Závěr loňského roku byl nečekaně bohatý na zajímavé, skvělé, ne-li
přímo výborné české filmy. Nesmíme ovšem zapomínat, že byl také plný
především filmů velice průměrných, až vysloveně špatných. Právě
proto by první letošní česko-slovenský film Pouta neměl v kinech
zapadnout ani uniknout vaší pozornosti. Je totiž docela reálně možné, že
nic lepšího ze střední Evropy již letos neuvidíte. Překonat Pouta bude
zatraceně těžké.
Ondřej Malý
Jestli alespoň jednou do roka svojí návštěvou kina poctíte film
domácí provenience a ještě jste neviděli Pouta, nenechávejte si tu
návštěvu na léto. Po dlouhé době totiž vznikla nekompromisní žánrovka
bez příměsi laciné komediálnosti a zlehčování, navíc na téma, které
je (nejen) ve filmu stále ještě více méně tabu.
Antonín Rusnák pracuje v STB v bezútěšně šedivé době počátku
80. let a ve své práci je nejlepší. Profesionální, věrný, spolehlivý.
Strohý a chladný. Pokud nad smyslem svojí práce nepřemýšlí, všechno se
zdá být v pořádku – v zajetých kolejích chátrající, ale
fungující totality. Člověk ale pořád zůstává člověkem a někdy se mu
zdá, že je proklatě blízko velikého štěstí. Většinou se však ztrácí
v rutině, nesmyslnosti a beznaději, a když to trvá příliš dlouho, a
když všechno kolem je stejně rutinní, nesmyslné a beznadějné, je to ta
pravá chvíle, aby z temnoty ve vaší duši vylezli ti nejhladovější
démoni. Ti nejlepší dokážou zradit nejhůře. Včetně sebe sama.
Ondřej Malý
A Antonínova destruktivní cesta nikam kvůli jeho postavení strhává se
sebou další a další lidi. Lidi nikoli nevinné, i když se tak na první
pohled mohou jevit. I zdánlivě nevinné oběti sebehledajícího a chladně
kontrolovaného běsnění toho mají na svědomí hodně. Na vedlejších
postavách se tak odhalují neduhy režimu a slabosti lidí, kteří padají do
propasti, v níž je těžké najít sebeúctu a nelhat sami sobě. Divák to
díky prvotřídnímu herectví neokoukaných tváří pocítí také. Zcela
odcizená mu zůstane jenom hlavní postava, ztvárněná ve filmu téměř
neznámým divadelním hercem Ondřejem Malým (z královéhradeckého
Klicperova divadla) tak brilantně, že se na něj nedá zapomenout. Ve
světové kinematografii se těžko najdou podobně znepokojivé a
nepostižitelné charaktery, v české pak jde o absolutní raritu.
Radim Špaček, doteď především režisér zajímavých dokumentů, vsadil
na umírněnou režii bez zbytečných efektů a spolupráci s výborným
týmem spolutvůrců z Čech a Slovenska, který mu umožnil stvořit
přesvědčivou vizi. Při sledování uhrančivé hry hlavních představitelů
si lze výtečnou práci kamery, střihu, zvuku a výpravy uvědomit nejspíš
až mnohem později. V každém případě je to rovněž jejich zásluhou, že
se Pouta zařadí k výjimečným filmům, jaké u nás příliš často
nevznikají. Stejně vám ale v paměti uvízne hlavně Antonínův stažený
hlas a šíleně zarputilý výraz, a to na hodně hodně dlouho.
{youtube}Bv5kGozKvuc{/youtube}
Pouta (Česko, 2010)
Režie: Radim Špaček
Scénář: Ondřej Štindl
Kamera: Jaroslav Kačer
Hudba: Tomáš Vtípil, WWW
Střih: Anna Johnson Ryndová
Hrají: Ondřej Malý, Kristína Farkašová, Luboš
Veselý, Lukáš Latinák, Oldřich Kaiser, Ivana Uhlířová, Martin Finger,
Roman Zach, Iva Pazderková, Barbora Milotová
Délka:146 minut
Premiéra v ČR: 4. 2. 2010
Napsat komentář