Ondine: Najít svoji vodní vílu

Tisknout - Hodnocení článku:

St, 1. září 2010 / Autor: Petr Klarin Klár

Bylo nebylo… irský rybář jménem Syracuse jednoho dne vylovil ze sítí kromě obvyklých několika čudel i krásnou ženu. A s ní i naději na lepší život. A lásku. Vítejte v dalším ze světů, jež pro nás v poměrně pravidelných periodách otevírá Neil Jordan (Společenství vlků, Hra na pláč, Interview s upírem, Snídaně na Plutu a další). Jeho nejnovější snímek Ondine je novodobou variací mýtu o vodní víle.

Hodnocení: 80 %

Jordanova autorská vize na první pohled upoutá neokázalou poetičností, v níž se přirozeně setkává andersenovská melancholie s bezútěšnou atmosférou irského přístavního maloměsta. V žádném případě tu ovšem nejde o bohapustou dojírnu lehce přístupných emocí a laciného sentimentu: režisér si je při svých zkušenostech velmi dobře vědom pravdivosti prastarého rčení o kráse jednoduchosti, dobrovolně se zříká povrchních atrakcí a nežádoucích odboček a plně se soustředí na vyprávění příběhu takřka archetypálního. Zásadním specifikem Jordanova přístupu je pak skutečnost, že děj je nahlížen střídavě vnitřní optikou ústředního hrdiny, obecního outsidera Syracuse (okolím posměšně nazívaného Cirkusák), jeho nemocné dcery a samotné Ondine. Konfrontace těchto tří pohledů na klíčovou dramatickou situaci je zdrojem napětí, ideálním způsobem rozostřuje realitu, a dlouho tak nechává diváka na pochybách o skutečném původu Ondininy existence. Zdánlivě převládající pochmurnou skepsi navíc režisér pravidelně okysličuje přítomností humoru, především ve scénách Cyracusových rozhovorů s knězem (Jordanův herecký talisman Stephen Rea), které svým vyzněním okamžitě dají vzpomenout na Všechny dobré rodáky Vojtěcha Jasného.

Výkon mladé polské naděje Alicji Bachleda v titulní roli je atraktivní a uvěřitelný. Její Ondine disponuje vyváženým mixem vlastností lidských i nadpřirozených, navíc čistou, přirozenou a neprefabrikovanou krásou, a nadto pohledem, který dokáže razantně rozehřát i dávno zcyničtělá srdce.

Dračí hlavou snímku je jeho herecké obsazení, jež přesně vystihuje žánrovou oscilaci mezi realitou a mýtem. Collin Farrel (Syracuse) je ideálním představitelem posmutnělého antihrdiny, jehož citová vazba k dceři je zprvu jediným důvodem, proč všechno nevzdat. V jeho herecké interpretaci je námořník, jenž se nedokáže vyrovnat s faktem nenadálého štěstí, přesvědčivou studií autentického lidského charakteru, se kterým se mužské publikum může bez problémů ztotožnit, diváctvo ženské pak v jeho fiktivní přítomnosti hravě zapomene na upíří či lykantropická teenagerská nedochůdčata. Stejně atraktivní a uvěřitelný je i výkon mladé polské naděje Alicji Bachleda v titulní roli. Její Ondine disponuje vyváženým mixem vlastností lidských i nadpřirozených, navíc čistou, přirozenou a neprefabrikovanou krásou, a nadto pohledem, který dokáže razantně rozehřát i dávno zcyničtělá srdce. Konečně třetím vrcholem hereckého tria filmu je pak mladičká Alison Berry, jež dokázala předčasně z donucení dospívající nemocnou hrdinku Annii ztvárnit s příjemným nadhledem, který je na hony vzdálen obvyklým mrzáčkovským stereotypům.

Jordanova imaginace tentokrát stvořila svět, ve kterém si každý může najít svoji vodní vílu, a šťastným se může stát i člověk s fóbií z happy endů. Byla by škoda jej minout. Pro příznivce islandské skupiny Sigur Rós je navíc návštěva kina takřka povinností.

Neil Jordan ovšem nezapomíná ani na vedlejší postavy, jež povyšují zdánlivě bezvýznamný maloměstský kolorit na fungující živoucí organismus plný nepsaných zákonů, předsudků a dogmat, který navíc zdařile napomáhá eliminovat jednoznačnost snímku. Postavy dívčiny matky, jejího přítele, či Ondinina stínu minulosti sice nepostrádají dílčí odpudivost, přesto i jejich motivace se dají (s trochou shovívavosti samozřejmě) chápat. Jordanova imaginace tentokrát stvořila svět, ve kterém si každý může najít svoji vodní vílu, a šťastným se může stát i člověk s fóbií z happy endů. Byla by škoda jej minout. Pro příznivce islandské skupiny Sigur Rós je navíc návštěva kina takřka povinností. Tak tedy, věříte na víly?