Odsouzeni zemřít (Open Water 2)

Mezi filmovými diváky je napříč celou historií tohoto média velmi oblíbená nálepka "založeno na skutečné události" na jakémkoliv snímku. Byli zde režiséři využívající tuto nálepku pro mystifikaci, jiní jejich kolegové zase mystifikovali nepoužitím nálepky na snímcích očividně založených na reáliích. A právě něco mezi je banda stojící za veleznámou mystifikací (určitě?) známou pod názvem Záhada Blair Witch. Toto dílo odstartovalo svým úspěchem vlnu zájmu o pseudodokumentární snímky založené na polopravdách a plné pokusů o přesvědčení diváka, že se dívá na naprosto reálnou událost zachycenou autentickou ruční kamerou. A právě způsob, jímž jsou tyto snímky natáčeny, zde hraje obrovsky důležitou roli, často i celkově scenáristicky směrodatnou. Časem se ale vytratila ona snaha uzpůsobovat scénáře technice a trend se prostě obrátil, aby naopak roztřepaná kamera posloužila zdůraznění některých scenáristických prvků. A právě tak tomu bylo u tři roky starého středometrážního filmu Otevření moře (Open Water), který si z onoho přelomového Blair Witch vzal ruční kameru a tentokrát opravdové založení na realitě. Kameru ale sebral protagonistům z rukou a navíc tyto hlavní hrdiny postavil do značně pasivní polohy vůči okolí a zaměřil se namísto sledování jejich počínání a vyvíjejících se vztahů pouze na velmi rozmlženou studii lidské psychiky v situaci, kdy se z člověka hybatele stává člověk oběť. Více méně vlažné přijetí film pohřbilo do oblasti ne příliš úspěšných pokusů.

Ale o pár let později, nyní, přichází nepřímý nástupce, který tuto situaci otáčí a ukazuje motiv naznačený v Otevřeném moři v daleko zajímavějším světle, a přitom zůstává u značky "založeno na skutečné události". Namísto novomanželského páru v neoprenových potápěčských oblecích uprostřed moře nám zde tvůrci předhazují skupinu různorodých mladých lidí taktéž uprostřed moře, tentokrát ale s jedním záchytným bodem. Tím bodem je jachta. Snad nic neprozradím, neboť to už prozrazuje i trailer, když uvedu, že základní setting tvoří lodní párty, po níž následuje rozjařený skok do vody z lodě uprostřed širého moře, aniž by si rozdovádění aktéři povšimli, že si pozapomněli spustit žebřík, po kterém by pak vylezli zpět na palubu. A není třeba býti odborníkem přes mořeplavbu, aby vám došlo, že se z vody na palubu lodi o nějaké dva metry vyšší, než je hladina, nikdo bez pomoci jen tak nedostane, trup je prostě kluzký. A právě díky tomuto, ovšem ne výhradně, umnému tahu se filmařům podařilo vybudovat děj, který někam směřuje, na rozdíl od výše zmíněného Otevřeného moře, kde se prostě neustále plavalo na jednom místě bez valného vývoje. Aktéři snímku Odsouzeni zemřít nejsou tak postaveni před neodvratitelnou hrozbu záhuby, naopak je jim dán cíl, ke kterému musí směřovat, aby se této hrozbě vyhnuli. Jde vlastně o obraz marnosti lidského snažení v konfrontaci s tvrdou realitou. Vývoj celé skupiny jde od oné počáteční veselosti přes prvotní, stále racionální snahy zachránit se skrze první hádky, zmatené pudové sebezáchovné snahy, až po čiré zoufalství a konečné smíření se smrtí. To všechno samozřejmě obsahuje psychologický vývoj každé z postav, které skýtají dost prostoru pro nepatrné dějové zvraty, kdy se vina postupně přelévá ze skupiny na jednotlivce, ti si ji mezi sebou navzájem přehazují jako horkou bramboru a nakonec je jedním z nich nepokrytě přijata. Postav je zde dostatek, aby se většina diváků s jednou z nich sžila a tak sebou bude alespoň půlka kina zmítat při jejich pokusech vydrápat se na palubu všemi možnými i nemožnými způsoby. Právě tento prvek vytváří atmosféru thrilleru, co cuchá nervy všem přihlížejícím. Nejednou si řeknete: "Proč nezkusili tohle a proč neudělali támhleto?" a to jen dosvědčuje, jak moc se snímku podařilo připoutat divákovu pozornost a samotný prožitek všech emocí. Ano, i na ty dojde, jak začnou naprosto nezbytně někteří z členů posádky postupně hynout, dostávají se zpočátku povrchní projevy lásky a nenávisti do naprosto jiné roviny. Ba co víc, autoři se vytasili s druhým typem motivace nutící odsouzené na smrt dostat se na palubu, a sice s motivem mateřské lásky, který vhrne slzy do očí nejedné útlocitné divačce.

