Noc žraloka 3D - místo žraločího steaku dietní rybí vývar

Noc žraloka ovšem nenaplňuje základní předpoklady pro daný žánr. V rámci zaběhlých kolejí tradičních teenagerských vybíječek si sice zahrajeme na honěnou s rasově korektní skupinou, kterou tvoří jedna hispánská dívka, jeden Afroameričan, černovlasá koketka, počítačový podivín a krásný árijský potenciální pár. Hádat, kdo je podle tvůrců nejvíce hoden života, je ale to jediné, co nás může trochu pobavit. Kdo ovšem viděl minulý rok Piraňu, v posledním záběru Noci žraloka pocítí silné déjà vu.

Srovnání s Piraňou 3D, která minulý rok potěšila nemálo fanoušků B kultu, se ovšem nabízí i v mnohém jiném. Úvodní titulky na estetiku tohoto snímku dokonce odkazují mixem podobné hudby a stylizovaných, napůl ilustrovaných výjevů. Žralok svou neobvykle nízkou přístupností již od 13 let ovšem ztrácí hned jednu cestu, jak pobavit. Piraňa totiž v rámci dodržení všech předpokladů „béčkového“ hororu kombinuje nekorektní sexuální vtipy se špatným vkusem a jistou dávkou vulgarity (například ukousnutý penis jednoho z hrdinů, který vydáví přejedená piraňa). Vše se potom zamíchá do pořádně krvavého koktejlu.

Slasher horor pro děti do patnácti let ovšem musí polevit nejen v rámci sexuálních narážek a (v Pirani všudypřítomné) nahoty, ale hlavně musí být omezeno explicitně zobrazované násilí, což v případě žánru hororu jako takového a tím víc slasher podoby je cesta k jasnému zatracení ze strany fanoušků, kterým je tento film určen. Díky tomu se v případě Noci žraloka jedná o dietní verzi opravdového hororu. Naprosto chybí napětí, dusivá atmosféra či aspoň pár lekavých scén, které by skomírající publikum povzbudilo.

Příběh postrádá celkově jakýkoliv originální prvek. Partička zazobaných teenagerů jede na prázdniny na chatu do klasického amerického vidlákova. Hned první den se střetnou s místními podivíny a na malér je zaděláno. Ve slaném jezeře, které celou partičku obklopuje, ovšem číhá ještě horší nebezpečí. Noc žraloka opět dokazuje, že průměrný obyvatel amerického většího města ve svých nočních můrách nejčastěji nevidí predátory, vetřelce či panenku Chuckie, ale maloměšťáka s vidlemi a hořící pochodní. Noc žraloka se totiž v druhé polovině převrací v odlišný subžánr, kterému posledních pár let již kraluje Eden lake. Na rozdíl od jeho geniálního vykreslení jednotlivých vesnických typů tak, že se divák modlil za invazi krvelačných bestií z vesmíru, aby si mohl odpočinout, zde jednotlivé typy místních podivínů kvůli své přehnané, nezábavné karikaturnosti nedodávají napětí ani nezapomenutelnost. Na obhajobu Jimmyho Lee Jr. je ovšem nutné říct, že vidlácký přízvuk zvládl na jedničku.

Jediným světlým okamžikem celé Noci je technická stránka, zahrnující jak triky a animaci, tak celkově využití 3D technologie. Pohyby i podoba jednotlivých druhů žraloků jsou propracované a opravdu životné. Přestože v dnešní době technologie 3D není takovým lákadlem, aby bylo nutné do názvu každého snímku strkat tuto doušku, u Noci žraloka je opravdu vidět, že vše bylo této technologii podřízené. Jednotlivé scény jsou tedy aspoň z tohoto hlediska efektní. Čím víc proti vám ale nakonec poletí předmětů a bude plavat žraloků, tím víc budete mít pocit, že jste na dopoledním představení pro školy.

Více než napětí si nakonec užijete několik nechtěně komických scén, při kterých se polospící publikum vždycky na chvilku probere. Jeden vysokoškolský sportovec s ukousnutou rukou, který baží po souboji se žralokem tváří v tvář a s pochodní v ruce cituje zákony gangu, je sice vydařený gag, ale milí tvůrci, zdaleka nestačí k tomu, aby mohla být Noc žraloka přirovnána k Čelistem a po pravdě ani k Pirani. Než dietní horor, to si radši odpustit popcorn a kousat si strachy nehty u lepších hororů.

Noc žraloka 3D (Shark Night 3D, USA, 2011)
Režie: David R. Ellis
Scénář: Will Hayes, Jesse Studenberg
Kamera: Gary Capo
Hudba: Graeme Revell
Hrají: Sara Paxton, Dustin Milligan, Chris Carmack, Katharine McPhee, Chris Zylka, Alyssa Diaz, Joel Moore a další
Premiéra v ČR: 22. 9. 2011
Délka: 91 minut