Indiana Jones a království křišťálové lebky

Bez ohledu na důvěru k Spielbergovým schopnostem nebo strachu z pokročilého věku už čekání u některých osob hraničilo s šílenstvím. A najednou je výsledné dílo viděné – a témat k diskusi bezpočtu. Indiana Jones je totiž legenda – a s legendami bývá nejedna potíž…

O pokračování Indyho dobrodružství se svým způsobem uvažovalo už od konce Poslední křížové výpravy a minimálně od roku 1997 se o něm i mluvilo. Letité spory o scénář by si zasloužily vlastní film. Kvůli nesouhlasu Spielberga, Lucase či Forda si na něm vylámali zuby i takoví kabrňáci jako Frank Darabont nebo M. Night Shyamalan, a trápení ukončila až verze uznávaného profesionála Davida Koeppa. Ta vysílá zestárlého válečného hrdinu se spoustou báječných historek, které bychom rádi všechny viděli na velkém plátně, do amazonského pralesa za tajemstvím mayských křišťálových lebek. Ponechme stranou fakt, že v Amazonii žádné mayské pyramidy nenajdeme, a vraťme se k tomu, že se předtím bude muset probít potížemi se Sověty i vlastními krajany, kteří k rudé paranoii budou mít tentokrát výjimečně důvod. Nacházíme se totiž v roce 1957 a Indy už není žádný mladík, na jeho touze po dobrodružství to ale není tolik poznat. A tak přibírá staré i nové známé a nepřátele, jako vždy ztvárněné vesměs skvěle vybranými herci, a divoká honička napříč kontinenty může začít.

Úvahy o novém pokračování příběhů cynického dobrodruha, kterému pojem „nedestruktivní archeologie“ moc neříká, byly od začátku poznamenány základním rozporem: „klasickým“ zobrazením, po kterém prahnou všichni jeho milovníci, a Spielbergovou možná až bezděčnou touhou být originální a předvést divákům něco, co ještě neviděli. Toto jsou rozpory recenzenta, problémy kritika, starosti teoretika – a nutno říci, že naprosto zbytečné. Se svým osvědčeným týmem a explozivní režií je totiž smete jako hurikán. Alespoň to by se mi chtělo říct. Není to ale tak docela pravda…

Spielberg, kterému nikdy nedělalo potíže skloubit očekávaní s překvapením, je jako velké dítě, které natočilo většinu svých filmů v první řadě sobě pro radost. Sám se vyjádřil, že tenhle film dělal zas hlavně pro fanoušky. A je to na něm vidět. Snaží se, seč mu síly stačí, aby tenhle díl vypadal stejně jako ty předcházející a bral přitom zřetel na realitu zestárlé postavy, kolem které se to všechno vždycky točí. To ostatní je pořád stejně ujeté a zábavné, jenom to už zkrátka nepůsobí tak přirozeně a improvizovaně. Indiana Jones prostě patří do jiné doby, jejíž oživování současnými prostředky není i přes všechnu vynalézavost a snahu tvůrců tak úplně bez problémů (ani nemluvě o nesčetných zástupech jeho epigonů, kteří disponují mnoha jinými, pro současný svět a novou generaci diváků možná o moc přitažlivějšími atributy, schopnostmi a úkoly). Hlavně co se týče kombinace digitálních triků a klasických kulis – frajeři z ILM vrhli všechny své síly na to, aby film (kromě toho, že reflektuje filmová léta padesátá) vypadal jako natočený v letech osmdesátých – nebo taky neutuchající vášně Georgea a Stevena pro létající talíře. V neposlední řadě je zde kontrast legendárnosti hlavní postavy a scénáře, který jí – na rozdíl od takového Jamese Bonda – velí zestárnout a podle toho jednat (i když Casino Royale ukázalo opak a Bondovi to jenom prospělo). Tolik kritika. Protože co mě osobně se týče, vůbec by mi nevadilo, kdyby byly obě série stejně dlouhé a Steven Spielberg točil jenom samé Indiana Jonesy a sem tam nějaký ten Jurský park…

Stevenova parta prostě pořád umí – i když se teď o to musí pořádně snažit. Humor je stejný, suchý a úderný, nejen slovní, ale brilantní režií vypointovaný i obrazově a některé scény jím přímo přetékají. Děj se valí kupředu vždy svěže a povětšinou v těch nejlepších Spielbergových tradicích jako velká voda, kdy chvílemi jenom žasnete, co všechno se na plátně děje najednou, přičemž to všechno stíháte naplno vnímat. Jakými gejzíry nápadů ještě tihle staříci hýří! Na scénáři je vidět, že se přepisoval bůhvíkolik let, hlavně v závěru je poněkud dýchavičný a zalátaný triky, ale po stránce hlášek a situací mu není co vyčítat a blýská se nejednou perlou vskutku pamětnou. Až když se začne příliš poučovat nebo předvádět efekty, což vám nechá prostor vydechnout, uvědomíte si, že vlastně vůbec nejste překvapeni, že děj odsýpá poněkud mechanicky tak, aby se vám to líbilo – teda jestli jste fandové – a že jenom bohatství nápadů to zachraňuje, abyste se pořád cítili při té oldschoolové akci nadšeně a příjemně. Z takového návratu starého známého, plného svěží chuti do života a bez hromady patosu a sentimentu, kterou jsem očekával (a která by mi vůbec, ale vůbec nevadila), se nemůžou netěšit zejména ti, kdo mají k dobrodružství jako takovému jenom ty nefalšovaně nejupřímnější vztahy.

Protože: co jiného jste čekali? Indiana Jones je Indiana Jones a jakékoli větší zasahování do jeho mytologie by vzbudilo nenávist davů – jakou u mnohých vyvolá už jenom samotný fakt, že holt i někdo jako on zestárne. Je to ale tentýž borec, který se vrhá do vřavy (a především ji sám vyvolává) jako slepý a s tím nejsušším fórkem a úšklebkem nalepeným na rtech udolá bandy padouchů, přičemž zůstává stylový, vzdělaný, morální a idealistický. Zkrátka dokonalý hrdina. A Steven Spielberg je pořád Steven Spielberg – filmový mág, který prostě neumí točit špatně a který vás pobaví, okouzlí i dojme pohybem malíku, pokud nejste úzkoprsí necitliví ignoranti bez úcty k schopnostem druhých. Pro tenhle film to platí víc než jindy Když jste totiž ochotni zapomenout na sofistikovaný odstup – námaha to není velká – a s radostí se vrátit do hájemství těch nejprimárnějších romantických tužeb, chlapeckých snů a dobrodružných fantazií, kterých je Indy nejčistším výrazem, pak dostanete jeden z vůbec nejkrásnějších filmových dárků.

Indiana Jones a království křišťálové lebky / Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull (USA 2008)
Režie: Steven Spielberg
Scénář: David Koepp, George Lucas, Jeff Nathanson, George Lucas, Philip Kaufman
Kamera: Janusz Kaminski
Hudba: John Williams
Střih: Michael Kahn
Hrají: Harrison Ford, Karen Allen, Shia LaBeouf, Cate Blanchett, John Hurt, Ray Winstone, Jim Broadbent, Andrew Divoff, Alan Dale, Pavel Lychnikoff, Igor Jijikine, Neil Flynn
Délka: 123 minut
Česká premiéra: 22. 5. 2008