Nezvratný osud 5 má jediný účel: zvrácené očumování smrti
Na romantické filmy se vždy chodilo kvůli dojetí z idealizované lásky. Od komedií se čekalo, že nám humor bude trhat od smíchu bránice. Horory se navštěvovaly, aby se člověk v přítmí kinosálu mohl bát děsuplného a neznámého. Ale co si počít s krvavou podkategorií splatter hororů, která není nejnovější, jenom ji mainstream v novém tisíciletí roznesl do všech temných koutů? Nezvratný osud se proměnil v pouhou přehlídku úmrtí. V černé kronice se tedy píše…
Nic utahaného zaměstnance nepotěší tak jako představa idylického víkendu stráveného ve společnosti spolupracovníků a otravného šéfa na teambuildingu. Nasedají do autobusu a vyrážejí na cestu, ale osud má pro ně jiné plány, a tak jejich stmelování kolektivu zbrzdí nehoda na nedalekém mostě. Zařve při ní spousta lidí, včetně jich samotných, a to co nejkrutěji. Aspoň tak to mohlo být, kdyby nebylo vize jednoho z nich, Sama Lawtona (Nicholas D'Agosto), který se s partou dalších pokusí vzepřít rozhodnutí Smrti vystavit jim úmrtní oznámení a nechat vyrobit parádní náhrobní kámen z mramoru.
Kdyby existovala Smrt v podobě jakési vlastní existence, která obchází svět a zbavuje nás života, nejspíš by se v prvé řadě smála tomu, co si o ní hollywoodští pisálci zvládli navymýšlet. Pak by šla a názorně jim ukázala, že její metody mohou být prostší a výrazně elegantnější. Sotva totiž může být tak divná jako lidi, kteří dokola utrácejí za koukání na děsivá úmrtí. Bez této zvrácené touhy, která je vlastní lidem, ale Smrti spíše ne, bychom se jen těžko dočkali už pátého dílu v sérii Nezvratný osud.
Kdyby nebyly brýle pro trojrozměrné projekce tak nepohodlné, chtělo by se snad i brečet. Projekt, který ve svém prvním díle nabídl pořádnou dávku napětí a strachu o postavy, zdegeneroval působením moderních hororů a nepochopením 3D projekce jako něčeho víc než atrakce. Jinak bychom se nepotýkali s minimální dějovou zápletkou, strašlivě podřadnými postavami a děsuplně prázdnými hereckými výkony, jejichž topornost mohou trumfnout jenom aktéři v pornoprůmyslu.
Nezvratný osud nenabízí ve své sérii vývoj. Kvůli zákonitostem působení Smrti se postavy nedožijí pokračování a pro tvůrce je důležitější vymýšlet nová místa a nové nástroje, jak zapříčinit skon přeživších účastníků neštěstí, než hledat nové možnosti, jak koncept rozvinout. 3D tuto stagnaci od minulého dílu stvrzuje. Nekonečnost série nezná hranic, obsah je však omezený víc než zápletka romantických filmů. Autoři sami totiž zplodili zákony, které se jim staly vězením. Hledí na komerční úspěch série a divákům nabízejí pořád dokola totéž. Musí se s tím pojit víra, že diváci se baví, ovšem neméně pravděpodobná je inklinace k tomu zcela se unudit k smrti.
Je tu ovšem neopomenutelná varianta, že vás zajímají snímky, ve kterých jde opravdu jenom o to, kolik postav zemře a jakým zvrhlým způsobem, a jejich výskyt v kinech bedlivě sledujete. V tom případě ovšem Nezvratný osud, který se stal zaměnitelným klonem sedmidílné série Saw, nabízí přehlídku efektní, do řad diváků krev stříkající a své postavy nemilosrdně mučící zábavy. S jeho zhlédnutím byste ale měli také neprodleně spojit vyhledání psychiatrické pomoci, protože dost možná vás nadměrné sledování předchozích dílů a obdobných filmů negativně ovlivnilo.
Z čistě kinematografického hlediska a upřímného zájmu na každém filmu najít i něco dobrého stojí za řeč, že v silnějších chvílích probleskuje náznak humoru, spojený hlavně s tím, že pátý díl Nezvratného osudu navazuje na svého prapradědečka. Vzniká naděje, že kruh se uzavřel. Úvodní destrukce mostu je sice nadprůměrně povedená a potěší tím, že aspoň jednou se tvůrci pustili do něčeho spektakulárnějšího, ale pro dobro světa bude nejlepší, když se případná další úmrtí nechají v rukou toho nejpovolanějšího – Smrti.
Nezvratný osud 5
(Final Destination 5, 2011)
Režie: Steven Quale
Scénář: Eric Heisserer
Kamera: Brian Pearson
Hrají: Nicholas D'Agosto, Emma Bell, Miles Fisher, Courtney B.
Vance, Arlen Escarpeta, David Koechner, Tony Todd, P. J. Byrne, Ellen Wroe,
Jacqueline MacInnes Wood
Délka: 92 minut
Premiéra v ČR: 8. 9. 2011