Kazatel Kalašnikov je sektářská adorace jednoho muže

Opět se jedná o americký snímek, který bude pravděpodobně ve svém vyjadřování českému divákovi dosti vzdálený. Realistické vyprávění je zde záměrně nahrazeno obdobou příběhu svatého, jakýmsi pseudobiblickým ponaučením plným mrazivého patosu. Události v Childersově životě mají jasný vývoj. Od násilníka a hříšníka přes okamžik, kdy najde Boha, k chvilce zaváhání až po konečnou nápravu. Mimoděk nám ovšem snímek nabízí i sondu do myšlení Američanů žijících na chudém venkově, stejně jako do myšlení amerického tvůrce, které je tak odlišné od myšlení toho evropského.

Překvapením je právě i samotný režisér Marc Foster. Přestože již v minulosti měl příležitost ukázat, že se s velkým nadšením a i s poměrně velkým úspěchem pouští do naprosto protichůdných projektů, životopisný film tak silně nábožensky vypjatý nikdo nečekal. Jeho pravděpodobně dosud největším úspěchem byl Ples příšer, který však naopak sázel na až brutálně realistické zobrazení deziluze lidí na společenském dně. Za sebou má i komedii Horší už to nebude, pohádkový příběh Hledání Země Nezemě či bondovku Quantum of Solace.

Konceptu příběhu svatých se silně mravoučným základem se přizpůsobují v Kazateli Kalašnikovi v podstatě všechny složky příběhu i stylu. Nejokatějším příkladem vedle samotné struktury vývoje hlavní postavy je i vymezení dobra a zla. Filmové zobrazení súdánského konfliktu vytváří skrze reálná historická jména účastníků a biografický základ falešnou iluzi skutečných událostí. Jedná se o pouhou černobílou šachovnici, do které jsou vkládány stejně ploché postavy s jasnými motivy svých činů – Bohem či ďáblem. Tuto manipulaci ještě podporuje velká brutalita zobrazovaných scén. Detailní záběry zmrzačených a mrtvých jasně vytyčují démoničnost protistrany a obhajují jednání Sama Childerse a jeho spolubojovníků.

I herecké ztvárnění postav podporuje vyděračskou jednoznačnost. Gerard Butler alias Sam (jeho maskulinní šišlání známe například z 300: bitva u Thermopyl) je novodobým křižákem, který v Súdánu bojuje po boku křesťanských vojáků proti muslimským vrahům. Jeho žena ztvárněná Michelle Monaghan zlomeného Sama přivedla k víře a podporuje ho v každém jeho rozhodnutí, jež mu ve snu přikázal Bůh. Odpustí mu vždy, když sejde z „pravé cesty“. Ve skutečnosti ale působí spíše jako ustrašená týraná manželka bez vlastní osobnosti. Vlastně všechny postavy postrádají jakoukoliv psychologizaci a jsou jen figurkami v tomto plochém divadle.

Náklady na Kazatele Kalašnikova se pohybovaly jen kolem 30 miliónů dolarů, což je na podobný projekt poměrně skromný rozpočet. Přesto byla většina bojových scén provedena působivě a věrohodně. To, co je však na Kazateli Kalašnikovi neodpustitelné, je jednoznačná manipulace s divákem a fakty. Iluze realistického vyprávění událostí v Súdánu je v konečném důsledku jen cynické využívání filmově atraktivního tématu, kterým tvůrci citově vydírají diváka. Ten je pak nucen se potácet mezi velice pravděpodobným znechucením nad americkým sektářským patosem křesťanského rocku a pocitem viny nad zobrazenými hrůzami.

Kazatel Kalašnikov (Machine Gun Preacher, USA, 2011)

Režie: Marc Forster
Scénář: Jason Keller
Kamera: Roberto Schaefer
Hudba: Asche & Spencer, Thad Spencer

Hrají: Gerard Butler, Michelle Monaghan, Michael Shannon, Madeline Carroll, Kathy Baker, Souleymane Sy Savane a další
Délka: 129 minut
Premiéra: 12. 1. 2012