Fincherovi Muži, kteří nenávidí ženy chtějí být novou ikonou milénia
Není obvyklé, aby se režisér takového jména, jakým je David Fincher, rozhodl natočit remake snímku tak brzy po uvedení originálu. Možná je ale dobře, že se k tomuto odvážnému kroku rozhodl. Divákovi ještě nevyhasly veškeré vzpomínky na švédský předobraz, a tak může mimo jiné podumat nad tím, jak v knižní předloze našel naše divoké milénium americký enfant terrible a švédský tvůrce Niels Arden Oplev, který si převážně hraje na svém (rozuměj švédském) písečku.
Fincherovi Muži, kteří nenávidí ženy si ovšem zaslouží od recenzenta víc, než jen prosté konstatování kvality. Fincher je režisér, který chtě nechtě rozpoutává debatu. Je třeba zdůraznit, že by to nebyl David Fincher, aby svůj remake výrazně nepřizpůsobil svému filmovému vyjadřování. Nechává se sice filmovou předlohou ovlivnit. Skládá jí i knižnímu vzoru a jejich tvůrcům tímto gestem kompliment, zároveň se ale chce evidentně vrátit k nejobdivovanějším snímkům své filmové minulosti – Sedm, Klub rváčů a Zodiak. Po probuzení „starého dobrého Finchera“ křičely davy, protože je typickým příkladem kultovního režiséra, jehož filmy se stávají předmětem bezbřehé adorace celé generace. Ve svých předešlých dvou snímcích Podivuhodném případu Benjamina Buttona (2008) a Sociální síti (2010) sice předvedl brilantní filmovou práci, ale zároveň opomenul svou postmoderně sofistikovanou kritiku konzumního světa, kterého je zároveň součástí. Právě jeho odklon od názorového přístupu, který mu byl vlastní, byl pravděpodobně hlavním důvodem volby předlohy, která ještě „nevychladla“. Knižní trilogie Milénium švédského novináře Stiega Larssona má totiž s Fincherovým přístupem hodně společného.
Okázale drzou a vtipnou provokací ovšem bylo využití product placementu a jeho zabudování do samotného děje.
Obě filmové adaptace – švédská i americká – převzaly syrový knižní jazyk a převedly ho do strhující vizuální podoby. Stanley Kubrick říkával, že žádná knižní předloha není nezfilmovatelná, jen je potřeba v knize vyprávět jazykem literárním a ve filmu tím filmovým. Oba režiséři s filmovým jazykem ovšem zacházejí jinak. Zatímco Oplev v duchu typické švédské filmové detektivky vytvořil mysteriózní atmosféru jako podklad pro brilantně zpracovanou detektivku, Fincher se snažil více vytvořit další kult milénia. Ovšem kult podvratný, jak je jeho dobrým zvykem.
Ústřední postavy snímku novinář Mikael Blomkvist (Daniel Craig) a oběť systému s fotografickou pamětí Lisbeth Salanderová (Rooney Mara) se se zdviženým prostředníčkem nalívají Coca-Colou. Jsou součástí tohoto milénia, jeho dětmi, ale zároveň jsou tak trochu i vně. Mikael se snaží odkrýt pravdu o nemorálním podnikateli a je smeten šikem jeho právníků. Lisbeth je ve svých 23 letech stále v opatrovnictví státu a ví hodně o pěstounské péči i sociálních pracovnících. Oba je spojí 40 let starý případ zmizelé dívky.
Fincher stejně jako Oplev zachoval víceúrovňovou dějovou linii, která se v první části skládá hlavně z oddělených příběhů Lisbeth a Mikaela, v druhé části mezi ně ještě vstupuje linie flashbacků souvisejících s vyšetřováním příběhu.
Fincher předvedl bravurní vyprávěcí schopnosti skrze dějovou zkratku. Z celkové „neamerické“ délky 158 minut nevyjde ani minuta nazmar. Stejně jako Oplev zachoval víceúrovňovou dějovou linii, která se v první části skládá hlavně z oddělených příběhů Lisbeth a Mikaela, v druhé části mezi ně ještě vstupuje linie flashbacků souvisejících s vyšetřováním příběhu. Fincher byl ovšem přes poměrně složitý příběh shovívavý k divákovi a orientace v ději je tak poměrně jednoduchá.
Shovívavý byl také v zobrazování násilí. Oproti původnímu snímku výrazně osekal brutalitu některých scén. Některé úplně vynechal (rvačka v metru), některé snímal tak, aby zobrazované násilí nebylo tak explicitní (znásilnění). I když v tomto ohledu byl pravým důvodem pravděpodobně tlak producentů, výsledné podobě to nijak neuškodilo. Okázale drzou a vtipnou provokací ovšem bylo využití product placementu a jeho zabudování do samotného děje. Od prvních scén jsou ve filmu nezakrytě prezentované značky firem, které jsou pravými symboly naší konzumní doby. Mikael si kupuje Marlbora, Lisbeth se neustále cpe jídlem z McDonalds a zapíjí ho Coca-Colou. Debata se stočí i na Ikeu a výběr hudby sériového vraha padne na Enyu jakožto umakartový pop bez státní příslušnosti.
Fincherovi Muži, kteří nenávidí ženy jsou na jedné straně formálně bezchybně natočeným mysteriózním thrillerem, v němž je kladen důraz hlavně na atmosféru a napětí spíše než na samotnou zápletku, na straně druhé ovšem i podařeným komentářem k současné době a jejím kultům. Zbývá tak říct jen poslední věc: „Fincher je zpět!“
Muži, kteří nenávidí ženy (The Girl with the Dragon Tattoo, USA, 2011)
Režie: David Fincher
Scénář: Steven Zaillian
Kamera: Jeff Cronenweth
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross
Hrají: Daniel Craig, Rooney Mara, Stellan Skarsgård, Robin
Wright, Christopher Plummer a další
Premiéra v ČR: 12. 1. 2012
Délka: 158 minut
