Nabít a zabít – a rychle!

Jestli má tento film čím upoutat, pak je to jednoznačně herecké obsazení, jak je mimo jiné patrno již z perexu. Druhým lákadlem je trailer, který sám o sobě nasvědčuje, že to, co nás čeká, je pořádný scenáristický propletenec plný cool gangsterů, vtipných situací, účelného násilí, zparodovaných národnostních menšin a šibeničního humoru se smrtelně rychlým tempem. A ano, přesně tohle Nabít a zabít je. Snímek naprosto čistě a okatě zapadá do žánrově stylizovaných gangsterských komedií, jejichž cestu vyšláply a do paměti fanoušků se zlatým písmem zapsaly filmy jako Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k. Ve všech se snoubí zápletka propletená jako český státní aparát a rychlá jako horská dráha, násilí, situační humor, absurdní situace a prostředí té špatné strany zákona. Potud jdeme po linii shodnosti. Liší se ovšem zásadně v tom, že tvůrce dvou výše jmenovaných je Brit se vším všudy, čili na rozdíl od svého krajana Paula McGuigana, který má Nabít a zabít na svědomí, alokoval své filmy do britského kriminálního prostředí se všemi jeho specifiky. Naopak nový přírůstek se odehrává v New Yorku. Další bernou mincí je fakt, že peníze byly hlavním hybatelem předchůdců, kdežto zde jsou jenom podružným, ze začátku klamným motivem. Ale pokračujme, protože rozdílností je stále dost. Například konečné rozuzlení bylo v minulosti otázkou všech naznačených situací, kdežto Nabít a zabít jde cestou podivného úvodu, naprosto klamného filmu a vysvětlovacího konce á la automatická pračka, který všechno obrátí vzhůru nohama. Ale dělají tyhle rozdíly lepší, nebo horší film?

Slevin prožívá těžké období. Vyhodili ho z práce, načapal svou holku v plné jízdní s jiným hřebcem a do třetice ho okradli na ulici, z čehož vyšel bez peněz, bez dokladů a se zlomeným nosem. Už už to vypadá, že se situace uklidní, když si pro něj přijdou dvě černošské gorily do bytu jeho kamaráda, kde teď přebývá. Samozřejmě, že hledají jeho kámoše, jenomže ten beze stopy zmizel a on nemá žádný doklad totožnosti, takže Nick Fischer je pro ně on. A právě Nick Fischer měl taky pěkných pár problémů. Především dlužil nehoráznou sumu dvěma místním zločineckým bossům, chlápkovi, který velí černému gangu, a chlápkovi, který má pod palcem místní židovské vazouny. Všichni mu vyhrožují a každý po něm chce něco jiného. Situace je těžká, nemůže utéct, protože by ho hned zabili, nemůže udělat ani jeden z úkolů, protože odporuje tomu druhému. Navíc ho na každém kroku sledují jak židovské, tak černošské štuby a kolem toho všeho se motá místní policejní rozvědka. Slevin má prostě smůlu.

Nikterak jednoduchý začátek, není-liž pravda? Jenomže to je teprve začátek, zbytek je ještě složitější. Ale nemusíte si dělat starosti, každý pozorný divák je schopen celou zápletku sledovat a rozkódovat ji. Střih, sled scén ani jejich návaznost nejsou natolik chaotické, aby naprosto zničily budování atmosféry. Nicméně toto budování atmosféry je samo podrýváno svou vlastní úpěnlivou snaživostí vystavit stylizovaný obraz světa organizovaného zločinu New Yorku. Ano, střih je rychlý, hudba sedí, kamera taktéž, hlášek je tu víc než dost a vykonavači obou konkurenčních gangů působí, jednají a mluví komicky, Bruce Willis má kamenný obličej a pevnou mušku a Slevin je jako fackovací panák, ale i přes to se nemůžu zbavit pocitu šroubovanosti celého ansámblu, který dohromady tvoří tento film. Vrstvy organizovaného zločinu jsou zde vykreslovány snobským, až komickým způsobem ve stylu podobných filmů. Autoři se na první pohled snažili dohnat konkurenci a využít pěkně prošlápnutý terén. Jenže takoví pánové jako je The Boss nebo The Rabbi až příliš okatě vychází z jejich protějšků na britských ostrovech a do prostředí New Yorku nesedí stejně jako auto na pravou stranu silnice v Anglii. Nemluvím o hereckých výkonech, ty jsou zde nadmíru dobré. Ba co víc, kromě klasického Willise v roli nájemného vraha se tu konečně v první vkusné a dobře zahrané roli objevuje Josh Hartnett jako Slevin, Morgan Freeman opět nahlíží na vše shora, jak je jeho zvykem, v roli Bosse, a nemůžu opomenout Lucy Liu, která je tu tak roztomilá, že bych si ji s sebou klidně i vzal domů z kina. Jde hlavně o celkové použití postav v rámci scénáře a jejich zasazení do prostředí. Dochází tu vlastně k jakési přestylizaci, kterou si nezkušený divák neuvědomí, ale pamětníkům přímo křičí do obličeje.

Kromě přemíry snahy přetavit film do žánrového zlatého prasete provází tento kus celuloidu snaha efektně využít vnořenou zápletku. Celková kompozice totiž rámcuje na začátku a na konci jakousi krycí zápletku, která maskuje opravdovou motivaci hlavního hrdiny. Nechci a nebudu zde odkrývat proč a jak, jenom uvedu, že se to povedlo tak nějak polovičatě. Především to autoři poněkud přestřelili s nevysvětlenými činy, přesněji s vraždami, které se odehrají v první čtvrtině filmu, a jejich osvětlení nechali až nakonec, kdy na ně divák stihne zapomenout. Samotný konec, který v závěrečných třiceti minutách mnohé vysvětluje, a aby podal pomocnou berličku divákům, také mnohé znovu připomíná a ukazuje v jiném světle, pak působí jako nucená přehodnocující interpretace, kterou musí každý divák absolvovat. Je to do jisté míry zajímavé a vzbuzuje to onen "ty vole" pocit, ale řekl bych, že lepší metodou než polopatické vysvětlení by bylo prostě zrušit onu krycí kompozici hlavní části filmu nebo do ní alespoň vložit dostatek stop, které by v konci pochopil divák lépe a pohodlněji než onu demaskovací půlhodinu, která vlastně zahazuje zbylou hodinu filmu, aby předvedla úplně jiný příběh, který se k tomuto konci dopracoval vlastně jenom díky náhodám, jakkoliv dobře vysvětleným.

Na druhou stranu, ne každý měl tu možnost obeznámit se s předchůdci a právě pro takového diváka bude Nabít a zabít velmi kvalitní a intenzivní zážitek. Ale i v tomto případě trvám na přílišném předimenzování atmosférických prvků, které filmu škodí a vštěpují nezkušenému publiku špatnou matrici, podle které pak bude porovnávat další filmy jako málo "vybarvené" nebo příliš pomalé. Nicméně, sami autoři používají ve filmu onu Kansaskou fintu – když se ostatní dívají doprava, oni běží doleva. A to docela dost vystihuje, čím tenhle film v rámci vlastního žánru je, nepřesný výstřel, ale pořád výstřel.

.:Zhlédněte flashový trailer:.

Lucky Number Slevin (USA 2006)
Režie: Paul McGuian
Scénář: Jason Smilovic
Kamera: Peter Sova
Hudba: Joshua Ralph
Hrají: Josh Hartnett, Bruce Willis, Ben Kingsley, Lucy Liu, Morgan Freeman, Dorian Missick, Stanley Tucci, Mykelti Williamson
premiéra: 5. 10. 2006