Labyrint lží
Kdo se jenom trochu orientuje ve světě filmu,
tomu není jméno Ridleyho Scotta neznámé. Fenomenální tvůrce, jehož
každé další dílo je filmovou událostí, příchází teď k nám
s moderním špionážním thrillerem. Aktuálním a nabitým skvělými herci
a skvělou výpravou, střihem, kamerou, hudbou, no prostě vším. Ridley Scott
prostě neumí natočit špatný film, to ale vůbec neznamená, že by se
Labyrintu lží nedalo nic vytknout. Právě naopak.
Roger Ferris (Leonardo DiCaprio), který je
prvotřídním agentem CIA na Blízkém východě, kde je životnost velmi
omezená, pátrá po hlavě nebezpečné teroristické skupiny a zaplétá se do
skutečných osidel lží, falešných slibů, zrady a věrnosti bez výjimek.
Jeho řídicím důstojníkem je Ed Hoffman (Russell Crowe), který nelituje
obětí kvůli globálním zájmům, jak je chápe (nebo myslí, že chápe) on.
Operace napříč půlkou zeměkoule řídí používaje jenom mozek a telefon,
a přitom stojí v županu ve své zahrádce. V zájmu úspěšné mise se
Ferris musí spojit s obávaným šéfem jordánské tajné služby Hani
Salaamem (Mark Strong), který od něj vyžaduje naprostou upřimnost. Osobní,
kolektivní i národní zájmy všech zúčastněných se pak velice rychle
začnou křížit a dohody jsou stále zmatenější, nikdo nevěří nikomu,
každý si hlídá jenom vlastní záda a důvěra se stává tím vůbec
nejnebezpečnějším. Do snahy obelhat absolutně každého se pak přimíchá
láska, zrada, strach, smrt, mučení, zklamání i vzpoura…
O Labyrintu lží by se dalo mluvit hodně,
nahlížet ho ze všech myslitelných hledisek a pořád by bylo dost argumentů
pro všechny vývody. Proto jenom stručně. Zapamatujete si ho, ale není
v něm žádná zapamatovatelná scéna. Nevyráží dech, ale je to nejlepší
možné hollywoodské řemeslo, jaké v kinech můžeme vidět. Přímo
zpravodajsky zpracovává aktuální témata. A to taky může být tím, co
vám bude překážet, protože i když dokáže snímek chvílemi budit dojem,
že jde o něco velkého, v podstatě neuvidíme ani se nedovíme nic, co
bychom neznali z televizních novin nebo nesčetných dalších filmů.
A hlavně v závěru se tvůrci zpronevěří svému realismu jenom proto, aby
dostáli předepsanému hollywoodskému klišé, a jejich počin působí
zoufale. Racionálnímu diváku, který přistoupil na to, co sledoval dvě
hodiny, to musí přijít jako plivnutí do tváře.
„Zapamatujete si ho, ale není v něm žádná zapamatovatelná scéna. Nevyráží dech, ale je to nejlepší možné hollywoodské řemeslo, jaké v kinech můžeme vidět.“
Labyrint lží je svět špionů, jak jej
známe, jenom zaobalený do moderního hávu – intriky, manipulace,
zneužívání nevinných k dosažení vlastních cílů, morální
dvojznačnost, akce načasovaná na vteřinu, která k neuvěření taky na
vteřinu vychází. Bleskurychlé rozhodování a chladnokrevnost v situacích,
ve kterých si to neumíme představit. Nejen lidi, ale i státní byrokracie
hledící zase na své – idealisticky nebo vykalkulovaně obecné zájmy,
kteří organizují svět jako hru na šachovnici – tohle všechno a též
snad happyend, který ze všeho výše řečeného nejvíc hrozí tim, že se
Ridley Scott stal dokonalým nástrojem zlatého Hollywoodu. Nechci ho za to
kritizovat, chválím ho, ale skvělých řemeslníků má americký filmový
průmysl víc než dost, tak proč by měl jeden z nejoriginálnějších
tvůrců zpracovávat látku, která nic jiného než profesionální
zpracování nevyžaduje? Dopadl stejně jako Martin Scorsese se svou Skrytou
identitou a není náhoda, že oba filmy mají stejného scenáristu: Williama
Monahana. Ten sice píše výborně, i když nijak zvlášť objevně, umí
zauzlit nitky osudů a vytvořit z nich velký příběh, stejně jako jej
zaplnit údernými dialogy. Možná by se ale mohl od adaptací a remaků
vrátit k vlastní tvorbě, protože jeho první počin, Království nebeské,
je zatím nepřekonaný – snad s ním nevyčerpal všechny své nápady.
