Kdy jste naposledy viděli nějaký český dětský film? A kdy jste
naposledy viděli kvalitní dětský film? A nakonec: Kdy jste se naposledy
těšili do kina na dětský film? Kuky se rozhodl, že se této role zhostí,
utekl ze skládky a teď míří do kin. A kdo že je Kuky? Po dlouhé době
jsem se při sledování filmu nechal něčím unést. Vypelichaný růžový
medvídek, který na mě shlížel už pár měsíců z plakátů, si mě
prostě získal.
Nostalgicky jsem zavzpomínal na dětská léta a zatoužil o pár let
omládnout, abych se mohl, drže se máminy sukně a s okouzleným pohledem
v očích, vydat do kina na „Kukyána“. Ale nestalo se tak a mezi rodinami
s malými caparty jsem vypadal ve frontě na popcorn jako černá ovce.
A nakonec jsem tomu byl rád. Kuky se vrací není totiž nadarmo označovaný
jako rodinný film a opravdu věrně plní funkce tohoto žánru se všemi jeho
klady i nešvary. Mezi úsměvným dětským humorem se tak občas objevila
nějaká „dospělácká“ narážka, navíc tak umně naroubovaná, že vás
nejenom rozesměje, ale navíc nechá vaše dítě v blahé nevědomosti.
Bohužel obráceně už to tolik nefunguje a všudypřítomná mravoučná
kázání pro pomalejší děti vás občas budou rozčilovat. Ale budiž vám
kompenzací vtipná moudra („už jste někdy viděl bohy, že by někomu
pomáhali?“), která se ve filmu občas objeví a přesvědčí vás, že jste
nepřišli jen zabavit děti.
O vzhled postaviček se postaral Jakub Dvorský, hlavní tvář designového
studia Amanita design, které stojí za takovými počiny jako počítačové
hry Samorost nebo asi půl roku staré Machinarium. Tahle partička si vydobyla
věhlas po celém světě, a pokud jste se s ní ještě nesetkali, mohu vám
jen vřele doporučit zahrát si některou z jejích adventur.
Pojďme se podívat, o čem to tedy vlastně je. Po tom, co maminka
polopatisticky vysvětlí malému Ondrovi (a především všem divákům),
proč si alergičtí chlapci nemůžou hrát se zaprášenými plyšáky,
skončí růžový medvídek Kuky v odpadcích a putuje na skládku. Tady se
dostává ke slovu dětská fantazie, která dovolí Kukymu vstát a uprchnout
do lesa. Dokonce i scény ze „skutečného světa“ s živými herci se
pohybují na hranici snovosti, zvlášť když je chlapec zmítán horečkou.
A protože Ondra je nejen vypravěčem, který nám předkládá celý
příběh, ale propůjčuje svůj hlas a dětskou naivitu i Kukymu, dětskému
pohledu zkrátka neunikneme. To je bohužel asi také největší slabina filmu.
Role se totiž ujal nikdo jiný než malý Ondra Svěrák, syn režiséra filmu
Jana Svěráka. Nic proti tomu, věřím, že rodinná atmosféra při
natáčení musela být vážně skvělá, ale raději bych v hlavní roli
viděl více dětského herce. Asi do půlky filmu mi trvalo srovnat se
Ondřejovým vyzrálejším hlasem, a i potom jsem měl z hlavní postavy
pocit, že není ani tak dětsky naivní, jako spíš duševně zaostalá. Ani
postavy rodičů se do mého cítění netrefily, takže jsem byl vděčný, že
se ve filmu objevovaly spíše sporadicky a prostor byl dán hlavně grafikům a
loutkářům, kteří se vytvoření fantazijního světa zhostili opravdu
poctivě. A že se opravdu nejednalo o lehký úkol! Všude se hemžily
všelijaké lesní bytosti, až to trochu připomínalo shon ze staré (a dnes
opět 3D technologií oživené) klasiky Toy story. Ale naštěstí pojaté
hezky po česku. O vzhled postaviček se postaral Jakub Dvorský, hlavní
tvář designového studia Amanita design, které stojí za takovými počiny
jako počítačové hry Samorost nebo asi půl roku staré Machinarium. Tahle
partička si vydobyla věhlas po celém světě, a pokud jste se s ní ještě
nesetkali, mohu vám jen vřele doporučit zahrát si některou z jejích
adventur. Zkrátka a dobře, grafické zpracování celého filmového světa je
zvládnuté na jedničku, vtáhne vás do děje a nadchne, jen někdy zamrzí,
že Kuky na loutkářských drátcích občas trochu nepřirozeně poletuje
nad zemí.
Jednou větou: Kuky je film opravdu pro celou rodinu, i přes některé
slabší momenty nikoho neurazí a hlavně zaujme novým a neotřelým
zpracováním, které má na hony daleko od samoúčelnosti.
Napsat komentář