Outsider (Voksne Mennesker, Dánsko/Island 2005)

Formálním provedením sázejícím na půvabnou černobílou poetiku však Kári vstupuje (a to velmi zdařile) na tenký led filmového experimentu. Tímto prostým (ne)barevným provedením navozuje jedinečnou sugestivní atmosféru intimity, niternosti, bezprostřednosti a všednosti příběhu, což ve svém důsledku pouze podtrhuje jeho celkové vyznění.

Křehký, existenciálně laděný snímek se převážně odehrává v nepříliš útulných kulisách každodenní Kodaně, zejména její periferie. Hlavní hrdina, mladík Daniel, se protlouká dánskou metropolí coby příležitostný sprejer, tvořící na objednávku zamilovaných mužů, kteří by rádi svým protějškům zanechali hmatatelný důkaz své lásky "vykřičený" na zdech okolí jejich bydliště. Daniel je camusovský "absurdní člověk" zabydlený v přítomném okamžiku, bez zjevné "starosti o bytí", na první pohled bezpečně a spokojeně zakotvený ve svém "malém" světě pouličního umělce. Při jeho roztomilých výpravách za "dobrodružstvím každodennosti" jej dánskou metropolí provází rázovitý kumpán "Dědek", hořce úsměvný, možná i směšný, moralizující, zamindrákovaný intrikán, zřízenec místní spánkové laboratoře a ctižádostivý adept certifikátu fotbalového rozhodčího.

Při své fádní pouti hlavním městem narazí oba přátelé v jednom obchodě na omámenou mladou pekařku Franc, která se k Dědkově nelibosti záhy sblíží s Danielem. S dívkou do outsiderova světa náhle a bez varování přichází bezpodmínečný nárok na jeho vlastní život a bohémství jako otevření se a "oběť" druhému. Jedinečné finále snímku, kde musí Daniel konfrontovaný s Franciným těhotenstvím volit "buď a nebo", přičemž tato svobodná volba sama paradoxně připouští jedinou možnou odpověď, to jen dokládá. V okamžiku mladíkova rozhodnutí se černobílý snímek na pár chvil rozzáří barvami symbolizujícími úlevu a pozitivnost provedeného aktu, stejně jako dovršení Danielovy dospělosti, uspíšené vstupem Franc do jeho života.

Mimo hlavní dějovou linii se zároveň rozvíjí i "alternativní" osudy a psychologické kresby vedlejších postav ztělesňujících možná "já" ústředního páru. Těmito osobnostními varietami předjímajícími další potenciální charakterový vývoj zamilované dvojice jsou v prvém případě osaměle žijící a sexuálně neukojená Francina matka – alkoholička (snad varovný výhled vznášející se jako temný stín i nad dcerou, opustil-li by ji jednou Daniel), v druhém potom soudce středního věku, muž, který již není sto jinak než v podobě osobního šílenství odmítnout vlastní neautentický, byť blahobytný život, a vyjít tak vstříc té existenciální čistotě, jejíž dosud nezkalenou podobu reprezentuje pár hlavních hrdinů (patrně anticipace outsiderovy budoucnosti, rezignoval-li by na svůj původní tvůrčí život městského tuláka a dal by přednost společenské etablaci a bezpečí konzumu).

Káriho Outsider je univerzálně srozumitelnou výpovědí o mladých lidech, dosud otevřených vlastní budoucnosti, existenciálně i existenčně nezajištěných "hledačích" velkoměsta. Navzdory jednotlivým obrazům úzkosti a deziluze působí snímek ve svém celku jako intelektuálně poctivé autorovo vyznání vlastního pochopení a důvěry k nezařazeným (nezařaditelným?) mladým mužům a ženám postmoderny, vyznívající ve své podstatě pozitivně a hřejivě lidsky.