Ivetka a hora
Dokumentarista Vít Janeček se ve svém filmu Ivetka a hora pokusil zmapovat fenomén zjevení Panny Marie, nikoli ovšem v obecné rovině, zaměřil se na mladou ženu, které se jako desetileté Panna Marie zjevila. Janeček zjišťuje, co všechno události související se „zázrakem“ s aktérkou snímku udělaly. O tom, do jaké míry bylo jeho pátrání úspěšné, svědčí i cena z Jihlavského festivalu dokumentárních filmů za nejlepší český dokument.
Co předcházelo událostem, které Janečkův dokument mapuje?
Dne 5. srpna 1990 odpoledne si tři děti ve věku 10, 11 a 7 let – Ivetka, Katka a její bratr Mitko – hrály na mýtině na hoře Zvir, na Lubovnianské vrchovině na severovýchodním Slovensku. Najednou se z okolního lesa začaly ozývat podivné zvuky. Vyděšené děti se schovaly v seníku a začaly se modlit: „Mária, Matka naša, skryj nás pod svoj plášť.“ Zvuky ustaly a v seníku se zjevila Panna Maria. Viděly ji obě dívky a od té doby se jim zjevovala každý měsíc po dobu pěti let.
Vít Janeček se o události a existujících videozáznamech z té doby dozvěděl od svého známého a ihned ho napadlo natočit o dnes již mladých ženách dokument. Nebylo ovšem lehké ženy k natáčení získat, neboť již nestály o mediální zájem a novou vlnu dotazování, vysvětlování. Nakonec svolila pouze Iveta, inteligentní, sympatická, dnes již provdaná, sebereflexe schopná žena. Škoda jen, že se Vítu Janečkovi nepodařilo pro svůj dokument získat též Katku, konfrontace výpovědí a současného života obou dívek by dokument jistě rozšířila o další rovinu. Stejně tak by bylo zajímavé slyšet, co si o Ivetině zjevení myslí její manžel, ale jeho názory se z dokumentu nedozvídáme. Střídají se pouze výpovědi a zachycení současného života Ivety se starými videozáznamy. Po vizuální stránce tedy ne příliš zajímavý dokument nachází ale svoji sílu na jiných místech.
Přestože film plyne v pomalém, a někdy možná monotónním tempu, nepřestává být zajímavým. Z videozáznamu se seznamujeme s dobou, kdy se Panna Marie dívkám stále ještě zjevovala. Dvě děvčátka klečí na poutním místě v modlitbě a předávají v tisícovém davu, co jim Panna Marie sdělila. Když pak jednoho dne přinesou zprávu, že měly poslední zjevení, dav propukne v hysterii. Vyrovnat se s takovým tlakem trvajícím po dobu několika let muselo být pro děvčata velice náročné a o této cestě k vnitřnímu usmíření se od Ivety dovídáme. Že to nebyla cesta lehká (provázely ji i Ivetiny myšlenky na sebevraždu) je pochopitelné…
Dnes na hoře Zvir stojí kostel, k němuž stále směřují desetitisíce poutníků, a Ivetka jim někdy žehná, dnes již smířená a vnitřně velmi silná.
Vít Janeček v dokumentu nijak neřeší, zdali sám věří, či nevěří zjevení dívek. Jejich výpověď je pro něj faktem, o kterém není nutno pochybovat, ale je třeba zabývat se tím, co pro život člověka samého takové zjevení znamená. Diváka, který není nábožensky zaměřen, může dokument pobouřit. Takovému divákovi se nebude líbit prostor, který je ve filmu náboženství, mnohdy fanaticky věřícím lidem atd., poskytnut. Ale dokument Víta Janečka by měl vést k zamyšlení se nad hodnotami, které vymezují směr naší existence.
Ivetka a hora (Ivetka a hora, Česká republika, 2008)
Režie: Vít Janeček
Scénář: Vít Janeček
Kamera: Braňo Pažitka
Střih: Hedvika Hansalová
Hudba: Lenka Mikulová, Jiří Melcher
Hrají: Iveta Korčáková, Adrijana Hrabčáková, Zdeno Viskocki, Rastislav Hudák, Helena Korčáková, Daniel Galajda
Premiéra v ČR: 17. 11. 2008
Délka: 84 minut
