Panika v městečku

Kůň vlastní domek a stará se o mladého Kovboje s Indiánem. Za sousedy mají trochu horkokrevného, ale dobrosrdečného sedláka. Kůň má narozeniny, a tak mu chtějí Kovboj s Indiánem připravit nějaké překvapení. Rozhodnou se, že pořídí Koni zahradní gril. Objednají tedy cihly na jeho stavbu, ale protože jsou to popletové, vše dokonale zvorají a nakoupí cihel několik milionů. Do toho se připlete láska v podobě učitelky hudby Klisny, do které se Kůň zamiluje. Také jakési vodní příšery začnou krást hlavním hrdinům cihly a dokonce celé zdi. A i ten sedlák není takový, jak se na první pohled zdál.

Již z náčrtu děje je patrné, že toto není lecjaký obyčejný film. Žádné klasické filmové postupy, jak vyprávět či stavět děj, tu nenaleznete. Celý snímek a potažmo celá komediálnost tkví ve vršení jedné absurdní situace na druhou, se kterými se nezvyklí hrdinové musí vypořádávat. Už jen výběr hlavních hrdinů je dost neobvyklý a jde vlastně o určitou absurdní symboliku, kdy jsou k sobě přiřazeni velmi odlišní a v jistém smyslu protikladní hrdinové. Navíc i role se obrací. Kůň, jenž je symbolem určité podřízenosti lidem, je moudrým vychovatelem Indiána a Kovboje. Zkrátka celý film je na protikladech a určité pokřivené realitě postavený. Podle mnohých jde až o poctu surrealizmu. S tím musím souhlasit. To, čím se od surrealizmu ale odlišuje, je právě vtip. Vtip, který je asi nejbližší takovému Monthy Pythonovu létajícímu cirkusu. Co je hlavní, skeče nikdy nesklouznou k nějakému nevkusnému fekálnímu nebo hrubozrnnému humoru. Neustále si drží vysoký standard, a tak zabaví po celých 75 minut. Největší zásluhu na tom mají neuvěřitelné scenáristické nápady, kdy se takřka po celý film skeče stupňují ve své absurdnosti. Dílem je to také tím, že se neustále mění prostředí, ve kterém hrdinové vystupují. Nepodíváme se jen do Městečka, ale i do ledem pokryté krajiny, na mořské dno apod.

Důležitým prvkem je také způsob animace. Hrdinové jsou ztvárněni z dětských hraček. Tedy různých plastových figurek, vojáčků, zvířátek apod. To filmu dodává jakousi jednoduchost, ale zároveň i originalitu. Takový sprchující se kůň ve sprchovém koutu, to je opravdu nevšední zážitek. Podobných momentů je ve filmu mnohem více. Zaručeně pobaví třeba romantický tanec Koně s Klisnou. Také pobyt pod vodou, kam hrdinové pronásledují zlé příšerky či vedlejší postava medvěda se vám nesmazatelně vryjí do paměti a poškádlí vaše bránice.

Co by se dalo označit jako zápor, je přece jen lehce upadající tempo. Tvůrci v úvodu nasadí velmi vysokou laťku, a tu se následně snaží neustále překračovat, což se jim sice většinou daří, ale někdy je to zkrátka již slabší. Navíc když ono okouzlení z toho, jak zvláštní film je, pomalu ale jistě vyprchává a divák si na originální ztvárnění pomalu ale jistě zvyká.

Milovníci kvalitního a originálního filmového humoru mohou jásat. Panika v městečku je určena převážně jim, náročnějším divákům, kteří se nespokojí s jednoduchými vtípky amerického typu. Pokud máte rádi promyšlenější a komplexnější humor, budete spokojeni. Pokud se ale bojíte experimentovat, na Paniku raději nechoďte. Mohla by být pro vás až příliš velké a prapodivné sousto.

Panika v městečku (Panique au village, Belgie, Francie, Lucembursko, 2009)

Režie: David Slade
Scénář: Stéphane Aubier, Vincent Patar

Hrají: Stéphane Aubier, Jeanne Balibar, Bouli Lanners, Vincent Patar, Benoît Poelvoorde
Délka: 75 min.
Premiéra v ČR: 3. 12. 2009