Hanna - jak vytvořit sexy mišmaš
Od 7. července se do české distribuce dostává americký akční snímek Hanna. Ale stejně jako není snadné ve skutečnosti jednoznačně vymezit žánrovou příslušnost (nalezli bychom zde i prvky sci-fi, teenagerského dramatu, road movie či artového filozofování), není snadné ani jasné vymezení kvalit a nedostatků snímku či jednoznačného způsobu, jak k Hanně přistupovat. Režisér Joe Wright (Pokání, Pýcha a předsudek) měl štěstí na velice zajímavý scénář. V konečném důsledku se však snažit překonat sám sebe a tím se zamotal do směsice poměrně nesourodých prvků a sdělení. Divák pak musí být velice obezřetný, aby se do těchto labyrintů nezapletl taky.
Samotná dějová linie ubíhá poměrně jednoznačně a nekomplikovaně. Příběh je postaven na silném dějovém hybateli, který skvěle udržuje tempo – tím je cíl zabít tajnou agentku Marissu Wiekla a následně docestovat na adresu setkání Hanny a jejího otce. Hanna je mladá dívka, která je od svého mládí kdesi ve finské divočině cvičena svým otcem, aby byla dokonalým zabijákem a neomylným vojákem. Jednoho dne je již připravena, aby splnila svůj úkol – zabít Marissu a tak pomstít smrt své matky. Díky agentčině lsti se domnívá, že úkol splnila, a tak zamíří na místo setkání. Po cestě potkává rodinu s dcerou v jejím věku a Hanna část cesty stráví s nimi. Netuší, že v patách jí je parta německých neonacistů najatých Marissou.
Celkově je koncept filmu Hanna mnohými
recenzenty připodobňován k akčním snímkům s agentem Bournem. Společná
jim je hlavně snaha udržet nepolevující tempo a pohyb hlavního hrdiny a
obrazu, stejně jako touha vytvořit nejen sexy hrdinu, ale hlavně sexy
vizuál. Zde se nachází jak silné stránky, tak i slabiny snímku (záleží
hodně na osobním filmovém vkusu). Přestože je na příběhu znatelný
scénář s velkým potenciálem, nepolevující intenzivní vizuální styl
často tuto stránku upozaďuje. Ovšem kvůli tomu, že je příběh až
přehnaně segmentovaný na jednotlivé události (čímž připomíná právě
strukturu road movie), a ztrácí tedy samostatnou celistvost, je tento vizuál
vlastně nezbytný. Všechny tyto popsané rysy filmu vedou k domněnce, že se
jedná hlavně o efektní akční podívanou. Do tohoto vysoce moderního a
efektního základu je ovšem zapojených hned několik dalších
„parazitujících“ charakteristických prvků, které naopak první dojem
vyvracejí. Výrazné je například pojetí postavy Marissy, jejíž základní
konflikt plyne z toho, že její ženské poslání není naplněno, tedy že
nikdy neměla dítě. Její vztah k Hanně je pojatý jako vztah k dceři
(což je i explicitně vysloveno, když se jeden z najatých neonacistů ptá
Marissy, jak se vydařilo její dítě).
Dalším prvkem je samotný fakt, že hlavní představitelkou akčního filmu s množstvím bojových scén je teenager, ale primárně se nejedná o snímek určený cílové skupině pubescentů. I hudba, kterou vytvořila již kultovní skupina The Chemical Brothers, má za úkol dotvářet neobvyklou moderní atmosféru a ještě posilovat dominantní pozici hrdinky v obrazu i ději.
Populární a oceňovaný režisér Joe
Wright vsadil ve svém novém snímku Hanna tak říkajíc na divokou kartu.
Představitelka hlavní role Saoirse Ronan, kterou proslavil režisérův
předešlý film Pokání, je zde opravdu naprosto dominujícím prvkem obrazu,
příběhu i divákovy identifikace. Teprve sedmnáctiletá dívka však
k tomuto úkolu přistupuje až překvapivě dospěle. Svým kouzlem tak do
postavy Hannny a do celého snímku přináší neoddiskutovatelnou originalitu,
poutavost a z Wrightova snímku dělá opravdu sexy podívanou.
Hanna (USA / Velká Británie /
Německo, 2011)
Režie: Joe Wright
Scénář: Seth Lochhead, David Farr
Kamera: Alwin H. Kuchler
Střih: Paul Tothill
Hudba: The Chemical Brothers
Hrají: Saoirse Ronan, Eric Bana, Cate Blanchett, Olivia
Williams, Michelle Dockery, Tom Hollander
