Je to vůbec ještě Sherlock Holmes?

Předmětem detektivního pátrání je tentokrát zločinné spiknutí domnělých mágů, jejichž magické schopnosti jsou s vědou spjaté více, než by se mohlo na první pohled zdát. Jeden takový, zvlčilý Derren Brown – uhrančivý Mark Strong v roli Lorda Blackwooda – ovládající magii a manipulaci mysli, se jako nezbedný syn rozhodne nejen zavraždit svého otce, ale také ovládnout celou Anglii. Nevyhnutelnost účinků zlověstné černé magie, ovládající město strachem a přinášející neodvratnou smrt, příjemně zamrazí a vy na chvíli zapřemýšlíte, zda i náš svět neřídí nějaké to vyvolené bratrstvo. Vzájemná symbióza magie a vědy mají potenciál se stát tématem, z něj však film nakonec nic nevykřesá a zůstane u líčení děje à la lehce akčnější Kriminálka Las Vegas či Miami. Přirovnání je to přiléhavé zejména pro podobné vykreslení kriminalistických postupů, s jejichž pomocí Holmes s Watsonem pátrají po stopách na místě činu nebo stanovují čas úmrtí.

Pokud očekáváte starého dobrého Holmese ve staré dobré Anglii, jeho příznačné lupy a čapky se nedočkáte. Všech detailů si Holmes všímá tak rychle, až mu nestačí ani samotný divák a režisér se musí k jejich osvětlování vracet. Rvačky musí být dopředu zpomaleně rozebrány co do druhu úderů a jejich účinků, neboť provedení některých chvatů je bleskové. Také hloubavě racionálního vysokého čela a ostré brady se nedočkáte, neboť Holmes je v interpretaci Roberta Downeyho Jr. spíše rošťácký a občas trucující pubescent než rozvážný anglický gentleman. Po jeho boku se vdavekchtivý Watson v pojetí Jude Lawa stává mimózním sucharem, který touží po něčem tak přízemním, jako je svatba – náhled spíš dnešní. Film však nesleduje vývoj postav a jejich motivace. Herci jsou zde ponejvíce figurkami a mají zejména předvést své akrobatické dovednosti nebo uhrančivost svých obličejů než plasticitu hereckého výrazu nebo hloubku své postavy, pro kterou není v novém filmovém pojetí Sherlocka Holmese místo. Celý příběh tak i se svým magickým (ne)vyzněním klouže příliš po povrchu.

Klipovitá gamesa na sebe v několika málo minutách začíná vršit další a další množství informací, příběh se začíná zaplétat, vedlejší postavy splývat a divák přechází z jednoho levelu do druhého. Vše je dávkováno s příslušnou hollywoodskou akční pompou, tempo se ruku v ruce s dramatickou hudbou Hanse Zimmera patřičně proměňuje. Komiksovostí svého zobrazení připomíná starý Londýn spíše tajemný Batmanův Gotham, kdy se závěrečná scéna odehrává nad městem mezi věžemi rozestavěného Tower Bridge (i když pověstných londýnských mlh se objeví minimum a místo ve strašlivém bouráku se městem projíždí v kočáře). Do podoby komiksu se konec konců tento Holmes dostal ještě před svou realizací na stříbrném plátně díky producentovi filmu Lioneli Wigramovi. Je tudíž jasné, že sítem takového uměleckého druhu nemohly zákonitě projít některé prvky literární předloze vlastní. Všechno hollywoodské, co má filmu zajistit patřičnou diváckou přízeň, vám sice zpříjemní více jak dvouhodinový pobyt v kině a jistě nebudete odcházet s pocitem promarněného času, leč budete trochu na rozpacích, čím k vám má promlouvat zápletka hodná Buffy krotitelky upírů či primáckých Čarodějek v kombinaci se zmíněnou Kriminálkou.

Rozhodně potěší režisérův smysl pro gag, ironii a vtip, který se naplno projeví mimo jiné v řadě nejrůznějších groteskních pádů, lehce trapných faux pas, jejichž nesporným vrcholem je Holmesovo zacházení s Watsonovým psem jako s pokusným králíkem, na němž testuje své nové uspávací prostředky. Takových vylomenin se soustředilo zejména v první polovině snímku více a s postupem času se stávají předvídatelnější, neboť i ony samy o sobě nejsou v kinematografii ničím novým. Podobně jako klipovité vracečky a bleskurychlé rvačky, které jsme už v nejrůznějších variacích mnohokrát viděli. Přes nedostatek nápadu nejsou použity nijak bezúčelně. Celkovému vyznění ubírají na smrtelné vážnosti, a také zlehčují zápas o celosvětovou nadvládu (narážka na znovu ovládnutí zámořské kolonie jistě zamrazí nejednoho amerického patriota) dodávají lidský rozměr.

V závěru si pak film otevřeným koncem, slibujícím další pokračování, nechává otevřená vrátka, jimiž k diváku pomrkává, že příště by snad mohlo být lépe. Nechat Sherlocka řešit nějaký „normální“ případ, ovšem se zachováním Ritchieho pojetí (přes jeho klipovitou kýčovitost) by rozhodně neškodilo. Takhle snímek neurazí, ale bohužel ani nenadchne. Sečtělí příznivci legendárního detektiva rozhodně nezajásají, že konečně viděli svého hrdinu v celé jeho kráse. Počítačoví hráči se naproti tomu zaradují, že historizující film nemusí být tak nudný, a během několika levelů jím vcelku projdou bez problémů, k tomu ještě s Holmesovým rošťáckým nadhledem.

Sherlock Holmes (Velká Británie – Austrálie – USA, 2009)

Režie: Guy Ritchie
Scénář: Michael Robert Johnson, Anthony Peckham, Simon Kinberg
Produkce: Joel Silver, Lionel Wigram, Susan Downey, Dan Lin
Kamera: Philippe Rousselot
Střih: James Herbert
Hudba: Hans Zimmer

Hrají: Robert Downey Jr., Jude Law, Mark Strong, Rachel McAdams, Kelly Reilly, William Hope, Eddie Marsan, James Fox, Hans Matheson, Bronagh Gallagher
Délka: 128 minut
Premiéra v ČR: 14. 1. 2010