Když se po Pařbě v Bangkoku probudíte s pocitem déjà vu

Pařba v Bangkoku je totiž po příběhové stránce dělána očividně po vzoru prvního dílu, aby naplnila představy spokojeného diváctva. Že se opakuje základní formát, bez kterého by Pařba nebyla Pařbou, tedy že po propařené noci se protagonisté vzbudí s prázdnou hlavou a kocovinou a retrospektivně odhalují, co se dělo, je jasné, ale že se budou držet většiny propriet jako klíště, to je noční můra každého pokračování. Svatba se tentokrát přesouvá z Las Vegas do Thajska, tím, kdo se žení, není Doug, ale Stu, který na konci minulého dílu sebral odvahu a svou nesnesitelnou přítelkyni poslal k ledu. Do Thajska se jede z toho důvodu, že jeho nynější nastávající má tamní kořeny a chce, aby se svatby účastnili i její rodiče. Stua požádá, aby na pláž za svými kamarády (obligátně Phil a Alan) vzal i jejího mladšího bratra. Během noci se situace zvrtne, bratříček zmizí a v pokoji je ráno prst, opice a zdrogovaný Číňan. Jak z toho ven?

Motorem snímku je opět pátrání po ztraceném kamarádovi, line se ve stylu zmateného chození z místa na místo, ale zatímco dřív odhalování jednotlivých etap uběhlé noci bavilo svými nápady a pointami, teď se jenom vleče a nepracuje s motivy, ze kterých by se člověk sesypal smíchy. Z příběhu o tom, jak člověk přišel o zub, může vyjít zajímavý vtip. Z odhalení toho, jak přišel k tetování, ne. Ještě méně se pak věnují vyholené hlavě Zacha Galifianakise. Místo tygra mají opici a zodpovědnost, která jim ležela na bedrech kvůli dítěti, nenahrazuje nic, i když Stu hned na začátku diváka ubezpečuje, že tentokrát „to vážně posrali“. Nečekejte velké překvapení ani kolosální malér. Problémy jsou spíš menšího rázu, nebo o něco nechutnějšího. Pokud se něčím Pařba liší, tak prostředím, protože Bangkok zachycuje tak, že vám ze špinavého, zatuchlého a propoceného místa začne být nevolno. Tvůrci ale nemohli počítat s tím, že počet penisů na plátně vyváží nedostatky jinde. Ani náhodou.

Z herců se vrátili všichni, jak by ne, když pro některé byla Pařba nejvýnosnějším hereckým zářezem života, a jak tržby z Ameriky ukazují, tak i druhá jim zaplatí pár pěkných dovolených. Ve středu dění sice přímo nestojí, ale jako vždy je hlavním katalyzátorem veškerých pozemských katastrof buranský, zmatený a bezostyšně upřímný Alan bez schopnosti fungovat ve společnosti. V podání Zacha Galifianakise je opět nejpodivnější komickou figurkou, i když Číňan na drogách Ken Jeong se mu snadno vyrovnává. Galifianakis je neustále, snad v každé své roli vykreslen v podobných konotacích a divák si nemůže být jistý, jestli tuto polohu tak perfektně sehrává, nebo jestli je to vrozená nátura. Pravdou je, že jeho otravnost není tentokrát tak zábavná – na jednu stranu jako by se držel zpátky, na druhou jako by si nebyl jistý, kam až může s postavou zajít.

Wolfpack pak doplňuje Bradley Cooper, který si postupně snaží budovat v Hollywoodu kariéru mužské herecké hvězdy, která táhne svým dokonalým vzhledem i mužným charismatem (snad proto se na rozdíl od kamarádů probouzí bez fyzické újmy), a Ed Helms, pro něhož dosud zůstává nejlepším zářezem účinkování v americké verzi seriálu Kancl. Oba vhodně doplňují ústřední trojici, až se nakonec zdá, že Pařba v Bangkoku nemá ústřední hereckou hvězdu, ačkoli někdo by hlasoval pro malou opičku, která dělá kumpánům doprovod, a jak se ukáže, má ráda cigára a je dobrá v obchodování s drogami. Jenomže nakonec si uvědomíte, že probudit se v pokoji s opicí je něco trochu jiného než s tygrem. A přestože se střílí, vyhrožuje zabitím a vypaluje se celá čtvrť, postrádá to grády a potutelný úsměv nad tím, co alkohol dokáže, když ovládne vaše tělo s pomocí rohypnolu a podobných neřádů.

Pařba v Bangkoku (The Hangover Part II, 2011)
Režie: Todd Phillips
Scénář: Todd Phillips, Scot Armstrong a Craig Mazin
Kamera: Lawrence Sher
Hrají: Bradley Cooper, Ed Helms, Zach Galifianakis, Justin Bartha
Délka: 102 minut
Premiéra v ČR: 9. 6. 2011