Paulu Haggisovi stačí Tři dny ke svobodě i těžkotonážnímu napětí

Pozici měl o to horší, že snímek Pour Elle, z něhož při tvorbě Haggis vycházel, se mezi širokou veřejností dočkal pozitivní odezvy. Pro samotný americký remake je nevýhodné, že jej lze vnímat pouze jako klon vytvořený pro Američany, kteří by francouzštinu a francouzské herce neskousli, a tak se jim musí servírovat verze, jež prošla procesem hollywoodizace. Minimálně začátek k tomu svou zrcadlově přesnou podobou inklinuje, ale naštěstí zavčas Paul Haggis představí přidanou hodnotu. Otevírá myšlenku, že když uvažujete o provedení zločinu, musíte kvůli tomu narušit základy svého života a být schopni uvažovat zcela jiným způsobem.

Jednoho dne do domu šťastné rodiny Brennanových vtrhne policie a manželka Lara je obviněna z vraždy. Když právnické cesty selžou a budoucnost se uzavírá mezi čtyři holé stěny věznice, rozhodne se manžel John jednat, jak uzná za nejpříhodnější. Pomůže své ženě z vězení ilegální cestou. Hlavní postava je sice jen učitelem češtiny, ale schopným kompletně přebudovat svůj život a toto jednání a uvažování determinuje jak jeho samotného, tak diváky. Všechny filmy, v nichž se běžný člověk dostává za hranice svého všedního života, automaticky pracují s jevem „vytržení z reality“. Tři dny ke svobodě se to pokouší tematizovat otevřeně a výjimečné je, že o něčem takovém hovoří dílo zasazené do reality blízké skutečnosti, které se nevzdálí. Však režisér a scenárista Paul Haggis dosud poutal pozornost svými dramaty, v nichž reflektoval bytostně přítomné vředy současné společnosti. Díky stylu filmu se ona myšlenka usazuje nejen překvapivě, ale i poutavěji, než když tak činí filmy, ve kterých se paklíčem loupí v cizích snech nebo se navštěvují modří indiáni na cizí planetě.

Moment aktu úprku z žaláře je vzhledem k originálu i logice nejslabší a nejkřehčí částí. Akčně laděné drama ho umenšuje a do popředí staví chvíle plánování. Ty zahrnují mnohem víc starostí než jak překonat několik dveří a strážných. Zaslouženě více času věnuje i poútěkové fázi. Utéct je jedna věc, druhá je nenechat se chytit hned v prvním bistru, a to je vlastně nejsložitější část všech „prison breakových“ plánů. Započítejte, že nejste Jason Bourne a že nemůžete činit chladnokrevná rozhodnutí. V případě Tří dnů ke svobodě je příprava a naplnění plánu nosnou oporou napínavého příběhu. Název díla je však zavádějící, protože časově vymezený limit tu hraje jinou roli než v 96 hodinách nebo seriálové 24. Funguje pouze tak, že Johna postrčí k rozjetí akce, a to se pak jedná o minuty, které Haggis snímá s adrenalinovým zápalem. Pochvalné je, že si přitom udržuje vnitřní rozum, a tak nedělá z policistů dementy a z hlavních postav supermany.

Slušně s látkou pracují i motivace, které nejsou, jak bývá obyčejně zvykem, hnány pomstychtivostí nebo touhou po svobodě. Oběma tematickým variacím se snímek úžasně vyhýbá. První tím, že chybí záporná postava a Crowe jako obyčejný člověk má už tak dost těžkou situaci s přemáháním vlastní morálky, aby porušil zákony. Druhý případ se obchází jednoduše tak, že uvězněný člověk dřepí v cele a do děje se příliš neplete. Pozornost scenáristova pera je věnována pouze a především Johnu Brennanovi, který se stále pohybuje s vlastním chápáním fungování světa, kde je možné prostě se sebrat a utéct pryč, jak to v žánrových snímcích vídáme. Nicméně k nezaplacení silné jsou momenty, kdy dojde k nutnému rozloučení se vším, co musí opustit, a kdy se dostává na rozcestí, v němž nevzal v potaz, co by vlastně chtěla jeho manželka a jestli to nebude mít špatný vliv na syna. Charaktery se tím přetváří v živoucí bytosti, jež se znenadání ocitají spíš v dramatu, než v akční zábavě na zaplašení nudy.

To je právě nejsilnější stránka Haggisova filmového rukopisu, který beze zbytku věnoval do služeb žánrového snímku. Propojil zábavnou stránku brakového příběhu o útěku z vězení se svým zájmem pro dramata ukotvená v realitě společnosti. Nejenže tím ohobloval výčnělky absurdnosti, ale stvořil thriller, jehož vyústění není nalinkované a jisté. Divák pak režisérovi odpustí i to, že původní nápad vzešel z hlav francouzských filmařů.

Tři dny ke svobodě (The Next Three Days, USA, 2010)
Režie: Paul Haggis
Scénář: Paul Haggis, Fred Cavayé
Kamera: Stéphane Fontaine
Hrají: Russell Crowe, Liam Neeson, Olivia Wilde, Elizabeth Banks, Brian Dennehy
Délka: 122 minut
Premiéra v ČR: 20. 1. 2011