Letošní rok nenabídl žádného silného kandidáta mezi českými filmy.
Vendeta se tak hravě zařadí k tomu lepšímu, co vzniklo. Vzpomeňme na
Nevinnost Jana Hřebejka, ve které podobně jako ve Vendetě exceloval Ondřej
Vetchý, na Odcházení, režijní debut Václava Havla, Aloise Nebela,
kandidáta na Oscara za nejlepší animovaný film, a film Rodina je základ
státu, společenskou kritiku Roberta Sedláčka. Režisér a scenárista
Miroslav Ondruš se bez vytáček pouští do vražedného příběhu.
Byli mladí a bezstarostní. Protože jim nebylo ještě ani patnáct,
pokládali se za beztrestné. Když tedy vylákali spolužačku do opuštěné
továrny za městem, možná ještě nevěděli, co přesně se stane. Ale
jejich sexuchtivé choutky jim nejspíš zatemnily mysl. Slepota ale postihla
i spravedlnost, a tak se do nápravy zlého činu pouští otec nebohé dívky.
Stačí jednoduchá domluva a tučný úplatek a získá příležitost
vypořádat se s dotyčnými chlapci. Je nějaké zlo ospravedlnitelné?
Těžko říct, ale krevní msta se pro někoho stane jediným nástrojem, jak
ulevit zmučené duši. Jiný by zas duši vypustil, aby obhájil
lidský život.
Celovečerní debut Miroslava Ondruše se
pohybuje v mantinelech vytyčených žánrem thrilleru, občas doplněným
o dramatické vsuvky, jindy pak poháněný kupředu akčním adrenalinem. Jen
těžko se však lze na film dívat jako thriller plný akce, který je
o souboji postav Ondřeje Vetchého a Oldřicha Kaisera. Už proto, že
Kaiserova role je minoritní, i když pro vyznění Vetchého postavy
významná. V případě Vendety snadno můžeme hovořit o solidní
marketingové mystifikaci, plakátům není radno věřit. Zpětně vypadají,
že na jejich tvorbě pracoval člověk, který měl o konceptu filmu jen
mlhavou představu. Na druhou stranu můžeme této reklamě přičíst jistou
vypočítavost. Snímky, které za sebou nemají Hollywood, mnoho
předcházejících dílů nebo jméno režiséra s úspěšným renomé,
nemají v české kinematografické louži lehký život. Pochopitelně se tak
snaží vloudit do vědomí co nejvíce lidí.
Kdo se nechá zlákat účinkováním Ondřeje Vetchého, v žádném
případě neprohloupí. Má za sebou mnoho výrazných úspěchů z počátků
své filmové kariéry, poslední léta jsou ve znamení ústupu ze scény.
Někteří jeho kolegové se na plátnech kin protočí hned v několika
rolích, co je rok dlouhý. Pro Vetchého je to druhá letošní role (má cenu
počítat Autopohádky?) a ještě soustředěnější a vyzrálejší než
v Nevinnosti. Zatímco tam s sebou musel nechat cloumat, zde má veškeré
dění ve svých rukou. Vendeta není upovídaný film, používá metodu
filmového obrazu, a herci tak musí přesvědčit diváka pouze svým
tělesným projevem. Vetchého postava se pohybuje na tenké hranici oběti a
monstra, tento konflikt v něm neustále probublává, až do děsivého
momentu. Film věci zamlčuje, aby vytvářel napětí. Nevíme tedy, jestli
přemítavé oddalování odplaty je výsledkem boje jeho dobré stránky proti
zlé, nebo jestli pouze sbírá sílu učinit to, co je neodvratné. Ve
výsledku tak vytváří nejednoznačné pocity – máme se bát, že to
udělá, nebo hůř, že to neudělá?
Ondruš se prostřednictvím svého
scénáře a režijního přístupu noří do psychiky zmučeného člověka,
zároveň nám nedovolí skutečně nahlédnout za kamennou tvář. Postava
Ondřeje Vetchého tak sestupuje na úplné dno, poráží jakoukoli lidskou
morálku dvojnásob vštípenou svým doktorským povoláním. Půdu pro
herecký galakoncert si však nepřipravuje dobře, morální sešup
křečovitě vyplyne z justiční nespravedlnosti. Nepochopitelný kriminální
čin má zůstat bez jakéhokoli trestu. Vzhledem k událostem, které film
prozrazuje postupně, se Vetchému nelze divit, že touží po pomstě. Ne
laciné, ale hluboce procítěné. Přestože se těžkého přečinu dopustí
mladiství, je zvláštní, že se neuvažuje ani o umístění do nápravného
zařízení. Co si budeme nalhávat, někteří z těch kluků to nemají
v hlavě v pořádku. Co se týče obsazení právě mladistvých delikventů,
jejich výkon není tak uměřený jako v případě dospělých. Jejich
pojetí bezstarostných grázlů vyvolává zdání středoškolského
představení. Zato když se role obrátí a oni se stávají obětí/kořistí,
nemusí moc předstírat ani přehrávat a z jejich strachu sálá živoucí
podstata.
Ondrušův debut je poměrně nekompromisní. V jeho světě se netoleruje
laskavost či odpuštění. Když se koná, tak na dřeň. Kompromisů se
dopustí jenom slaboch, a ten za to ještě zaplatí. Zatěžko tak čekat od
Vendety nějaké poselství. Ve své thrillerové zarputilosti nezná bratra.
Navíc situování děje do podzimem proříznutých lesů bez civilizace, ve
kterých člověk ztrácí orientaci, napomáhá stísněnému pocitu
bezútěšnosti. Závěr se pak přesune ještě do mrtvolného kamenolomu
s blátem, špínou a opuštěnými železnými konstrukcemi. Není života ani
pomoci. A zde dochází konflikt ke svému vrcholu a divák se musí chytit
stébla, aby měl s kým sympatizovat.
Překvapivě však film není krutý,
nespoléhá na lacinou senzačnost vražedných scén. Proto si Ondruš dovoluje
netradiční střihy napříč vyprávěním, jejichž zásluhou divákovi
nedopřává pohled na smrtelnou scénu. Možná se v tom skrývá obava, že
by to bylo příliš silné kafe. Nebo naopak – pro naši zdánlivě
mírumilovnou a vyspělou civilizaci je přirozené a zhmotnělé násilí až
příliš lákavou cestou. Vendeta ukazuje, že člověk v sobě tyto pudy má,
jen se je naučil v rámci společnosti dusit.
Vendeta (2011)
Režie: Miroslav Ondruš
Scénář: Miroslav Ondruš
Kamera: Martin Štrba
Hrají: Ondřej Vetchý, Oldřich Kaiser, Igor Chmela, Marek
Taclík, Lucie Šteflová, Ondřej Havel, Václav Vostárek, Daniel Novák,
Václav Neužil, Leoš Noha
Délka: 90 minut
Premiéra v ČR: 24. 11. 2011
Napsat komentář