Muži v říji – událost? Zapomenutelný průměr!

Přitom se jedná o snímek, který byl českou filmovou kritikou přijat poměrně vlídně. Snad velice slabá úroveň českých filmů za (nejen) poslední sezonu je donutila k Mužům v říji vzhlížet pomalu jako ke kulturní události, která je prý „zábavná tragikomedie z vesnického prostředí, jakých se u nás mnoho neurodilo“ (Aleš Smutný, Cinema), „příjemný malý velký film o malých velkých věcech“ (uživatel „Kocour“ ze serveru MovieZone), dále že se jedná o dílo, při kterém se kritik jako „u žádného českého filmu za několik posledních let tolik nezasmál“ (Kamil Fila, Aktuálně.cz) anebo máme ke zhlédnutí nabídnutou dokonce „bystrou zprávu o dnešním Česku, české národní povaze i české politice“, jež má být i „psychickou přípravou“ na podzimní (nakonec tedy až jarní) volby (Irena Hejdová, Hospodářské noviny). Budiž právem všech těchto lidí přimknout se k takovýmto soudům. Z mého pohledu Muži v říji ani trochu nevyčnívají, ale naopak zapadají do bezbarvého průměru současné české kinematografie. A když jde o humor, téměř nikdy jsem se nezasmál, neboť nebylo čemu.

Režisér Sedláček na sebe ještě více než svým hraným debutem upozornil dokumentárními filmy, zabývajícími se vždy předními osobnostmi společenského života (Václav Bělohradský, Miloš Zeman) nebo i význačnými historickými událostmi (trilogie Tenkrát). Pokaždé se jednalo o tematicky nesmírně zajímavé, leč ve výsledku při vší ambicióznosti koncepčně poněkud nezvládnuté tituly. Proto u Mužů v říji docela překvapí, že režisér si tentokrát vybral nepříliš atraktivní prostředí současné české vesnice s jejími rázovitými postavami. Ale aby děj nebyl příliš prostinký, pokusil se ho ozvláštnit zápletkou kolem mistrovství Evropy ve vábení jelenů, které si vyžádalo i účast samotného předsedy vlády a ministra zemědělství. Sedláček tedy ani v tomto svém filmu neopomněl jeho tématu dodat určitý společensko-politický kontext. Byl by to velmi dobrý vklad, neboť současná bezčasová, takřka až „normalizační“ únikovost českých filmů je přímo alarmující, tudíž každý „angažovaný“ příspěvek je vítán. Ovšem ne v této podobě, kdy politická satira naroubovaná do nevalného celku dostává nikoliv provokativně groteskní, nýbrž jen kameňákovsky prázdnou podobu komunální taškařice.

Sedláček naprosto selhal v oblasti, za kterou kdysi získal Českého lva – ve scénáři. V tomto neúměrně zdlouhavém snímku můžeme sledovat další dramaturgický nešvar českých filmů – chatrnou tříšť scének, točících se kolem ústřední, poněkud slabé zápletky. Vezměme si již expozici filmu, ve které Sedláček nikterak novátorsky variuje dnes už dost otřepaná schémata formanovsko-passerovské filmografie nové vlny (svérázné charaktery z vesnice, motiv přípravy na slavnostní ceremonii a la Hoří má panenko atd.). Co činí film obzvláště nesnesitelně protahovaným, jsou výjevy, ve kterých protagonisté zkouší vábit jeleny. Ve filmu mají až příliš výrazný prostor, aniž by získávaly hlubší smysl, humor, gradace, zkrátka větší opodstatnění. Námitka, že vrcholem filmu je právě slavnost vábení jelenů, neobstojí, když vezmeme v potaz, že neustále dokola troubící (resp. vábící) herci jen a pouze nudí.

Zcela zmatené je potom nahlížení na jednotlivé postavy. Děj se příliš zdržuje u vztahu postav Jaroslava Plesla a Evy Vrbkové, kteří je navíc činí o to odtažitějšími svými bezbarvými hereckými výkony. Naprosto schází větší prokreslenost Zedníčkovy figury starosty obce, která na to, že je poměrně důležitá, nedostává ve filmu dostatečný prostor. Ve slibném začátku je narýsován jeho vztah k ministrovi v podání Jiřího Lábuse – je otázkou, zda autorskou lajdáckostí nebo jen zákroky střihače zůstává nakonec zcela neosvětlen. Nepochopitelná až zbytečná se jeví postava Martina Huby (ten zde má místo prakticky jen ve výše uvedených scénách vábení), ostatní postavy se už jen utápějí v celém klackovitě vrstveném ději, aniž by dokázaly více zaujmout. Pouhou trapností zavání epizodní figurky typu obecního blázna v podání neherce, hudebníka a „fyzického básníka“ Petra Váši. Horší herecký debut si tento významný brněnský umělec dovolit nemohl. To Igor Bareš v úloze populistického narcistního premiéra i Jiří Lábus jako jeho ministr zemědělství se snaží na rozdíl od ostatních sloužit ve filmu jinak deformovanému satirickému náboji velmi dobře. Hlavně Bareš dokázal ztvárnit vrcholového politika se všemi jeho nectnostmi ve výstižné zkratce téměř výborně, jen škoda, že postava postupně zanikne v klišovité satirické komunálnosti celého filmu. Mít ve filmu větší prostor než otravné vábení a nezajímavé vesnické figurky, snímek by byl možná o něco přitažlivější.

Co se ještě týče hereckého obsazení, je jistě potěšující, že režisér Sedláček porušil téměř univerzální bonton dnešního českého filmu, kdy ve filmu musí větší či menší roli hrát kdokoliv z tzv. hřebejkovské herecké stáje (Budař, Liška, Polívka, Macháček) a před kameru vedle osvědčených hvězd odvážně pozval za poslední léta na plátně tak málo vídané tváře, které dnes máme spojené spíše s televizní obrazovkou, jako jsou Marta Vančurová, Pavel Zedníček nebo Jaromír Hanzlík. Horší je, že své nevalně napsané postavy nikdo z nich nedokázal obdařit charismatičtějším herectvím. Smutný pohled je především na Hanzlíka, jenž svého zbohatlého stavitele zahrál tak prkenně, až se člověk musí ptát, zda to měl tento jinak vynikající herec zapotřebí.

Žádná filmová událost se tedy nekoná. Když si ještě připočteme nevýraznou obrazovou a hudební stránku, která filmu také moc nepomáhá a nečiní jej lepší (třebaže úvodní, filmařsky nápaditý dlouhý záběr pod úvodními titulky sliboval mnohé), máme zde jen další průměrný český film, snadno směřující do hlubin zapomnění.

Muži v říji (ČR, 2009)
Scénář a režie: Robert Sedláček
Kamera: Petr Koblovský
Hudba: Tomáš Kympl

Hrají: Jaromír Hanzlík, Pavel Zedníček, Jaroslav Plesl, Igor Bareš, Jaromír Dulava, Marek Taclík, Igor Chmela, Martin Huba, Jiří Lábus, Eva Vrbková, Marta Vančurová, David Novotný, Petr Váša
Délka: 120 minut
Premiéra: 20. srpna 2009