Ghost Rider – parodie bez příčiny

Že Hollywoodu dochází dobré nápady, je už několik let známá věc. Jedno pokračování osvědčeného filmu za druhým už nechá většinu filmově kompetentních diváků chladnými, stejně tak adaptace čím dál podřadnějších fantasy knih. Velká studia se ale snaží ždímat každou dojnou krávu až do dna a ve vemenu jalovice jménem Komiksová adaptace zbyla ještě jedna kapka, tak ven s ní! Bohužel už má ale dávno po datu spotřeby a to se na ní notně podepsalo. Kromě faktu, že byl celý projekt Ghost Rider po svém dokončení v roce 2005 zdržován neustálými změnami a dodělávkami v postprodukci, protože se hlavounům snímek prostě nelíbil, obsadili tvůrci do hlavní role postpubertálního motorkáře stárnoucího akčňáka Nicolase Cage a posadili zápletku, prostředí a vedlejší postavy spolu s celkovým provedením do trendu, který na filmových plátnech převládal někdy v polovině minulé dekády. A to je už opravdu síla.

O čem to mluvíme? Ghost Rider, jakkoliv se může navenek tvářit cool a jako největší film-tvrďák, je totiž jenom špatně maskovaný výlet do pohádky Kráska a zvíře mírně ochucené pimprlovým Faustem. Původní komiks nám předkládá drsného antihrdinu zasazeného do nepříliš konvenčního prostředí, do pekla, kde je v neustálém konfliktu s Mefistofelem, a to pouze a jedině sám za sebe. Film oproti tomu ukazuje naivního Johnnyho Blaze v jinošských letech se zamilovaným pohledem utkvělým na usměvavé krasavici latinskoamerického typu a starostí o otce, kvůli kterému vlastně podepíše smlouvu s pekelníkem, aby si to pak náležitě vyžral a stal se z něj poskok s ohořelou lebkou. Už samotný úvod filmu, nehorázně protažený do nějakých třiceti minut, dává divákovi signál, že je něco špatně. Hlas jakéhosi vypravěče hned zkraje předčítá něco o západě založeném na legendách. Ty řádky jsou natolik krkolomně napsané a přeplácané složitými slovy, až to všem, co umí alespoň trochu anglicky, trhá uši. Kromě Petera Fondy, jenž svou roli Mefistofela zvládá ukázkově, ačkoliv se musí brodit opravdu mizerně napsanými dialogy a hláškami, totiž celý snímek pokračuje ve stejném duchu.

Johnny zestárne a po půl hodině se na plátně konečně objevuje Nicolas Cage. Starší verze Johnnyho je ale vnitřně naprosto stejná jako zamlada, je to zbrklý motoristický artista s nagelovanými vlasy, dokazující si svou nesmrtelnost stvrzenou starou smlouvou s ďáblem šílenostmi na motorce. Jakkoliv se ale maskéři a sám Cage snažil, je velice patrně vidno, že z podobných postav už dávno vyrostl a stejně jako další akční hrdinové druhé půlky let devadesátých by měl přenechat žezlo nově příchozím a neztrapňovat se takhle hrozným způsobem. Když se ale objeví Roxana, ona (kdysi) fešná dívka, se kterou chtěl uprchnout, ale nezvládl to, začíná teprve ta pravá mela. Johnny je totiž vystavěn jako nedomrlý puberťák a jako puberťák pak vypadá podle perel, které Nicolas Cage háže do placu, i autor scénáře. Johnnyho stará a nerezavějící láska Roxana je nyní úspěšná reportérka a má s Johnnym Blazem udělat rozhovor, ale scéna, jež tak nastane, je vrcholem nevkusu. Johnny namísto odpovědí na otázky klade svoje dotazy typu „jak ses celou dobu měla?“, „slyšel jsem, že s někým jsi“, a tak dále, zatímco pro Roxanu zůstal ve scénáři prostor jenom pro hloupý úsměv. Je to špunt, který pustí na plátno další splašky. Tak například sekundové výseky Roxany čekající na Johnnyho v restauraci, které nemají žádný dějový ani vizuální význam, skáčou doprostřed Johnnyho první proměny v pekelného jezdce a pomáhají filmařům vyhnout se vizuálně náročnějším přímým záběrům. Chudák Roxana také nahodí každý dialog způsobující u diváků výbuchy smíchu. Takové Johnnyho přiznání, že se proměňuje v jezdce s hořlavou lebkou, působilo na diváky jako molotovův koktejl na benzínovou pumpu. Film se ale provinil nejen proti technice filmového vyprávění, jsou zde kolikrát i velice silné logické prohřešky. Tak například – od kdy jezdí na dvouproudé dálnici kamiony v pravém proudu do protisměru? A který konstruktér dokázal zabudovat do motorky zpátečku?

Stejné podivnosti se pak dějí i v druhé příběhové lince Mefistofelova syna. Ten se rozhodl povstat proti otci a ku pomoci si přivolá další tři démony ukryté v různých elementech. Jenomže jak k nim přijde? Jednoduše, vstoupí do hospůdky uprostřed Nevadské pouště, jedním prstem zabije člena motorkářské skupiny Pekelných andělů a po bleskovém střihu už hovoří se svými kumpány mezi hromadou mrtvých těl. Tomu říkám akce! Ale nejenom herecky náročnější scény dostaly ve střižně zabrat. Mizerné a několikrát předělávané digitální triky zřejmě zažily taktéž pořádnou řež. V momentě, kdy se na scéně objevuje chlap složený z písku nebo démon utopenec pouze z vody, bychom čekali tuhý souboj ohně, jímž je samotný ghost rider přesycen, a těchto dvou elementů. Ale nečekejte nic víc než začátek šarvátky s opravdu rychlým koncem typu uvaření vody nebo nasátí onoho písku. Zbytek zřejmě zůstal ležet na podlaze střižny. Nezbedný synek, stejně jako jeho tatínek, vlastně celou dobu prahne po smlouvě odpovídající velkému množství duší hříšníků z regulérního města duchů, jež jim oběma vyfouknul minulý ghost rider. Mefistofelův potomek si nebere servítky, zato rukojmí, to už je jiná. Johnny se zde staví do role chrabrého rytíře v naleštěné zbroji, kterému sekunduje přechytralý, přesto těžko uvěřitelný hrobník-starý ghost rider. Vyráží spolu, a naprosto nepochopitelně bez eskadry policejního doprovodu za zadkem, na cestu za záchranou Roxany a vůbec celé humanity před peklem. Finální souboj je, stejně jako zbytek celého snímku, přeplněný opravdu trapnými hláškami typu „za tohle mi zaplatíš!“ a chyb v logice všech těch pekelných kouzel a čárů, zřejmě vzniklých radikálním střihem. Původně snad soudržnému, ačkoliv ne příliš zvládnutému filmu daly punc naprosté splácaniny a poslaly ho tak navěky do horoucích pekel nechtěné parodie.

Že jsme vám v recenzi vyzradili příliš velkou část děje? Nebojte se. Jak to celé dopadne, pochopí průměrný divák v půli filmu, kdy mu také musí dojít, že tenhle snímek se opravdu nepovedl. Pokud ale trpíte oním zvráceným smyslem pro humor typickým pro fanoušky béčkových a jiných nechtěně nepovedených filmů, pak vám Ghost Ridera můžeme jedině doporučit!