Megamysl

Tisknout - Hodnocení článku:

Ne, 12. prosince 2010 / Autor: Lenka Šklubalová

Nejspíš je na čase si přiznat, že dobám hraných pohádek typu Popelka nebo Šípková Růženka už odzvonilo. Příběhy, na kterých vyrostlo hned několik generací, pomalu ale jistě začínají nahrazovat komiksové animované filmy z americké produkce. Posledním takovým filmem letošního roku je snímek Megamysl z dílny tvůrců legendárního Shreka, studia Dreamworks.

Hodnocení: 65 %

Co by se stalo, kdyby Lex Luthor zvítězil nad Supermanem? Jak by to vypadalo, kdyby zločinci z Gotham City porazili Batmana? To se nejspíš nikdy nedozvíme. Ale ve filmu Megamysl zjistíme, jak bude vypadat Metrocity, když smolařský lotr Megamysl (spíše náhodou než vlastním důvtipem a nezdolnou silou) zničí hrdinu Metromana. Ukáže se, že stejně jako jin potřebuje svůj jang, zlo potřebuje dobro, které by se bez přestání pokoušelo překazit všechny temné zločinné plány. Megamysl totiž místo toho, aby oslavoval svůj úspěch a radoval se, upadá do depresí. Jeho život nemá bez pořádného protivníka smysl. A tak dostane ďábelský nápad. Sám vytvoří nového kladného hrdinu Titána, se kterým by mohl bojovat. Bohužel se všechno poněkud zvrtne. Titán se totiž rozhodně nemíní stát tím hodným pánem, co všem pomáhá. Chce být radši pořádným superpadouchem. A jeho hlavním cílem je Megamyslova milá Roxanne Ritchi, jejíž iniciály RR až nápadně připomínají dnes už téměř legendární „dvojité el“ – Lois Laneovou ze Supermana. A drobných detailů shodných s jinými, mnohem slavnějšími komiksy je v Megamyslovi spousta. (Například holohlavý hlavní hrdina, který je původem z jiné planety, se podobá už zmiňovanému Lexu Luthorovi.)

Přesto Megamysl není filmem, který by „vykrádal“ Supermana nebo jiné příběhy. Stojí zcela na vlastních nohou a rozhodně má divákovi co nabídnout. Odkazuje sice na jiné komiksové snímky a hrdiny, ale zároveň si uchovává vlastní svěžest a akčnost. Děj filmu takříkajíc odsýpá, nic nedrhne a divák nemá ani chvíli pocit, že se nic neděje. Plno akčních zvratů (například, když se ukáže, že Titán se rozhodl přidat na „stranu zla“) a nápaditých vtípků v čele s podivnou rybou coby vesmírnou adoptivní mámou Megamysla divákům nedává ani vteřinu na oddech. Musíte se prostě smát, i když třeba ani nechcete.

Po hodině a půl solidní zábavy už si na Megamysla totiž nikdy víc nevzpomenete.

Na druhou stranu si ale tvůrci ponechali i prostor na jakési vážnější a poetičtější scény. Ano, mohli by si dělat legraci z toho, jak je Megamysl ošklivý a svým způsobem tak trochu směšný, nicméně naopak se snaží divákům dokázat, že ve skutečnosti nejde o to, jak vypadá, ale jaký je uvnitř. Krásným důkazem je Roxanne, zaskočená situací, kdy se při polibku okouzlující mladík změní v namodralou obludku s obrovskou hlavou, není znechucená nebo zděšená, ale pouze zraněná a oklamaná. Megamysl potom stojí na deštivé ulici a v 3D provedení kapky deště jako by dopadaly i na vaši tvář a byly tak pomyslnými slzami smutku.

Megamysl Režisér Tom McGrath totiž narozdíl od většiny tvůrců příběhů pro děti nezapomíná ani na odrostlejší publikum, které většinou doprovází své potomky do kina. Tam, kde děti vidí pouhou zábavu, humor a napětí, mohou jejich rodiče objevit dávno zapomenuté kouzlo osmdesátých let nápaditě reprezentované mimo jiné i filmovým soundtrackem skládajícím se z těch největších „pecek“ od Michaela Jacksona, Ozzyho Osbourna, AC/DC, Guns N` Roses nebo nesmrtelného Elvise.

Kromě soundtracku za zmínku samozřejmě stojí i dabing animovaných postaviček. Nutno říci, že v angličtině je daleko lepší a funkčnější. Will Ferrell coby Megamysl je neuvěřitelně komický a dokáže svůj hlas perfektně prodat hlavně ve vypjatých emotivních scénách. Vedle něho Tina Fey jako Roxanne má naopak dostatečně sexy hlas, takže se Megamyslovi vlastně ani nemůžeme divit, že ji každý týden unáší a chce ji slyšet křičet.

Megamysl je ideální film na dlouhý zimní večer, kdy se vám nechce příliš přemýšlet. Po hodině a půl solidní zábavy už si na Megamysla totiž nikdy víc nevzpomenete, protože zapadne do šedého průměru všech těch komiksových parodií, které jste kdy viděli.