Jestli se autorům podařilo natřískat scénář na maximum a vysušit mokřinu tohoto tématu do poslední kapky, pak už jim zřejmě nezbylo moc energie pro promyšlení vizuální stránky. Jak jsem uvedl hned zkraje, řadí se Odsouzeni zemřít k těm pokusům o mystifikační dokument řádně opatřeným nápisem "založeno na skutečných událostech". Inu, je uvěřitelné, že něco takového se na moři stalo, ba že se to i často děje. Nicméně, těžko by někdo dával přednost natáčení před záchranou vlastního života, a i kdyby, tak by pak kameru někdo našel jedině, kdyby padla na potopenou palubu Titaniku. Jde tedy o mystifikaci, která se snaží reálnosti dosáhnout právě využitím ruční kamery. V tomto případě jde ale o značně polovičatou záležitost, protože je celý film natáčen na 16 mm kameru a později interpolován a upravován tak, aby vyhlížel jako záznam z (dnes již prastaré) VHS kamery. Tvůrci dokonce sáhli až k zobrazování digitálního ukazatele času, běžného u ručních kamer všeho druhu. Bohužel tím ale použili svou zbraň proti sobě a podařilo se jim tím narušit onen pokus o dokument. Pravda, občas se kamera zatřepe, houpe se ve vlnách, ale po většinu času uvidíte skálopevné záběry, až přímo nájezdy a různé jiné kameramanské finesy naprosto nedosažitelné s ruční kamerou. Alespoň že u retrospektivních záběrů si uvědomili nesmyslnost časového ukazatele. V každém případě je právě kamera, lze-li takto nazvat souborné vizuální ztvárnění díla, tou částí pověstného domečku z karet, která může zapříčinit jeho pád.

Dramaticky i vývojově se snímku Odsouzeni zemřít podařilo pasovat se na ultimátní mořský skřipec nervů s jakýmsi sdělením, které zůstane všem divákům v hlavě spolu s hrůzným otřesem i pár dní po návštěvě kina. Bohužel se už ale nepodařilo dosáhnout na onu pozlacenou metu neuvěřitelné uvěřitelnosti, kterou před lety vytvořila Záhada Blair Witch. Snad měl film zůstat pouze dramatem zakotveným v realitě, možná měly být záběry komponovány přes palubu plachetnice, která je zde zachráncem i katem v jednom, aby se dosáhlo oné vyšší autentičnosti, ale nakonec je snad i dobře, že celý projekt zůstal napůl cesty s dobrým nakročením k úspěchu, aniž by si utrhl velkou hanbu.

.:Zhlédněte flashový trailer:.

Odsouzeni zemřít (Open Water 2)
Scénář: Adam Kreutner, David Mitchell
Režie: Hans Horn
Kamera: Bernhard Jasper
Střih: Christian Lonk
Hudba: Gerd Baumann
Hrají: Susan May Pratt, Richard Speight Jr., Niklaus Lange, Ali Hillis, Cameron Richardson, Eric Dane
Premiéra: 7. 12. 2006