Králova přízeň

Jejich příběh sledujeme od prvního střetnutí s králem, kdy jsou v rámci dobových zvyklostí použity jako návnada pro společenský vzestup rodu, přes dvorské intriky a peripetie, silné city a hořká zklamání, vyhnanství a zapuzení od dvora, vzájemnou nevraživost až po známý a tragický konec v ústraní a na popravišti. Protože průměrně vzdělané publikum ví, jak to alespoň s jednou z nich nakonec dopadne, napětí snímku není v příběhu, ale ve vztazích mezi postavami a v osvětlení toho, proč vlastně to takhle dopadnout muselo a co všechno vězelo za kuloárovými drby. Byly by to jenom skandální historky o intimním zákulisí mocných, kterými sytily obecenstvo filmy již od počátku, a kulturní recenzent by to snad taky označil pouze za historický bulvár, kdyby právě tyhle intimnosti netvořily dějiny a kdyby se v hlavních rolích neblýskly Scarlett Johansson a Natalie Portman, pro mnohé dvě z nejkrásnějších, pro ty méně povrchní ale v první řadě nejtalentovanějších hereček mladé generace. Ty se přesvědčivě dostávají do svých rolí, a zatímco Scarlett není tak oslnivá, jak jsme možná u ní zvyklí, a přesvědčuje, že dokáže být v ústraní jako poddajná a odpouštějící milenka, Natalie přímo září v nejpřekvapivějších změnách lidské osobnosti a vyjadřuje širokou paletu pocitů a životních změn, od milé dcerky venkovských šlechticů přes ambiciózní, nelítostnou a neústupnou bestii po vznešenou a zklamanou královnu, s bravurou přímo mistrovskou.

Král Erica Bany má nesporné charisma, ale jeho tvrdost i něžnost, nelítostnost i srdečnost zůstávají ve stínu hereckých kolegyň. Většina ostatních postav, Boleynovic rodinou počínaje a španělskou královnou, první, která poznala trpký osud po Jindřichově boku, konče, je zahrána přesvědčivě. Síla scénáře spočívá hlavně v osobních rozhovorech, přirozených dialozích, (i když bůhví co by jim řekl profesionální historik) a navození věrohodných vztahů mezi aktéry příběhu. Jeho autorem je Peter Morgan, který stojí za Královnou nebo Posledním skotským králem, vynikajícími tím samým, avšak jak už to u podobných filmů chodí, historie je plně přizpůsobena potřebě vyprávění. Stranou nesmí zůstat umělecké mistrovství Sandy Powell, která stojí za kostýmy k historickým filmům M. Scorseseho nebo N. Jordana, zatímco režie je buď natolik umírněná, aby nezasahovala rušivě do děje, nebo plná nejistoty začátečníka na velkém plátně. Staré filmy „přes klíčovou dírku“, kterými se opájeli diváci již před sto lety, připomíná formálně hlavně rámováním obrazu v interiérech, ale taky může barevným laděním připomenout S. Kapura a jeho nedávnou Královnu Alžbětu.

Králova přízeň je osudovým dramatem o tom, kam až může zajít nekrocená ctižádost a vysoké ambice, co může způsobit chtíč, když neomezeně ovládá někoho s téměř neomezenou mocí, a o krutosti historie, která tvořila naši současnost. Jako učebnici dějin bychom ji ale brát neměli, stejně jako drtivou většinu filmů s historickou tematikou, i když osvětluje dobové reálie a pomáhá v pochopení společenských zákonů, kterými se tehdy lidé řídili (kromě pudů, které nás ovládají dnes stejně jako tehdy). Jako umně vystavěný příběh kdysi skutečně žijících lidí a jejich velkých vášní však funguje, a zaujmout tak může především ženské publikum. Někomu bude snad chybět monumentálnost nebo akce, na které je v historických filmech zvyklý, ale kdo se dokáže ztotožnot s některou z postav, hlavně sestrami Boleynovými, neměl by mít problém s prožíváním silných emocí. Jejich osud – alespoň tak, jak ho vidí tvůrci Královy přízně – nehne sice kusem skály, lidského pohnutí ale jistě hoden je.

Králova přízeň (The Other Boleyn Girl, VB, 2008)
Režie : Justin Chadwick
Scénář : Peter Morgan podle románu Philippy Gregoryové
Kamera : Kieran McGuigan
Střih : Paul Knight, Carol Litleton
Hudba: Paul Cantelon
Hrají : Natalie Portman, Scarlett Johansson, Eric Bana, Jim Sturgess, Mark Rylance, Kristin Scott Thomas, David Morissey, Ana Torrent
Premiéra v ČR : 30. 10. 2008
Délka: 115 minut