Nejzbytečnější film roku 2011 – Intimní past

Přestože režisér Antti Jokinen neměl do této doby zkušenost se „stříbrným plátnem“, ve Finsku, odkud pochází, se podílel na televizní produkci již od druhé poloviny 90. let. I za poměrně dlouhou dobu ovšem pro Hollywood nedospěl. Již samotný scénář, na kterém pracoval s Robertem Orrem (scénář pro Underworld 3), nenabízí jediný nový moment. Děj je již tisíckrát použitý a tisíckrát vyprázdněný: Mladá, krásná (?), zhrzená a naivní dívka si narychlo hledá byt. Do náruče jí (ne náhodou) spadne krásný byt za rozumnou cenu. Samozřejmě to má drobný háček v podobě úchylného majitele domu (Jeffrey Dean Morgan), který je novou nájemnicí víc než zaujat. Již úvodní (až příliš dlouhá) sekvence zabírající hlavní hrdinku, jak si dává ranní jogging v parku, by měl před nápaditosti tvůrců varovat, ale člověk je nepoučitelný…

Stejně jako dějová linie jsou i postavy ploché, bez špetky espritu. Jen ztěžka lze nahlížet na Hilary Swank jako na femme fatale (přestože je neustále polonahá v koupelně), i Morgan má málo prostoru přesvědčit diváka o své úlisnosti a nebezpečnosti. Několik slibných scén, kdy se mohl film zvrhnout ve výživnou nechutnost, však nakonec stejně mizí do prázdna, jako by se tvůrci báli, že někoho urazí, a tak nakonec víc než slabošský pláč nám šílený domácí neukáže. Ale i nejjednodušší scénáristické nástroje, jako je motivace k jednání či srozumitelná kauzalita, jsou zde jen naznačeny tak nějak „aby se neřeklo“. Setkání Hilary Swank s Morganem, které ho vedlo k sofistikovanému plánu, jak spojit svůj osud s mladou krasavicí, je naznačen jen v amatérsky vyznívajícím flashbacku, který vlastně vysvětluje a odkrývá ani za mák šokující „pravdu“ o zvrhlém domovníkovi. Vrcholem umělecké invence je rozmazaný obraz, abychom se náhodou ve složitosti časové posloupnosti neztratili.

Co zbývá hororu, aby neskončil v propadlišti dějin, pokud chybí sofistikovaný, překvapivý příběh, charizmatičtí hlavní představitelé i pořádná zvrhlost? Zachránit to může jen působivá atmosféra, na jakou jsou severští tvůrci v mnoha případech experti. Bohužel, zde ani atmosféru tvořící prostředky neplní svou funkci. Mdlý hudební podkres spíše nudí a pár náznaků tlukotu srdce či kapání vody jen dokresluje zoufalství tvůrců, nikoliv hlavní hrdinky. Jediným poměrně snesitelným prvkem je kamera, kterou má na starosti ostřílený hollywoodský pardál Guillermo Navarro, který stojí za desítkami filmů, jako jsou Hellboyové, Stmívání 2, výborný Faunův labyrint či Jackie Brownová. I jeho výkon ale v celku zaniká. Nejvydařenější částí se tak stávají velice slibné titulky, které však působí, jako by je tvůrci ukradli jinému filmu.

Intimní past je až neuvěřitelně neoriginální horor/thriller, který ale neumí ani standardně ukázat to, co s takovou razancí vykrádá. Oba hlavní představitelé jsou typově nevěrohodní a zoufale chabě napsané role nedávají sebemenší prostor pro osobité ztvárnění. Některé velice špatné žánrové filmy mají ještě možnost stát se předmětem blouznivého obdivu několika filmových labužníků. Intimní past se ale pro svou mdlost a nudnost kultem nikdy stát nemůže. Přestože většina filmů stojí za zhlédnutí aspoň pro pocit, že máme na co nadávat, v tomto případě je opravdu lepší šetřit peníze a dát si sklenku vína ve své vaně a představovat si, že vás někdo sleduje. Strach bude určitě opravdovější.

Intimní past (The Resident, VB/USA, 2011)

Režie: Antti Jokinen
Scénář: Antti Jokinen, Robert Orr
Kamera: Guillermo Navarro
Střih: Stuart Levy, Bob Murawski
Hudba: John Ottman

Hrají: Jeffrey Dean Morgan, Hilary Swank, Christopher Lee, Lee Pace a další
Délka: 91 minut