K ledu s Dobou ledovou aneb Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů

Před třemi lety jsme se s hlavními hrdiny Doby ledové – mamutem Mannym, tygrem Diegem a lenochodem Sidem – viděli naposledy. Bylo ale opravdu další setkání nutné? Počáteční díl série byl bezpochyby kouzelný – koho neuchvátil trouba Sid, ten si zamiloval eskapády praštěné prehistorické veverky a jejího ořechu. Druhý díl, který postrádal nějakou výraznější zápletku, už byl o něco slabší, ale množství gagů hodnocení filmu udrželo v solidním průměru. Doba ledová 3 – Úsvit dinosaurů už ale padá téměř na pomyslné filmové dno. A nezachrání ji ani „padák“ v podobě třetího rozměru.

První půlhodinu řešíme s hlavními postavami jejich rodičovství. Manny vyšiluje víc než jeho těhotná manželka, Diego má pocit, že už je naprosto z formy a navíc pro něj v mamutově rozrůstající se smečce prostě není místo, protože Manny už by se rád věnoval výhradně své rodině. Sid by si také rád pořídil nějakého potomka, jenomže to bez manželky bohužel nejde, a tak při první příležitosti prostě ukradne tři obrovská dinosauří vejce. A když se roztomilá mláďátka vylíhnou, bezostyšně sám sebe nazývá „maminkou“. Nicméně pravá matka se mu samozřejmě pokusí děti sebrat. Není to nic příjemného, ale právě díky tomu Sid a jeho přátelé objeví úžasný podzemní svět, kde nerušeně žijí už dávno vyhynulí dinosauři. Kde se tam vzali, zřejmě není pro tvůrce podstatné, protože se to ani v nejmenším nepokoušejí divákům vysvětlit. Nejspíš spoléhají na to, že dětské publikum, pro které je film primárně určený, je natolik nenáročné, že mu to prostě bude jedno.

A pak už hrdinové jenom putují a putují, aby zachránili Sida před nebezpečím, které na něj číhá na každém kroku. Fakt, že se Diego a Manny snaží pomoci kamarádovi v nouzi, by mohl být dojemný. Kdyby ovšem ústřední trojice držela nějakým způsobem pohromadě. V žádném z filmů série totiž není ani náznak toho, co tyhle naprosto rozdílné postavy spojuje. Týmu lidí kolem režiséra Carlose Sandalhy se jednoduše nepovedlo vytvořit mezi nimi pevnější pouto. Možná proto celá záchranná akce působí křečovitě a nepřirozeně. Autoři se ale nejspíš snažili dětské diváky filmem vychovávat. „Buďte k sobě hodní, pomáhejte si a hlavně se prosím mějte rádi!“ Jak jinak se totiž dá vysvětlit to, že dinosauřice, která Sidovi děti původně vzala, najednou zázrakem změnila názor a dává mu v mnoha scénách najevo, že i on má jakés takés právo zasahovat do výchovy miniještěrů, i když s nimi strávil pouze jediný den. (Podle mého nemá ale lenochod s jejími dětmi vůbec nic společného.)
Film je plný rozporů a kontrastů, zmítá se mezi dětskou nevinnou pohádkou a rádoby drsnou zábavou pro dospělé.
Na jednu stranu se tedy tvůrci snaží křečovitě držet mantinelů rodinné zábavy naladěné na výchovnou notu, ale na stranu druhou je ve filmu spousta nekorektních momentů. Za všechny připomeňme například „zhulenou“ scénu s héliem, která naopak působí jako vystřižená z knihy „Když berete drogy, svět je opravdu nádherný“ – postavy filmu si totiž s rajským plynem užily spoustu zábavy. Film je pak plný rozporů a kontrastů, zmítá se mezi dětskou nevinnou pohádkou a rádoby drsnou zábavou pro dospělé. A to všechno je zalité dvojitou dávkou patosu. Každý má rád každého, všichni se objímají a přátelství je pro ně vším.

Ani samotné charaktery postav za moc nestojí. Většina z nich je neskutečně plochá a nepropracovaná. Diego a Manny se v zásadě odlišují jenom tím, že každý z nich je jiného živočišného druhu. A ti jedinci, u kterých se tvůrci snažili alespoň o trochu výjimečnosti a plasticity, se zase vymykají jakýmsi nevhodným způsobem. Pomatený a zženštilý lenochod, který nejenom že trpí samomluvou, ale ještě ke všemu o sobě přemýšlí v ženském rodě, snad mluví za vše. Navíc si zvířata navzájem konkurují, perou se o svůj životní prostor a tvůrci filmu tak jejich prostřednictvím útočí na zájem diváků. Spousta z nich je tam totiž úplně zbytečně. Například podivná dvojčata Cash a Eddie nemají ve filmu ani jednu opravdu povedenou scénu. Pokud tedy nepovažujete rozhovor o vzájemném močení do postele za zábavný a podařený.
Zkrátka nová Doba ledová měla nejspíš zůstat u ledu. A když ne ona, tak aspoň její další, v pořadí už čtvrté pokračování, které se údajně chystá.
Jediné, co jsem si totiž odnesla z Úsvitu dinosaurů, je fakt, že s héliem se člověk opravdu nenudí. Nedokážu si tedy už ani představit, jaké „poselství“ by pro mě mohl mít další díl.
Trailer k filmu na serveru Youtube – http://www.youtube.com/watch?…
Doba ledová 3: Úsvit
dinosaurů (Ice Age: Dawn of the Dinosaurs, USA, 2009)
Režie: Carlos Saldanha, Mike Thurmeier
Scénář: Jeff Siergey
Hudba: John Powell
Hrají v anglickém znění: Seann William Scott, Josh Peck,
John Leguizamo
Hrají v českém znění: Jiří Lábus, Zdeněk Mahdal, Ota
Jirák, Kateřina Brožová
Délka: 94 minut
Premiéra: 2. 7. 2009