Mission: Impossible 4 je opět docela jiné než předchozí díly

Poslední díl s podtitulem Ghost Protocol si prvek skupinové práce tajných agentů opět bere jako jeden ze svých nejzákladnějších rysů. Aspektů, které čtyřku činí odlišnou od ostatních tří filmů, by se ovšem našlo hned několik. Potvrzuje se tak, že každý snímek z této série je bezpečně odlišitelný od těch dalších. Trochu to připomíná ságu Vetřelec, v níž střídání osob na režisérském postě také vždy přinášelo úplně nový koncept filmu (a potažmo i hlavní postavy).

Oproti špionážní jedničce, výplachově akční dvojce a realisticky pojaté a kinetické trojce působí Ghost Protocol jako velmi nadsazený a hlavně sebereflexivní film. Lví podíl na tom jistě bude mít režisér Brad Bird, který se doposud věnoval animovaným snímkům (Železný obr, Úžasňákovi), známým svou nesmírnou hravostí a svěžím humorem. Mission: Impossible 4 tak téměř přetéká vtipnými momenty, hláškami a někdy i celými dialogy.

Mnoho zábavných replik v sobě často nese (homo)sexuální podtext. Kdybychom tak chtěli přirovnat Ghost Protocol k nějakému typu bondovek, bylo by to určitě těm s Rogerem Moorem, protože z nich čišel sex natolik, že skoro připomínaly pornofilmy. „Moorovky“ zároveň stavěly na zdravé míře nadsázky, tak jak to dělá i poslední Mission: Impossible.

Ethan Hunt tu předvádí řadu bláznivých kousků, které stojí na hranici uvěřitelnosti, ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože divákům je pravidelně připomínáno, že sledují jenom film. Tato sebereflexe jde dokonce tak daleko, že Hunt v jednom okamžiku přizná parťákovi Brandtovi (Jeremy Renner), že při ohrožení jedná vyloženě intuitivně, protože řadoví záporáci jsou většinou hlupáci, kteří moc nepřemýšlí, a tak se snadno nechají zmást.

Téměř neuvěřitelně pak působí vysoká míra omylnosti všech členů týmu, včetně Ethana. I když v každé akční sekvenci dokazuje, že je pořád schopen čelit i těm největším výzvám (např. lezení po nejvyšší budově světa), občas se dopustí nějaké drobné chyby, která ho v důsledku pořádně zabolí. To jednak vytváří drobné komické efekty a jednak to činí z Hunta trochu hmatatelnějšího a zranitelnějšího člověka.

Ono se obecně dá říct, že nastal určitý posun Cruisovy postavy do takové kamarádsky strýcovské role. Málokdo by dnes prťavému stárnoucímu scientologovi věřil úlohu sex symbolu, a tak už raději přestal flirtovat se ženami. Jeho křečovitý úsměv mu rovněž brání v tom, aby vynikl jako velký vtipálek. Takže i když Hunt občas zlehka zaperlí, vytváření humorných situací leží spíše na bedrech technické posily Benjiho (Simon Pegg) a vedlejších postav (nadržený indický magnát chvílemi téměř vyvolává salvy smíchu). Cruise tedy zastává roli velkého staršího (drsného) kámoše, který se nebojí jít nasadit vlastní krk pro zbytek party.

I přes výrazný podíl humorné složky ale zůstává čtvrté Mission: Impossible velmi akčním a napínavým dílem. Málokterá akční komedie působí natolik vyváženým žánrovým dojmem. Jistě, je tu několik dílčích negativ, jako třeba dvě drobné nelogičnosti v chování postav, a nejslabší článek party, agentka Jane (Paula Patton) zase připomíná nevyrovnanou husu s nedostatečným množstvím šarmu a sex appealu. Ale celkově se jedná o jedno z největších překvapení roku, o nesmírně svižný a vtipný akční thriller, na který se vyplatí najít si cestu do kina.

P. S.: České publikum jistě pobaví rozpoznatelnost pražských uliček suplujících Moskvu a miniaturní role Pavla Kříže.

Mission: Impossible – Ghost Protocol (2011)
Režie: Brad Bird
Scénář: Josh Appelbaum, André Nemec
Kamera: Robert Elswit
Hrají: Tom Cruise, Jeremy Renner, Simon Pegg, Paula Patton, Michael Nyqvist
Délka: 133 minut
Premiéra v ČR: 15. 12. 2011