Krtek (El Topo)

Přiznám se, že psát klasickou recenzi na film, který se poprvé objevil v kinech nebo na jiném médiu už před mnoha lety, mi činí jisté obtíže. Ne proto, že by se časem redukovala míra pozorování a vůbec věcí, které se o filmu dají říct, to ne. Je těžko opakovat to, co už pravili jiní, a je těžko taky najít nová slova pro starý film, když o něm už mluvili všichni a taky téměř všechno řekli. Takže tolik k úvodu, a teď když už mám výmluvu, proč bude tahle recenze místy možná atypická, pojďme se podívat na film El Topo (Krtek) Alejandra Jodorowského. A jestli o něm nevíte, tak to je nejspíš čas zase se jednou podívat, co všechno může znamenat být filmem.

Krtek totiž má status kultu a jeho pobyt v jakékoli žánrové nabídce nutně musí rušit. Nijak nezapadá. Hlavně u filmové vize ryze autorského typu, která přese všechno nezestárla. U Krtka je situace poměrně jednoduchá. Není to žádný žánr ani typ filmu. Stojí o samotě ve své bizarnosti a zrušení běžných filmových postupů. Bizarní je slovo nabývajíci po zhlédnutí El Topa sice nikterak nový, avšak v mnohém specifický význam. Nejenom postavy, ale také prostředí a veškerá akce poskytují v mnohém podívanou nebezpečně blízkou pohádce, nikoliv však ve smyslu fantasy, ale spíš ve zvláštní zvrácenosti pohádek bratří Grimmú.

A tak – abyste si nějakou náhodou nemysleli, že je to jenom jakési zmatené potulování filmovými pustinami bez příběhu, tady je nástin děje: Krtek je pistolník v pouští postižené nečasovostí. Mísí se v ní sloupy vysokého napětí s postavami ze zakutáleného devatenáctého století, a příchuť magie rozleptává kulisy divokého západu... El Topo a jeho malý synek narazí na zmasakrovanou vesničku, následují násilnosti z obou stran, osvobození mučených mnichů a žena, kterou vyměnuje za svého chlapce a vydává se s ní na pouť... Ta obsáhne jak celé dějiny lidského pokolení, tak i osobnostní přerod z člověka obyčejného v člověka výjimečného.

Předtím než vám tenhle snímek doporučím (a to udělám, protože se jedná o tak zvláštní kousek, že by ho měl zhlédnout opravdu každý, kdo se nebojí klubového filmu), je třeba vyřknout malé upozornění. Krtek se od začátku naprosto suverénně vykašle na klasickou naraci, na prověřený dramatický oblouk a jde si svéhlavě vlastní cestou. Jodorowsky je totiž, podobně jako třeba neoficiální mistr v tomhle oboru – David Lynch –, režisérem situací, a pokud hádáte, že ty situace budou bizarní, múžete si na čelo dát červený puntík. Nejlépe krví, což je časté barvivo na malování tváří i v tomhle filmu.

Jako celek je El Topo dílem vrcholně symbolistickým. Lze čekat do jisté míry náročnou podívanou, rozhodně nevšední a občas i mrazivou. Někteří z vás se možná taky zasmějou. Komu by také nepřišel vtipný kněz hrající se svými ovečkami ruskou ruletu? No... alespoň již máte představu o použitém druhu humoru…

Hlavní postavu ztvárnil sám režisér, ale nelze se těšit na žádný herecký koncert vášní ani emocí, i když se dočkáme hněvu, pádu z pýchy, žárlivosti, zrady i lásky. Jak už jsem říkal: tohle není film příběhu ani postav. Je to film metafory, alegorie a člověka jako takového. Člověka, jenž je jako krtek zahrabán pod zemí a snaží se odtud mermomocí vylézt. Jenomže když se mu to podaří, jediné, čeho dosáhne, je oslepnutí od zářícího slunce.
Vy po zhlédnutí snímku neoslepnete. Pravděpodobně nebudete ani vidět lépe. Podle všeobecně rozděleného publika je šance 50/50, že se vám Krtek bude líbit, nebo že ho znechuceně zavrhnete.

Rozhodně se však nedoporučuje vynechat ho úplně a to ne jenom kvúli tomu, že doteď byl obrovský problém kdekoliv ho sehnat. Zážitek je to v každém případě výjimečný a já osobně Jodorowskému moc držím palce, aby dokázal sehnat peníze na dlouho připravované pokračovaní nazvané „Abelcain“ s Marylinem Mansonem v hlavní roli. Vždyť i Krtek byl natočen prakticky za úspory z prasátka. A jak velký je to film!

Krtek / El Topo (Mexiko 1970)
Režie: Alejandro Jodorowsky
Scénář: Alejandro Jodorowsky
Kamera: Rafael Corkidi
Hudba: Alejandro Jodorowsky, Nacho Méndez
Střih: Federico Landeros
Hrají: Alejandro Jodorowsky, Alfonso Arau, Bertha Lomelí
Délka: 125 minut
Česká premiéra: 10. 4. 2008