Dvojí hra (Duplicity)
Po Michaelu Claytonovi, jednom
z nejgeniálnějších filmových překvapení posledních let, se uznávaný
scenárista Tony Gilroy opět posadil na režisérskou židli a přináší
komplikovaný příběh agentů opačného pohlaví, korporací, romantiky,
podvodů a stylové elegance, jako vystřižený ze staré školy.
Claire (Julia Roberts) kdysi pracovala
v CIA, Ray (Clive Owen) zase v MI6. Teď ale oba suverénně plují ve vodách
průmyslové špionáže a chystají se přechytračit šéfy dvou
soupeřících mamutích korporací. Jak už to v podobných případech
bývá, do hry se zaplete jejich vzájemná přitažlivost i podezíravá
paranoia, jestli jsou city, řeči a činy toho druhého upřímné, nebo jsou
jenom součástí nějaké jiné rafinované hry, a o zvraty děje, podrazy a
vychcávání každého s každým tady nebude nouze.
Právě naopak. Film je jimi natolik
přesycen, až to může někoho ubíjet. Gilroy se ukazuje jako brilantní
scenárista a chrlí úderné dialogy, stejně jako nová a nová zauzlení,
v tempu přímo šíleném. Nejde přitom o zvraty skutečné, Dvojí hra
jenom chytře dociluje toho, že si je divák domýšlí sám, i když tam
nejsou, a přespříliš snaživé chytrolíny může vést ke zmatení.
Paradoxně to ale není to hlavní. Scenáristu tu totiž – což se
u režírujících scenáristů nestává zrovna často – překonává
Gilroy režisér, který přímo hýří nápaditým filmovým stylem. Je až
škoda, že si jeho pečlivě rozestavěných postav a promyšlených záběrů
nestihnete při uhánějícím ději moc všímat. Každá scéna je totiž
rozvržená s mimořádnou pozorností. I nejeden znalec si rozličné
lahůdkové vychytávky může všimnout až při dalším zhlédnutí. Autor se
ve hře s filmovým obrazem i stylem skutečně vyžívá a evidentně ho to
neskutečně baví.
Po přísně sevřeném Michaelu
Claytonovi, kde fatálnost probíhajících dějů v chladných
vyprázdněných interiérech dýchala temnou katarzí, přichází
prosvětleně opojná špionská hra připomínající snímky z 60. let,
s evropskou atmosférou, chvílemi se až blížící lehké francouzské
svižnosti. Jako by se měl na plátně každou chvíli zjevit Belmondo. Claire
a Ray jsou sice špičkoví agenti, ale nevyužívají příliš dnes tak
běžné až zneužívané technologie, a už vůbec ne pěsti. Místo toho
mají starou dobrou eleganci, šarm a inteligenci geniálních podvodníků,
kteří si umí užívat života, i když občas prosvítá i rozčarování a
únava z prolhaného života plného nejistoty. Jejich herečtí
představitelé si své role užívají jak se patří, sebevědomě se
pohybují v těch nejluxusnějších apartmánech nejrůznějších lokací
světa, s nadhledem se přenášejí napříč škálou pocitových rovin. Jsou
to profesionálové se šarmem na rozdávání. Snad ještě lahůdkovější je
obsazení šéfů nepřátelských korporací, podaných Paulem Giamattim a
Tomem Wilkinsonem tak perfektně, až člověka zamrzí, že nemají více
prostoru.
Silným stylotvorným prvkem je i hudba
doprovázející značnou část stopáže. Jejím autorem je James Newton
Howard, nejflexibilnější filmový skladatel současnosti, který opět
bravurně předvádí svou schopnost vyhmátnout pro film přesně takové tóny
a melodie, které ho učiní atmosféričtějším a plnějším.
Snímků, kde se každý snaží obelhat každého, jsme již viděli tolik, že záleží jenom na divákově schopnosti užít si tuhle šviháckou jízdu a na tom, jak moc dokáže ocenit Gilroyovu poctu starým filmům a lehkost, se kterou si pohrává s konvencemi žánru a klasickými klišé. Pokud je to váš šálek kávy, líbili se vám Dannyho parťáci nebo Pán a paní Smithovi, a pokud neočekáváte smrtelně vážnou hru s překvapeními, která vám vyrazí dech, tak se máte na co těšit. A po skončení titulků si budete vykračovat s lehkým úsměvem…
***Duplicity/Dvojí hra (USA,
2009)
Režie a scénář: Tony Gilroy
Kamera: Robert Elswit
Hudba: James Newton Howard
Střih: John Gilroy
Hrají: Julia Roberts, Clive Owen, Paul Giamatti, Tom
Wilkinson, Dan Daily, Denis O´Hare, Christopher Denham, Wayne Duvall, Carrie
Preston
Délka: 125 minut
Premiéra v ČR: 7. 5. 2009
**Premiéra v SR: 7. 5. 2009
Reklama