Dvojí hra (Duplicity)

Claire (Julia Roberts) kdysi pracovala v CIA, Ray (Clive Owen) zase v MI6. Teď ale oba suverénně plují ve vodách průmyslové špionáže a chystají se přechytračit šéfy dvou soupeřících mamutích korporací. Jak už to v podobných případech bývá, do hry se zaplete jejich vzájemná přitažlivost i podezíravá paranoia, jestli jsou city, řeči a činy toho druhého upřímné, nebo jsou jenom součástí nějaké jiné rafinované hry, a o zvraty děje, podrazy a vychcávání každého s každým tady nebude nouze.

Právě naopak. Film je jimi natolik přesycen, až to může někoho ubíjet. Gilroy se ukazuje jako brilantní scenárista a chrlí úderné dialogy, stejně jako nová a nová zauzlení, v tempu přímo šíleném. Nejde přitom o zvraty skutečné, Dvojí hra jenom chytře dociluje toho, že si je divák domýšlí sám, i když tam nejsou, a přespříliš snaživé chytrolíny může vést ke zmatení. Paradoxně to ale není to hlavní. Scenáristu tu totiž – což se u režírujících scenáristů nestává zrovna často – překonává Gilroy režisér, který přímo hýří nápaditým filmovým stylem. Je až škoda, že si jeho pečlivě rozestavěných postav a promyšlených záběrů nestihnete při uhánějícím ději moc všímat. Každá scéna je totiž rozvržená s mimořádnou pozorností. I nejeden znalec si rozličné lahůdkové vychytávky může všimnout až při dalším zhlédnutí. Autor se ve hře s filmovým obrazem i stylem skutečně vyžívá a evidentně ho to neskutečně baví.

Po přísně sevřeném Michaelu Claytonovi, kde fatálnost probíhajících dějů v chladných vyprázdněných interiérech dýchala temnou katarzí, přichází prosvětleně opojná špionská hra připomínající snímky z 60. let, s evropskou atmosférou, chvílemi se až blížící lehké francouzské svižnosti. Jako by se měl na plátně každou chvíli zjevit Belmondo. Claire a Ray jsou sice špičkoví agenti, ale nevyužívají příliš dnes tak běžné až zneužívané technologie, a už vůbec ne pěsti. Místo toho mají starou dobrou eleganci, šarm a inteligenci geniálních podvodníků, kteří si umí užívat života, i když občas prosvítá i rozčarování a únava z prolhaného života plného nejistoty. Jejich herečtí představitelé si své role užívají jak se patří, sebevědomě se pohybují v těch nejluxusnějších apartmánech nejrůznějších lokací světa, s nadhledem se přenášejí napříč škálou pocitových rovin. Jsou to profesionálové se šarmem na rozdávání. Snad ještě lahůdkovější je obsazení šéfů nepřátelských korporací, podaných Paulem Giamattim a Tomem Wilkinsonem tak perfektně, až člověka zamrzí, že nemají více prostoru.

Silným stylotvorným prvkem je i hudba doprovázející značnou část stopáže. Jejím autorem je James Newton Howard, nejflexibilnější filmový skladatel současnosti, který opět bravurně předvádí svou schopnost vyhmátnout pro film přesně takové tóny a melodie, které ho učiní atmosféričtějším a plnějším.

Snímků, kde se každý snaží obelhat každého, jsme již viděli tolik, že záleží jenom na divákově schopnosti užít si tuhle šviháckou jízdu a na tom, jak moc dokáže ocenit Gilroyovu poctu starým filmům a lehkost, se kterou si pohrává s konvencemi žánru a klasickými klišé. Pokud je to váš šálek kávy, líbili se vám Dannyho parťáci nebo Pán a paní Smithovi, a pokud neočekáváte smrtelně vážnou hru s překvapeními, která vám vyrazí dech, tak se máte na co těšit. A po skončení titulků si budete vykračovat s lehkým úsměvem…

***Duplicity/Dvojí hra (USA, 2009)
Režie a scénář: Tony Gilroy
Kamera: Robert Elswit
Hudba: James Newton Howard
Střih: John Gilroy
Hrají: Julia Roberts, Clive Owen, Paul Giamatti, Tom Wilkinson, Dan Daily, Denis O´Hare, Christopher Denham, Wayne Duvall, Carrie Preston
Délka: 125 minut
Premiéra v ČR: 7. 5. 2009
**Premiéra v SR: 7. 5. 2009