Lidice - nenasytný golem s kamenným srdcem

Vždy je trochu komplikované hodnotit snímek s tak společensky silným tématem, jakým příběh Lidic bezesporu je. Recenzent tak stojí před rozhodnutím, zda přivře oči nad estetickými a intelektuálními nedostatky díla a ocení důležitost práce tvůrců pro společnost, či si bude tvrdě trvat na svém právu předložit čtenářům svůj (co možná nejobjektivnější) pohled na film jako celek. Podobné dilema ovšem prožívá i sám tvůrce, který volí mezi pietou a svým nezcizitelným právem na uměleckou interpretaci – jen ve výjimečných případech se zdaří oboje.
Lidice zvolily jednoznačně možnost pietní vzpomínky. Již v propagaci před uvedením do kin byla zdůrazňována věrnost faktům při psaní scénáře i důležitá role lidské paměti jako nositelky poučení pro budoucnost. Titul historický velkofilm, který byl používaný v trailerech, ovšem skrývá i jiné sdělení. Náznak, že můžeme očekávat bombastickou výpravu a okázalé výjevy, tak jak se na správný velkofilm sluší a patří. Lidicím se opravdu nedá upřít, že dostály svým předpremiérovým slibům. Paradoxní na Lidicích ovšem je, že snímek vznikl z největší části z komerčních důvodů. Látka, ač s velkým společensko-kritickým potenciálem, byla režisérovi Petru Nikolaevovi přidělena dokonce s téměř celým hereckým obsazením. Původně měla Lidice režírovat Alice Nellis, která ale z důvodu nemoci musela z tohoto projektu odstoupit. I ona byla ovšem k realizaci již hotového a producenty zvoleného scénáře přizvána. Za těchto okolností není překvapivé, jak falešně celá snaha vyznívá.
Hlavní problém se tedy zřejmě nachází
v neosobním přístupu k představované látce, která měla za úkol
hlavně naplnit producentské sny o tržbách, které dostatečně překročí
nad poměry vysoké náklady (celkově stály Lidice téměř 70 milionů
korun, z nichž 20 milionů poskytl Fond pro podporu a rozvoj české
kinematografie). Byly tedy zvolené tři strategie vedoucí k téměř jistému
úspěchu: téma, emoce, okázalá výprava. České filmy, které vzbuzují
vlastenecké nálady, jsou již tradičně v českém prostředí kasovně
velice úspěšné, nabízí se srovnání například se Svěrákovým
Tmavomodrým světem, který je v přístupu k předkládané látce
v mnohém podobný Lidicím. Čeští hrdinové jsou sympatické figurky,
které mají lidské problémy, ale ve vypjatých konfrontacích se projeví
jako silné charaktery. Na diváka jsou kladeny nikoliv intelektuální nároky,
ale argumentace je spíše emocionální a moralizující.
Lidice tedy vyprávějí příběh několika
obyvatel této vesnice, jejichž předobraz se zakládá na osudech skutečných
lidí. Hlavní dějovou linii potom vytváří nešťastné události, které
postihnou Františka Šímu, jednoho ze dvou přeživších mužů (Karel
Roden), a jeho blízké. Šíma žije se svou ochrnutou ženou (Zuzana
Bydžovská) a se svými skoro dospělými syny. Šíma má ovšem poměr
s Marií (Zuzana Fialová), s čímž se nemůže smířit jeho starší syn.
Při hádce Šíma syna omylem zabije a je odsouzen na čtyři roky do vězení.
Přestože jeho každodenní pracovní náplní po začátku války je ve
vězení tisknout propagandistické letáky a seznamy popravených, to, co se
odehrává v jeho rodné vsi, se dozvídá až po propuštění. Druhou
dějovou linií, jež s příběhem Šímy a jeho blízkých spojí až
historická tragédie, je příběh Václava (Marek Adamczyk), který chce
zaujmout dívku Aničku (Veronika Kubařová), a tak si vymyslí, že je
součástí odboje. Jeho dopis se ovšem dostane do rukou gestapa právě na
začátku heydrichiády.
Znalost základních dějových peripetií
je nezbytná, abychom mohli snímek jako celek hodnotit. Na první pohled by se
totiž zdálo (a toto zdání ještě posiluje propagace filmu, která
zdůrazňovala „osudy obyčejných lidí“), že se bude jednat
o psychologické drama, které bude z velké části postaveno na
psychologizaci postav. Ta je ovšem ve skutečnosti dosti zjednodušena a
zasunuta do pozadí důležitosti. Dilemata a bolesti jednotlivých postav jsou
zjednodušené na minimum, jejich činy vyplývají z obecných představ,
které většina z Čechů o této události má. Petr Nikolaev spíše sázel
na přímočaré emotivní prvky, které nezpochybnitelně ilustrují
jednoznačná sdělení. Symboly, jako dělicí čára na vězeňském stole,
přes kterou Zuzana Fialová toužebně natahuje ruku ke Karlu Rodenovi. Bible,
kterou mu do vězení pošle jak jeho žena, tak milenka a on ji v závěru
filmů pálí. Smrt syna, která se odehrála na svatbě, a mnoho dalších do
očí bijících prvoplánových symbolů nedovolí divákovi se jakýmkoliv
způsobem odklonit od kýženého čtení. K tomuto násilnému sdělení
přispívá chvílemi až nesnesitelná vtíravá, tklivá i teatrální hudba,
která zní v podstatě po celý film. Nezbytným krokem k tomu, aby byli
producenti spokojeni, byla i nebývale nákladná výprava a početný
komparz.
Přímočarý, nepřekvapivý příběh, neoriginální postavy, které jako by vypadly z vesnického románku z 18. století, celý násilně vnucovaný pocit, že je nezbytné se hluboce dojímat stejně, jako se dojímali tvůrci, v člověku spíše probouzí až nechuť hrát jejich hru. V okamžiku, kdy příběh graduje a Šíma se vrací do Lidic, ale nachází jen zasněženou pláň, již v člověku se sebereflexí místo dojetí kypí žluč a odpor. Protože přehnaná sentimentálnost památku spíše špiní, než ctí. Nakonec kdyby se tvůrci uchýlili ke komornějšímu zpracování, mohla vyniknout celá plejáda skvělých herců, kteří ovšem neměli prostor pro vyjádření. Kinematografie je médium s velkou společenskou silou. Je to ale hlavně médium umělecké. Jak lépe vyjádřit svou úctu k utrpení lidí žijících v dobách dějinných zvratů, než se do tématu ponořit a pokusit se vytvořit dílo silné, novátorské a burcující. Podle producentské strategie i změny režiséra těsně před začátkem natáčení je jasné, že toto cílem filmu rozhodně nebylo. Jediným cílem byl kasovní úspěch a na Lidicích je to až příliš znát.
Lidice (ČR, 2011)
Režie: Petr Nikolaev
Scénář: Zdeněk Mahler
Kamera: Antonio Riestra
Střih: Adam Dvořák
Hudba: James Harries, Karel Heřman, Michal Hrůza
Produkce: Adam Dvořák, Tomáš Vican
Hrají: Karel Roden, Zuzana Fialová, Roman Luknár, Zuzana
Bydžovská, Ondřej Novák, Norbert Lichý, Veronika Kubařová, Václav
Jiráček, Jan Budař, Joachim Paul Assböck, Sabina Remundová, Milan Kňažko,
Pavlína Štorková, Marek Adamczyk, Jiří Vobecký, Jiří Ployhar ml., Karel
Zima
Délka: 126 min.
Reklama