentů, kteří jsou s tímto zlem konfrontováni. Sami mají i přímé zkušenosti s válečným pronásledováním židů a za oběť mu padli i jejich příbuzní. To dělá z jejich úkolu zároveň velmi osobní věc. Spolu s posouváním děje ovšem s postavou doktora vstupuje do příběhu i rovina apelující na diváka. Nenechává ho jen nezaujatě sledovat děj, ale zároveň ho nutí klást si i obecnější otázky o definici lidství a pravé podobě zla.

Tento burcující, divákovu aktivitu žádající styl se promítá i v užití filmových prostředků. Jsou mu totiž neustále zapírány nezbytné informace, takže jediní, kteří vlastně vědí, jak to skutečně bylo a co se mezi nimi tenkrát stalo, jsou do dvou třetin příběhu jen tři hlavní postavy. Stejně tak neustálé a nesouvislé vstupy útržkovitých flashbacků, které v první polovině spíše ještě otevírají další otázky, než aby nějaké zodpovídaly, a jejich časová neposloupnost doplňují aktivizující filmový styl.

Velký důraz na roli atmosféry ve filmu byl kladen užitím hudby a kamery, která z velké části děj snímá spíše v detailech na jednotlivé hrdiny. Vyprávění se tak posouvá ani ne díky samotnému ději, ale především díky neustále se měnícím a vyvíjejícím se prožitkům a pocitům ústřední trojice. Tento fakt ještě podtrhuje to, že se často příběh k flashbackům vrací až v okamžiku, kdy si jsou hlavní hrdinové schopni vzpomenout. Vyprávění samotné je potom stejně nespolehlivé jako paměť hlavních hrdinů.

Takto poměrně netradičně pojatý špionážní námět spíše než k Hollywoodu odkazuje k izraelské předloze. Přesto je do amerického Dluhu vložena velká míra originality a odvahy. A přestože závěr příliš nectí celkový náboj snímku, i tak si z kina odnese divák silný zážitek, který by pravděpodobně od hollywoodské žánrové podívané jen tak nečekal.

Dluh (The Debt, USA, 2010)

Režie: John Madden
Scénář: Matthew Vaughn, Jane Goldman
Kamera: Ben Davis
Hudba: Thomas Newman

Hrají: Helen Mirren, Ciarán Hinds, Tom Wilkinson, Jessica Chastain, Sam Worthington, Marton Csokas, Jesper Christensen, a další
Premiéra v ČR: 27. 10. 2011
Délka: 114 minut