Perfect Days aneb Jak podle Alice Nellis vyvádí dnešní čtyřicátnice

Perfect Days vstupují do kin s dlouhým a nesmyslným názvem balancujícím na hraně reklamního sloganu a ještě k tomu s trailerovou kampaní připomínající poslední filmy Marie Poledňákové. Jedná se ale o dost zavádějící indicie, výsledné dílo si rozhodně nezaslouží přirovnávat k něčemu tak děsivému, protože novinka Alice Nellis se docela povedla. Lví podíl na tom zřejmě má předloha od skotské dramatičky Liz Lochhead (ročník 1947), což je tvrzení, které se dá těžko přesně ověřit, ale lze jej částečně vydedukovat, pokud recenzovaný snímek porovnáme s režisérčinou předcházející filmovou tvorbou. Oproti ní mají Perfect Days více zacyklený a vypointovaný děj, aktivní postavy směřující za svými cíli a navíc celý snímek utíká poměrně svižným tempem.

Úvod filmu lemuje řada trapných situací a nepřirozených dialogů, které se snaží vyvolat smích až příliš na sílu, což bude u části publika působit spíše rozpaky. Po chvilce se však Perfect Days od tohoto křečovitého přístupu trochu odkloní a to náročnějšímu divákovi umožní přestat se stydět za to, že sleduje „další ptákovinu pro stárnoucí ženský“. Postupem času se totiž před námi začne rozvíjet celkem netendenční příběh obsahující několik odvážně pojatých situací.

Celé vyprávění se točí kolem úspěšné a svobodné MILFky Eriky (Ivana Chýlková), která po svých čtyřiačtyřicátých narozeninách přehodnotí svůj dosavadní přístup k životu natolik, že ji to přiměje k hledání cesty, jak otěhotnět. Ale protože nový partner pro ni není prioritou, požádá o darování spermatu svého homosexuálního kamaráda Richarda (Ondřej Sokol). Aby těch bláznivých změn v jejím životě nebylo málo, začne si románek s mladičkým Adamem (Vojta Kotek), dlouho utajovaným synem svojí kamarádky.

Perfect Days ve své podstatě poměrně otevřeně reflektují některá společenská témata intimnějšího ražení a rovněž ukazují odlišnosti v tom, jak se k nim stavějí dvě různé věkové skupiny, což lze dobře pozorovat na vztahu Eriky s její matkou (Zuzana Kronerová). Erika tak zastupuje vzorek čtyřicátníků, který se s doposud tabuizovanými tématy potkává jako první porevoluční generace, a tudíž si nemůže nechat poradit od těch starších. I přes veškeré sympatie a svéráznost, kterými pak její matka oplývá, patří spíše k ženám, pro něž se „moderní doba“ omezuje na sledování bulvárního světa celebrit. Přesto není líčena jako nějaká hloupá a omezená rašple, a tak hraje při škádlivých rozhovorech s dcerou vyrovnanou partii.

Podíl na tom jistě mají vhodně zvolené protagonistky hlavních rolí. Byť je mezi Chýlkovou a Kronerovou reálný věkový rozdíl jen jedenáct let, matku a dceru se jim daří hrát velmi přesvědčivě. Dalo by se rovněž říct, že Ivana Chýlková nese na svých bedrech celý film s takovou bravurou, že mu důstojně pomáhá proplout i přes jeho slabší chvíle. Přeobsazení Zuzany Bydžovské, která Eriku hrála v divadelní inscenaci, do role její přítelkyně se tak stalo výborným tahem. Bydžovská (zde) hrající vynervovanou slepici určitě nemá tolik charismatu jako její kolegyně v hlavní úloze.

Obstojně se své role zhostil i Ondřej Sokol (známý z nechvalně proslulé „Ordinace“), jenž ztvárnil Adama, aniž by příliš sklouzával do nějaké načančané karikatury. Vojta Kotek se coby „zajíček“ sice snaží, ale svou horlivost pro roli přenáší na plátno snad až příliš, a tak mu lze vášeň pro Eriku věřit jen stěží. Naopak v komické poloze je poměrně přesvědčivý. Zcela podivně se pak jeví angažování Marthy Issové do role milenky Eričina bývalého muže. Její účinkování ve filmu vypadá jako štěk z kamarádství a působí skoro až rušivě.

Zavádějícím elementem se zdá i indie soundtrack od Jana Ponocného. Muzika pro současné dvacátníky se příliš nehodí jako hudební kulisa pro příběh o čtyřicátnici. V okamžiku, kdy Chýlková a Kotek společně bubnují různými kuchyňskými nástroji do rytmu jedné písničky, to bohužel připomene i onu infantilní skopičinu od Poledňákové. Perfect Days už jsou prostě takové, že na jeden dobrý vtip v nich připadne jedna trapná či jinak nepovedená chvilka. Ve výsledku to ale není vůbec hloupá podívaná, a tak převažuje pozitivní dojem. Velkou váhu ve vašem konečném dojmu ale může hrát míra očekávání, a proto je dobré snížit ji na minimum, jelikož pak můžete být jenom příjemně překvapeni.

Perfect Days – I ženy mají své dny (2011)

Režie: Alice Nellis
Scénář: Alice Nellis (na motivy divadelní hry Liz Lochhead)
Kamera: Matěj Cibulka

Hrají: Ivana Chýlková, Zuzana Kronerová, Ondřej Sokol, Vojtěch Kotek, Zuzana Bydžovská, Bohumil Klepl, Martha Issová
Délka: 108 minut
Premiéra v ČR: 3. 11. 2011