Mezi vlky: Liam Neeson hledá životní pravdy mezi tlupou digitálních masožravců

Před divákem stojí jakýsi propletenec tří žánrů (či rovin). Abychom stavbě díla porozuměli, měli bychom se nad nimi postupně pozastavit. Tou (překvapivě) nejdůležitější úrovní je jakási spirituální cesta vůdce party přeživších mužů Ottwaye (Neeson) za základním poznáním o lidské povaze, které je ovšem explicitně sděleno někdy v půlce filmu. Na této cestě zkoumá Ottway svoje fyzické a psychické možnosti a jednou dokonce vyzývá samotného Boha, aby mu dal nějaké znamení. Téma víry se zdá být velmi důležitým, neboť se brzy dozvíme, že Ottway byl vychováván v katolickém prostředí.

Další úroveň příběhu představuje střet člověka s nepoddajnou přírodou, kterou znázorňuje krutá zima, kolosální vánice a především smečka vlků. Ta byla ovšem téměř kompletně vytvořena v počítačích, kde jí navíc asi zapomněli implantovat základní logické uvažování, kterým tito inteligentní savci zcela jistě oplývají. Digitální tlupa ozubených zvířat tudíž degraduje faktor realistické podívané (tzv. survival žánru) někam k bodu mrazu. Démonizování vlků, ke kterému zde dochází, se může částečně vázat ke křesťanskému podtextu filmu. Spíše tu ale jde o to, že vlci prostě slouží jako obyčejné příšery, které mají neustále navozovat pocit ohrožení hlavních hrdinů.

Thrillerové a hororové prvky, jako třetí rovina díla, jsou ale dost možná ty nejdůležitější, protože skrze ně se zde vystavuje vypravování příběhu. To funguje principem postupného zabíjení vedlejších postav ve stylu vyvražďovaček pro teenagery. Samotní vlci se tak chovají podle pravidla „občas někoho zakousni, abys redukoval počet přeživších“, což v důsledku znamená, že survival žánr (a tedy i těch několik přírodních scenérií) hraje až třetí housle kdesi vzadu.

Stejně schematicky ovšem působí všechny vedlejší postavy, které v příběhu existují jen proto, aby rámovaly Ottwayovu cestu (jak fyzickou, tak duševní) a občas posloužily jako nějaké to maso do mlýnku. Parta přeživších (až na jednoho z nich) samostatně skoro nepřemýšlí o tom, co se děje, a prostě v řadě pochoduje za Neesonem. Přitom všichni zúčastnění hrají nadmíru dobře a jednou či dvakrát zde dokonce dojde k momentům, kdy se zdá, že se jedná o opravdové lidi a ne o jakousi směs napůl klišovitých figurek.

Carnahanovu snímku ovšem vůbec nemůžeme vytýkat jeho technickou stránku, která je brilantní. Práce s kamerou, střihem a zvukem dohromady vytváří atmosférickou podívanou, která místy dokáže velmi dobře přiblížit zážitek skutečné mezní situace. Třeba úvodní scéna pádu letadla je velmi sugestivním momentem, a to včetně působivého přechodu z Ottwayovy osobní imaginace do šokující reality těsně po katastrofě.

Škoda, že si takový cit pro změny nezachovali tvůrci pro celkovou strukturu vyprávění, protože nešikovné proplétání třech rovin díla se jeví jako jeho největší problém. Může totiž způsobit zmatek v hlavě diváků (ovlivněných plakáty a upoutávkami), protože ještě po první půlhodině by se mohlo zdát, že nás přece jen čeká čistokrevný survival thriller. Přecházení mezi žánry ovšem způsobuje především vysokou nekonzistentnost díla, což se projevuje v tom, že se dané fragmenty snímku navzájem shazují. Neesonovo hledání Boha působí dost neuvěřitelně v kontrastu s tím, jak před pěti minutami poskakoval mezi digitálními vlky.

Rovina spirituálního filmu a survival thrilleru by spolu zřejmě mohly organicky koexistovat (příroda je klasickým prostředím duchovně laděných děl), pokud by se mezi ně tak nejapně nemotala vyvražďovací linka. Kdyby navíc scenárista trochu vybrousil vedlejší postavy, možná by i vznikl skvělý film. Jenže v této podobě působí Mezi vlky docela lacině. Skoro jako by se Milla Jovovich na konci některého Resident Evil zamyslela nad tím, jestli má sílu jít dál, když ji Bůh neslyší. A ani výtečná stylistická stránka a skvělý Liam Neeson a jeho sveřepý výraz tváře na tomto konstatování nedokážou mnoho změnit.

Mezi vlky (The Grey, USA, 2012)

Režie: Joe Carnahan
Scénář: Joe Carnahan a Ian Mackenzie Jeffers
Kamera: Masanobu Takayanagi

Hrají: Liam Neeson, Dermot Mulroney, James Badge Dale, Joe Anderson, Dallas Roberts, Frank Grillo, Nonso Anozie
Délka: 117 minut
Premiéra v ČR: 8. 3. 2012