Jestli do něčeho takového zapojíte tak
skvělé herce jako tady (a to nejenom nádherně sarkastického Russella Crowea
a velice uvěřitelného Leonarda DiCapria, ale v stejné a možná větší
míře Marka Stronga, jehož chladnokrevné elegance se nedá nabažit), které
režíruje mág Scottova kalibru, výsledek nemůže být špatný – ale
může být zklamáním pro ty, kteří od něj čekali zase jednou něco
převratného. Epický Ridley pořád je, taky mu nechybí atmosféra, ale
stejně jako u Amerického gangstera zde chybí vize, kterými byly jeho první
filmy (Vetřelec, Blade Runner), fenomenálnost, se kterou vtahoval do
rozlehlých prostorů svých historických fresek (1492: Dobytí ráje,
Gladiátor, Království nebeské) nebo specifický pocit, který vám
nepodlézavě a podmanivě nasadil do hlavy v Thelmě a Louise, Černém
jestřábu sestřeleném nebo v Dobrém ročníku.
U Amerického gangstera se ještě dalo
vymlouvat na skutečný příběh, ale tady působí již zmiňovaný závěr
jako vyvrcholení velice realistického příběhu (který navíc vznikl podle
knihy dlouholetého zpravodaje z Blízkého východu Davida Ignatiuse) až
zoufale, jak dokonale plní požadavky klasického amerického blockbusteru.
Vypadá to hezky, celý čas se díváte na nejvyšší profesionalitu,
prvotřídní herce, jak si vyměňují výborné dialogy a až ke konci vám
dojde, že to bylo všechno jako v klasickém americkém akčním nebo
špionážním velkofilmu, jenom možná o třídu lépe natočeném. Až tak
dobře, že vám to může přijít báječné. Ridley Scott se opravdu nemá za
co stydět, i když již není v tematice tak originální jako dřív a musí
si brát inspiraci u bratra Tonyho, který tyhle témata ztvárnil
v zábavnějším a méně vážném duchu v Nepříteli státu a Hře
špionů. A i když se od nich Labyrint lží liší vážnějším
přístupem a skutečnou snahou přinutit diváka k zamyšlení při
sledování brilantní filmařiny, chtějme radějí starého Ridleyho, který
neváhal experimentovat, spouštět se do neprobádaných vod a nesklouzával do
profesionální rutiny s filmem, který může klidně přenechat tvůrci
formátu Edwarda Zwicka – a mnohem častěji byl pak výsledek jeho snahy
něčím absolutně nezapomenutelným. Myslím, že takové ultimátní filmové
prožitky ještě od něj klidně můžeme očekávat. Zatím tedy „jenom
velice dobrý“ Labyrint lží.
Hodnocení: 75 %
Labyrint lží / Body of Lies
(USA,2008)
Režie: Ridley Scott
Scénář: William Monahan podle knihy Davida Ignatia
Kamera: Alexander Witt
Hudba: Marc Streitenfeld
Střih: Pietro Scalia
Hrají: Leonardo DiCaprio, Russell Crowe, Mark Strong,
Golshifteh Farahani, Oscar Isaac, Ali Suliman, Alon Abutbul
Délka:128 min
Česká premiéra: 27. 11. 2008
Reklama