Impotence kazí lotrovské fotry

Tvůrci se prý zapotili, než objevili téma, které by stálo za to zpracovat. Vysvětluje to, proč třetí díl přichází celých šest let po posledním filmu, ale není zřejmé, proč z toho vylezl příběh ukázkově tuctový. S jejich bezradností lze soucítit, když sledujeme unylé a nezábavné úvodní minuty, v nichž se seznamujeme s Gregem Jebalem jako usedlým taťkou se dvěma dětmi a kancelářskou prací v nemocnici. Jak vyždímat vtipné situace ze životního stereotypu a absence rodinných přestřelek mezi Jebaly a Byrnesy? Nasaďte tam ženskou a nechte vzklíčit podezření z nevěry. Snad příštích šest let nebudou vymýšlet geniální zápletku s tím, že se Greg Jebal musí potýkat s problémy vlastní prostaty i menopauzou své ženy.

Málokoho překvapí, že díky chytře sepsaným smlouvám a vidinám jistého výdělku se vrací celá herecká sebranka. Nových postav je málo a takový Harvey Keitel se navzdory své hvězdnosti zcela ztrácí. Hlavní kočkovanou hrají opět Robert De Niro a Ben Stiller, kteří se tak obloukem vrací k čistě osobnostnímu souboji, i když tentokrát vyrovnanějšímu. Stillerova postava značně dospěla, skoro až zestárla, když se musí starat o vlastní potomstvo. Značně potlačeny však byly party pro Barbru Streisandovou a především Dustina Hoffmana, jehož role měla být původně ještě epizodičtější. Jeho scény jsou však jedny z mála, které stojí za to.

Je pochopitelné, proč De Niro vzal před deseti lety roli lehce fašistického otce, když se série slibně rozjížděla, protože představovala velmi zábavnou postavu démonického tchána s přísně tajným tajemstvím. Nyní se celé jeho působení zcela převrátilo a nezbývá, než si zoufat, kam se jeho postava vyvinula, respektive do jaké míry zdegenerovala. Promiňme, že ztratil svůj švih agenta veterána, ale když musí hrát se ztopořeným penisem, nebylo by od věci zavést proces odebírání oscarových cen. Za tohle by si to jistě zasloužil.

Také Paul Weitz si měl uvědomit, že už netočí Prcičky, kterými se uvedl do světa filmového průmyslu, a scenáristé mu v tom neměli pomáhat. Ačkoli se série od svých kořenů zakládala na boji s pruderností a nebála se být otevřenější ohledně peprných dialogových přestřelek, tentokrát je to víc než pořádně horká káva, kterou se popálí pouze a jen diváci.

Není radno se nechat zmást dabingem. Je zvykem, že se v České republice dabují především díla, která směřují k dětskému divákovi, často ještě neschopnému číst, aby zvládl titulky. Fotři jsou lotři sice z plátna česky mluví, ale potomci by si z filmu mohli odnést nějaké to trauma.

Film totiž dělá zábavu značně vulgární, občas je násilný a prodchnutý sexuální tematikou. Příležitostně se mu daří načasovat nálož humoru, aby akurátně způsobila komediální masakr. Když se to naopak přežene, poznají to i méně citliví. Přestřelí se laťka a trapné ticho přehluší jenom trapný smích. Ať už v tom hraje roli penis, zvratky nebo klystýr. Momenty, kdy se vrací tajnůstkářská nálada plná přehnaných gest známá z prvního filmu, jsou vzácné, a o to silněji bolí scény, kdy se tvůrci dopouští kolosálních přečinů vůči dobrému vkusu.

Že fotři dokážou být lotři, víme dávno a koncept se dost vyčerpal už se skončením prvního dílu. Je otázka, jestli je trojka ještě horší než dvojka, rozhodně působí bezradněji a ztraceněji, protože fotři obou partnerů už byli představeni a nové motivy nebo jejich důmyslný vývoj se ztratily v křeči příliš potentních fórů a impotenci jejich provedení.

Fotři jsou lotři (Little Fockers) (USA 2010)
Režie: Paul Weitz
Scénář: John Hamburg, Larry Stuckey
Kamera: Remi Adefarasin
Hudba: Stephen Trask
Hrají: Ben Stiller, Teri Polo, Robert De Niro, Dustin Hoffman, Barbra Streisand, Owen Wilson, Jessica Alba, Harvey Keitel, Laura Dern
Délka: 98 minut
Premiéra v ČR: 23. 12. 2010