Nenarození (Unborn)
Znáte to. Holka krásná jako nebe a
k tomu ještě tak strašně správná, až se vám z ní třesou kolena.
Prostě k zamilování. Proč by někdo takový měl klidně žít svůj
skvělý americký život, když na ni může číhat psychopat v masce, když
na ní může ležet letitá rodinná kletba nebo si ji může vyhlédnout za
oběť pořádně hladový démon? Nejlépe v podobě dítěte! A teď ještě
k tomu dítěte nenarozeného!!! A pak se to už jenom mele, jak narůstá
hrůza, množí se oběti a kupí hororová klišé.
Popravdě řečeno ta hrůza až tak
neroste, spíš se drží na konstantní úrovni a ke konci tak trochu
skomírá. Snímek Nenarozeni, který se právě dostal do našich kin,
vzbuzoval ve mně v rámci hororu jisté naděje, dá se říci až nadšení,
protože to byl po dlouhé době projekt tohoto žánru, jenž nebyl remakem.
Hororů s původním scénářem je v posledních letech v Americe jako
prstů na ruce a zárukou tohohle měl být ještě David S. Goyer, tvůrce
série o Bladeovi nebo skvělého Dark City, který se kromě jiného podílel
i na posledních filmech o Batmanovi. A co říct o výsledku jeho
bubáckého snažení? Že je ještě bezbarvejší a sterilnější než
většina oněch zatracovaných přerábek? To bychom mu zase křivdili
příliš. Originálního v něm není zhola nic, Goyer však jako zkušený
scenárista umně namíchal koktejl snad ze všech duchařských hororů, které
kdy viděl, od těch japonských přes Noční můru až k Vymítači ďábla.
Jako režisér, který toho hodně odkoukal, zase dokáže několikrát slušně
vyděsit, jde ale vesměs jenom o lekačky, které jsou čistě fyziologické.
Prostě se jim nejde ubránit, i když víte, že jsou na řadě právě teď,
a tušíte, i odkud to na vás vyblafne.
Prozrazovat cokoli o ději by znamenalo
chytřejším čtenářům ho prozradit celý. Některým bude stačit, i když
namátkou vzpomenu, že ke slovu přijdou zrcadla, sny, oko, dvojčata,
psychiatrická léčebna, starobylý démon i moderní technologie. Co z toho
všeho ve vás zůstane? Vyvěsit si na plochu počítače nebo stěnu hlavní
hrdinku (jestli vám nestačí její lákavá zadnice na polovině zastávek
MHD), pokud se vám líbí tak jako mně, a zapomenout. Není tady žádný
důvod k slavnostnímu troubení, žádná originalita ani extrém se nekoná.
K tomu je film strašně předvídatelný a snaží se o sofistikovanou
zápletku, aby ve své příliš krátké stopáži vyzněl ještě laciněji.
Délka filmu je až podezřelá a budí zřejmě oprávněné zdání, že
zasahovaly nůžky producenta. I když má docela hezkou atmosféru, strašně
spěchá a uplyne se svou přemírou motivů rychle jako videoklip. Je to na
škodu celkovému vyznění a to už nepomůžou ani sympatičtí hrdinové a
dokonce Gary Oldman, překvapivě civilní po všech těch rolích, ve kterých
jsme ho viděli. Nejvíc se tak dá užít výborný rychlokvíz o tom,
v kolika filmech už jsme viděli tohle nebo támhleto, který vydrží
s náměty do konce a hrát se pak dá až do rána.
Pokud chcete výjimečný filmový
zážitek a už jste v životě viděli alespoň pět strašidelných filmů
s duchy, Nenarození nejsou zrovna pro vás. Ohromit chytrostí ale přece ani
není účelem tohoto typu filmů. Pokud se rádi trochu vyděsíte a máte
zdravé srdce… klidně se podívejte, snad nebudete uraženi ztrátou času.
Kritizovat tyhle filmy je tak snadné! Drtivá většina nejenže se nezapíše
do filmových dějin, ale pokud jste jich již několik viděli, tak ani do
vaší paměti. Už za týden nebudete ani vědět, o čem to bylo, jenom že
tam nějaký démonický klučina pobíhal, děsil a vraždil lidi. Když se ale
vydáte do kina sami na poslední představení, sál úplně prázdný a vy se
pak vracíte domů tmou mezi skladišti, kde skučí vítr a hrkotají prázdné
vozíky, je to už o něčem jiném… Alespoň na chvíli.
Nenarození (The Unborn, USA,
2009)
Režie a scénář: David S. Goyer
Kamera: James Hawkinson
Hudba: Ramin Djawadi
Střih: Jeff Betancourt
Hrají: Odette Yustman, Gary Oldman, Meagan Good, Cam Gigandet,
Idris Elba, jane Alexander, Atticus Shaffer, James Remar, Carla Gugino
Premiéra v ČR: 19. 3. 2009
Premiéra v SR: 21. 5. 2009
Dělka: 87 minut