Luk (Hwal)

Celý snímek je od prvního úderu klapky ohraničen motivem vody. Vody, která život ve svém lůně vychovala a která se navěky stala jeho zdrojem. Nikoho tedy nepřekvapí, že právě Kim Ki-dukovy filmy si berou často na paškál život jako takový.

Na staré porouchané lodi, kotvící daleko na moři, kde jen občas proletí letadlo jako připomínka okolního civilizovaného světa, žije šedesátiletý stařec a s ním překrásná šestnáctiletá dívenka, kterou před deseti lety nalezl a pak ji vychoval s největší láskou a péčí. Nedočkavě škrtá dny v kalendáři čekaje na datum, kdy dívka dovrší sedmnácti let, aby se s ní mohl oženit. A jelikož je to muž starých mravů, do svatby zůstává zdrženlivý. Možná i proto v nás tato majetnická, občas až pedofilně vyznívající postava vyvolává jakýsi soucit s jeho oddanou láskou, kterou se snaží uchránit před celým světem.

Občas ale loď navštíví rybáři, a tak přichází na scénu luk, který v rukou staříka trestá všechny potenciální nápadníky krásné dívky. Symbolický luk se zde nevyskytuje pouze jako atribut síly, ale i jako nástroj, na který po večerech stařec hraje své smutné písně (bohužel se jeho pohyby vůbec neshodují se zvukem, který má luk vyluzovat, což by si režisér Kim Ki-dukova formátu měl ohlídat), jako zámek, který střeží svatební šaty obou protagonistů a v úplném konci příběhu i jako nástroj sexuálního uspokojení.

Napětí graduje až s příchodem mladíka, který padne dívce do oka. Díky němu se vztah mezi starcem a dívkou začíná radikálně měnit, přichází na řadu surovost a nohy dívky se nenápadně osypou drobnými pohmožděninami. Očekávanému datu svatby se musí neodkladně pomoci, a proto začne stařec z kalendáře trhat měsíc za měsícem, aby o svůj desetiletý sen nepřišel.

Postavy tu opět připomínají jakési divadlo masek. Díky absenci dialogu a přemrštěných grimas poznáváme postavy hlavně skrze jejich jednání. Samozřejmě vyjma "průhledné" mladé dívky, kterou na plátně vidíme permanentně plakat, potutelně se usmívat nebo soptit hněvem.

Za pochvalu stojí opravdu výborná scénografie. V kontrastu všudypřítomného plechu a lodního potrubí tu stojí barevné stuhy, křiklavé svatební oblečení nebo roztomile kýčovitá malůvka Buddhy, která se hlavně ke konci propojuje s despotickým starcem.

I po stránce hudební se Kim Ki-dukovy filmy lepší. Podmanivé melodie jen podtrhují lyrický příběh a vyjma trochu zdlouhavého konce ani nebrzdí děj filmu, pokud se v takto impresionistickém snímku dá vůbec o nějakém ději hovořit.

Film se ale nevyhne srovnání s Kim Ki-dukovým starším snímkem Ostrov . I v něm totiž všudypřítomná voda uzavírá postavy do malých prostor v podobě rybářských hausbótů, kde mohou naplno vyznít jejich emoce a s tím ruku v ruce jdoucí sympatie či antipatie. Příliš podobné jsou bohužel i některé motivy, například houpačka sloužící sklíčené dívce k jakémusi "úniku" z nelehké situace. Nejvíc ale bije do očí pasáž, kdy si stařec omotá kolem krku lano přivázané k malému člunu, na kterém se snaží dívka s mladým rybářem uprchnout. Vzápětí přicházejí detailní a polodetailní záběry na škrtícího se starce s vypouklýma červenýma očima, jehož utrpení vrací dívku a její lásku zpět na starou loď.

Pravda, liší se nástroj tohoto sebetrýznění, ale i ten rybářský háček se v Luku najde. Jako by se Ki-duk držel nepsaného pravidla: "Pokud víte o chybě, upozorněte na ni přímo ve svém díle a tím se vyhnete nepříjemné kritice." Pro každého jen trochu většího znalce jeho děl je totiž naprosto klíčová pasáž, kdy si mladá dívka bere dva rybářské háčky do pusy a napne strunu, na kterou si začne brnkat. Jako by nás sám režisér ujišťoval o tom, že si je vědom určité podobnosti s Ostrovem. Nejsem si však jistý, zda tato výmluvná sekvence stačí k tomu, abychom s úsměvem zapomněli na jakoukoliv podobnost.

Žádný režisér by neměl zůstávat u stejného tématu delší dobu, a pokud ano, měl by se na něj snažit podívat pokaždé z jiného úhlu a s náležitě invenčním zpracováním. Pokud v tomto smyslu budeme hovořit i o Luku, nezbývá než konstatovat, že je to oproti neuchopitelnému 3-Iron pouze krok zpět.

Scénář, režie, střih a produkce: Kim Ki-duk
Kamera: Jang Seung-beck
Hudba: Kang Eunil
Výtvarník: Kim Hyun-ju
Výroba: Kim Ki-duk Film
Hrají: Jeong Sung-hwan, Han Yeo-reum, Seo Ji-seok