Dvojka

…a nejenom pro ně, ale i pro ty, kteří je při tom budou sledovat. Abych čtenáře hned vyvedl z omylu, nestane se tak kvůli kvalitám filmu. Scénář je napsán a film natočen velice schopně, se svižným střihem, příjemnou kamerou, civilním herectvím a odsýpajícím, realistickým dějem. Sledujeme naše hrdiny – spíš antihrdiny – na jejich zpackané dovolené (uznejme, že nejenom jejich zaviněním), od které si snad bláhově slibovali, že jim napraví pošramocené životy. Jejich vztah je již delší dobu nefunkční – popravdě řečeno, ve skutečnosti je totálně zkrachovalý. Veškerý čas strávený spolu je vyplněn otrávenými výrazy a podrážděnými dialogy. Snad nic si už spolu nedokáží užít – a o samotě o nic víc. Jejich nálada pod psa, způsobená nepřestajnými výtkami, které si nedokáží odpustit ani na prázdninách, se i přes poutavou technickou stránku filmu vylévá ven a zaplavuje diváky. Dráždí do té míry, že nebýt třetí postavy, volnomyšlenkářského flákače  – „pohodáře“ Šimona, který se jim připlete do cesty, těžko by se s nimi ta hodina a půl dala vydržet, ne ještě užít. Jeho postava dodává novou šťávu, nový impulz jejich životům a divákovi šanci odnést si z filmu i něco hezkého. Tedy kromě vydechnutí, že v tomhle nemusí sám žit. A co je na tom úplně nejhorší, je fakt, že si můžeme jenom domýšlet, proč jsou ti dva pořád spolu. Moc se o nich nedozvíme, nevidíme nic z jejich minulosti, téměř ani záblesk romantiky a citů, které je k sobě snad kdysi přitáhli. Nechápeme tedy vůbec, co je k sobě navzájem ještě poutá, kromě zvyku, ovšem. Rozmrzelost sledujícího to ještě zvyšuje.

Fuit zřejmě dosáhl toho, co zamýšlel. Dvojka přinutí člověka k úvaze. Někteří lidé, a je jich možná víc, než si my ostatní dokážeme připustit, tak skutečně žijí a nejsou schopni, nemají dost sil, se z toho bludného kruhu vymanit. A to ani v případě, že je jim poskytnutá pomocná ruka – citlivě, nebo v podobě šoku – jako Michalovi a Veronice postavou Šimona. A nebýt jeho, který jejich vztahem pořádně zamíchá a nechá je pocítit, v čem to vlastně žijí a jak diametrálně jinak se dá žít, vydrželi by se na film dívat jenom ti, kteří něco podobného dobře znají anebo ti, co jsou z jiné planety a nechápou, jak vůbec tihle dva mohou spolu ještě vůbec promluvit. On je jediným odlehčením v tíživém filmu z naší současnosti bez humoru a romantiky, který bude některým divákům až důvěrně (a tudiž nepříjemně) známý. Dvojka tak může fungovat v první řadě jako výstraha nebo důrazné varování každému, komu se třeba zdá, že je v podobné situaci, ať bere nohy na záda a utíká čím dřív tím dál… Protože jestli jsou lidé tak hloupí, že setrvávají v takovýchto vztazích jenom ze zvyku a dávno vyprchané zamilovanosti, která se změnila v otrávenost, nudu a podráždění, mají se nad čím zamyslet. …a možná si nic jiného ani nezaslouží.

Dvojka (Česko, 2009)
Režie: Jaroslav Fuit
Scénář: Richard Malatinský, Jaroslav Fuit
Kamera: Viktor Smutný
Hudba: Tadeáš Věrčák
Střih: Michal Hýka

Hrají: Kristýna Fuitová – Nováková, Jakub Wagner, David Máj
Délka:90 minut
Premiéra v ČR: 10. 12. 2009