Kuky se vrací aneb Kuky přichází
Kdy jste naposledy viděli nějaký český dětský film? A kdy jste naposledy viděli kvalitní dětský film? A nakonec: Kdy jste se naposledy těšili do kina na dětský film? Kuky se rozhodl, že se této role zhostí, utekl ze skládky a teď míří do kin. A kdo že je Kuky? Po dlouhé době jsem se při sledování filmu nechal něčím unést. Vypelichaný růžový medvídek, který na mě shlížel už pár měsíců z plakátů, si mě prostě získal.
Nostalgicky jsem zavzpomínal na dětská léta a zatoužil o pár let omládnout, abych se mohl, drže se máminy sukně a s okouzleným pohledem v očích, vydat do kina na „Kukyána“. Ale nestalo se tak a mezi rodinami s malými caparty jsem vypadal ve frontě na popcorn jako černá ovce. A nakonec jsem tomu byl rád. Kuky se vrací není totiž nadarmo označovaný jako rodinný film a opravdu věrně plní funkce tohoto žánru se všemi jeho klady i nešvary. Mezi úsměvným dětským humorem se tak občas objevila nějaká „dospělácká“ narážka, navíc tak umně naroubovaná, že vás nejenom rozesměje, ale navíc nechá vaše dítě v blahé nevědomosti. Bohužel obráceně už to tolik nefunguje a všudypřítomná mravoučná kázání pro pomalejší děti vás občas budou rozčilovat. Ale budiž vám kompenzací vtipná moudra („už jste někdy viděl bohy, že by někomu pomáhali?“), která se ve filmu občas objeví a přesvědčí vás, že jste nepřišli jen zabavit děti.
O vzhled postaviček se postaral Jakub Dvorský, hlavní tvář designového studia Amanita design, které stojí za takovými počiny jako počítačové hry Samorost nebo asi půl roku staré Machinarium. Tahle partička si vydobyla věhlas po celém světě, a pokud jste se s ní ještě nesetkali, mohu vám jen vřele doporučit zahrát si některou z jejích adventur.
Pojďme se podívat, o čem to tedy vlastně je. Po tom, co maminka polopatisticky vysvětlí malému Ondrovi (a především všem divákům), proč si alergičtí chlapci nemůžou hrát se zaprášenými plyšáky, skončí růžový medvídek Kuky v odpadcích a putuje na skládku. Tady se dostává ke slovu dětská fantazie, která dovolí Kukymu vstát a uprchnout do lesa. Dokonce i scény ze „skutečného světa“ s živými herci se pohybují na hranici snovosti, zvlášť když je chlapec zmítán horečkou. A protože Ondra je nejen vypravěčem, který nám předkládá celý příběh, ale propůjčuje svůj hlas a dětskou naivitu i Kukymu, dětskému pohledu zkrátka neunikneme. To je bohužel asi také největší slabina filmu. Role se totiž ujal nikdo jiný než malý Ondra Svěrák, syn režiséra filmu Jana Svěráka. Nic proti tomu, věřím, že rodinná atmosféra při natáčení musela být vážně skvělá, ale raději bych v hlavní roli viděl více dětského herce. Asi do půlky filmu mi trvalo srovnat se Ondřejovým vyzrálejším hlasem, a i potom jsem měl z hlavní postavy pocit, že není ani tak dětsky naivní, jako spíš duševně zaostalá. Ani postavy rodičů se do mého cítění netrefily, takže jsem byl vděčný, že se ve filmu objevovaly spíše sporadicky a prostor byl dán hlavně grafikům a loutkářům, kteří se vytvoření fantazijního světa zhostili opravdu poctivě. A že se opravdu nejednalo o lehký úkol! Všude se hemžily všelijaké lesní bytosti, až to trochu připomínalo shon ze staré (a dnes opět 3D technologií oživené) klasiky Toy story. Ale naštěstí pojaté hezky po česku. O vzhled postaviček se postaral Jakub Dvorský, hlavní tvář designového studia Amanita design, které stojí za takovými počiny jako počítačové hry Samorost nebo asi půl roku staré Machinarium. Tahle partička si vydobyla věhlas po celém světě, a pokud jste se s ní ještě nesetkali, mohu vám jen vřele doporučit zahrát si některou z jejích adventur. Zkrátka a dobře, grafické zpracování celého filmového světa je zvládnuté na jedničku, vtáhne vás do děje a nadchne, jen někdy zamrzí, že Kuky na loutkářských drátcích občas trochu nepřirozeně poletuje nad zemí.
Jednou větou: Kuky je film opravdu pro celou rodinu, i přes některé slabší momenty nikoho neurazí a hlavně zaujme novým a neotřelým zpracováním, které má na hony daleko od samoúčelnosti.
Kuky se vrací (ČR, 2010)
režie: Jan Svěrák
scénář: Jan Svěrák
kamera: Vladimír Smutný, Mark Bliss
hudba: Michal Novinski
hrají: Oldřich Kaiser, Kristýna Nováková-Fuitová, Filip Čapka, Ondřej Svěrák
v českém znění: Ondřej Svěrák, Jiří Macháček, Zdeněk Svěrák, Václav Postránecký, Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Miroslav Táborský, Jiří Schmitzer, Petr Čtvrtníček, Pavel Liška
Délka: 95 minut
Premiéra: Čt, 20. května 2010, ČR