Drive: Romance oděná do kruté melancholie velkoměsta

Drive tak důsledně pokračuje v linii hmatatelného znázornění gaunerů. Ti s nižším postavením vypadají spíše jako sídlištní delikventi v šusťákách se třemi proužky. Ti důležitější se sice umí slušně obléknout, ale většinu času netráví ve svém přepychovém sídle, nýbrž v obyčejné pizzerii, která slouží jako pračka špinavých peněz. A protože jsou to především obchodníci, jejich osobní vztahy jdou vždy stranou, když je ve hře tučný balík zelených bankovek.

Stejně důsledně jako při vykreslení zločinců si Refn počíná i v práci s nočním velkoměstem, v tomto případě s Los Angeles. Tyto málomluvné pasáže jsou doprovázeny elektronickou hudbou Cliffa Martineze, která citlivě dotváří unikátní atmosféru setmělých ulic a pokojů s umělým osvětlením. Výborný soundtrack pak ještě doplňuje několik písní vzdáleně připomínajících chytlavé cajdáky z 80. let, ovšem v patřičně moderním hávu a s vhodně napsanými texty.

Citové zabarvení těchto skladeb je zároveň jedním z hlavních pilířů romantického odstínu filmu, který vypráví o mlčenlivém (a bezejmenném) řidiči s tváří Ryana Goslinga a jeho dvojím životě, jehož podobu jednoho dne změní setkání se sympatickou sousedkou Irene (Carey Mulligan) a jejím malým synem Beniciem. Zdánlivá idylka se ale brzy začne z několika důvodů komplikovat. Tyto nesnáze ovšem umožňují vyniknout akčním a thrillerovým prvkům snímku, aniž by přitom Drive ztrácel něco ze své úžasné atmosféry. Svůj podíl na tom má typově vhodně zvolené ústřední herecké duo. Křehká a relativně obyčejná Mulligan rozhodně nepatří mezi adorované hollywoodské krásky. Její postava milé holky od vedle tak působí dostatečně opravdově. Díky kouzlu svých velkých očí z ní přesto vyzařuje určitý šarm. Klid, kterým Irene oplývá, dokáže vyvážit napětí adrenalinových chvil, které řidič pravidelně prožívá. Snad i proto je k ní tak silně přitahován.

Ryan Gosling pak rozhodně není prototypem drsného hrdiny, na první pohled připomíná spíše hezouna z billboardů, byť s mnohem větším charismatem. Jeho síla ovšem spočívá ve výrazu tváře, protože na postavě řidiče je obdivuhodná právě schopnost mlčet. Hledí si svých záležitostí, ale když si to situace žádá, umí být i mužem činu. To naštěstí nemusí nijak silácky prohlašovat, protože se to dá vyčíst z jeho gest a z jeho očí, což je samozřejmě zásluha především Goslingova přirozeného hereckého projevu.

Refnův talent vyprávět příběh spíše pomocí obrazů prospívá i akční rovině filmu. Skvěle nasnímané automobilové honičky jsou přehledné, a přitom dostatečně rychlé, aby v nich vynikly řidičské schopnosti Goslingovy postavy. Úspornost v počtu dialogů také pomáhá budovat intenzivní napětí v klíčových scénách snímku. Jejich vyvrcholení pak často přichází v podobě okamžiků nečekané brutality. Drive tak umí brilantně kombinovat momenty noční melancholie (a náznaky romantiky) s výjevy lidské krutosti potřebné k přežití ve světě gangsterů.

Refnova novinka má šanci stát se kino-událostí roku, protože nabízí fanouškům pohyblivých obrázků to nejlepší z tradice evropského i hollywoodského filmu. Je to úžasné dílo, které znázorňuje obraz velkoměsta plného osamělých duší, ale zároveň nezapomíná na uspokojení diváků sofistikovanějších podívaných. Drive si tedy rozhodně zasluhuje vaši pozornost a byla by škoda nechat si ho ujít.

Drive (Drive, 2011)
Režie: Nicolas Winding Refn
Scénář: Hossein Amini
Kamera: Newton Thomas Sigel
Hrají: Rayn Gosling, Christina Hendricks, Ron Perlman, Bryan Cranston, Carey Mulligan
Délka: 100 minut
Premiéra v ČR: 15. 9. 2011