Pilotní díl seriálu Gotham: O klišé a diskuze o „správných poldech“

Už zase ten Batman

Zdá se vám téma Gothamu trochu vyčerpané? Tvůrcům asi mírně taky: proto se děj v prvním plánu točí kolem budoucího komisaře, nyní nového gothamského detektiva Jamese Gordona. Ve světě DC Comics je známý jako Batmanův spojenec, ale nový seriál posouvá jeho postavu dál: Gordon vyšetřuje vraždu Waynových a dostává se do blízkosti malého Bruce ještě před tím, než začal honit padouchy v masce netopýra. Gordonova role ale samozřejmě nespočívá jen ve správném působení na rozvíjející se osobnost Bruce Wayna. Tenhle nový detektiv se pohybuje na tenkém ledě mezi gothamským podsvětím, zkorumpovanou policií a vlastním sebevědomím. Ve městě zločinu, kde se po střechách potuluje malá Catwoman, Penguin rozehrává partii proti ostatním mafiánům a šéf podsvětí Falcon se chová jako uhlazený gentleman, to Gordon nebude mít lehké…

Potenciál by tu byl

Ano, je v tom jistá přitažlivost, když vám nabídnou možnost sledovat slavné gothamské postavy na jejich počátku. Jak se ze Seliny Kyle stala Catwoman? Co vedlo Ivy k tomu, že se přerodila v Poisson Ivy? A jak se „správňák-za-všech-okolností“ Jim Gordon dostal ke spolupráci s někým, jako je Batman – tedy mužem používajícím nelegální cesty k prosazení práva? Chceme to vědět. Je to fascinující a provokativní. Srdce fanouška komiksů zaplesalo…

… a pak trochu pokleslo, to když tento fanoušek zhlédl první díl. Najdou se tu některé slibné momenty: například role jsou podle všeho dobře osazeny. Ben McKenzie jako Gordon ukazuje přesné „správňácké“ výrazy a ještě se k tomu občas dokáže zatvářit rozporuplně (kdybyste chtěli zůstat na pochybách) nebo útrpně (pokud máte rádi hrdiny trpící svým osudem). Představitel mladého Bruce Wayna David Mazouz zase vypadá, jako by ho vybrali podle představitele této postavy v Nolanově filmu Batman Begins: má stejná gesta a mimiku a pořád natahuje k pláči. A pak je tu pár hezky nejednoznačných postav, jako je Gordonův zkorumpovaný partner Harvey. Tyhle postavy přece mají budoucnost!

Seriál postavený na klišé

Pojďme se zamyslet nad tím, co by takový seriál kromě živoucích, zajímavých postav měl mít, abychom o něm řekli, že je povedený. Můj seznam vede: 1) dobrý scénář a 2) dost času na to, aby ho tvůrci mohli obstojně natočit. K seriálu Gotham zatím v této souvislosti můžu říct toto: ad 1) Tolik klišé najednou jsem viděla, jenom když jsem jednou deset minut omylem sledovala film podle Rosamund Pilcher v domnění, že jde o Vraždy v Midsomeru. Opravdu silně doufám, že mají scenáristi v kapse taky nějaké originální dialogy. Ad 2) Točí se očividně jako na běžícím pásu. To je v pořádku: všichni víme, že takhle to u seriálů chodí. Pokud je ale na konečné verzi vidět, že by téhle a téhle scéně prospěla ještě jedna zkouška, tak to není dobrá zpráva.

A jak to vidí za Velkou louží

Abych to zkrátila: Gotham na mě podle prvního dílu působí jako podprůměrný americký seriál, který cílevědomě kráčí k promrhání kvalitního námětu. To je moje optika: pohled člověka ze střední Evropy, který nemá rád patetické řeči a vytáčí ho příliš jednoznačně kladní hrdinové (ano, dívám se na tebe, Jime Gordone!). Co je však z mého pohledu na seriálu opravdu zajímavé, je reakce některých amerických recenzentů a komentátorů. Kulturní weby přináší recenze a chválí rozehranou zápletku (respektive spíš cestu, jakou si myslí, že by se zápletka ideálně měla odebírat). Ovšem někteří z nich nemluví o kvalitách seriálu, ale o poselství, které v něm vidí.

Recenzentka Washington Post Alyssa Rosenberg zveřejnila článek „Can Gotham´s Detective James Gordon give us a new model of a good cop?“ („Může nám gothamský detektiv James Gordon dát nový model dobrého poldy?“) Ano, Rosenberg neřeší, jestli je seriál moc klišé, nebo není: místo toho si do něj promítá současnou situaci v Americe a hledá paralely. Amerika totiž stále nevěřícně kroutí hlavou nad tím, co se stalo ve Fergusonu. (Afroamerický teenager byl v tomto městě zastřelen policisty, po čemž následovaly masové protesty proti rasové nenávisti a chování policie – které byly potlačovány opět policií za použití nepřiměřené síly. Celá aféra vyvolala širokou diskuzi o tématech, jako je zastoupení menšin u policejního sboru nebo vyzbrojení místní policie – která má arzenál podobný armádnímu a jezdí s ním po amerických městech, jako by to byla válečná zóna.) A právě v této situaci, kdy Amerika tak úplně neví, co má dělat se svými ozbrojenými složkami, se obrací k popkultuře a hledá odpovědi v komiksovém příběhu o super-policistovi s morálními zásadami.

Komiksem k pravdě

Jakkoliv zvláštně to může znít, komiksy mají v (americkém) veřejném prostoru moc vyvolat diskuze o morálních problémech. Pro nás je město Gotham něčím fascinujícím, ale stejně vzdáleným, jako kdyby ho autoři umístili do jiné galaxie a pojmenovali ho TohoNeníRealita. Tvůrci seriálu to ale vidí jinak, jak cituje Rosenberg výkonného producenta a autora pilotního dílu Bruno Hellera:

“One of the great, freeing things about talking about Gotham as opposed to a real city that you can tell truths about the way society works that would be libelous or impossible to tell in the real world,” Heller told me. Any big American city has a degree of corruption and decadence and crime that can’t be articulated. It can’t be revealed. With Gotham you can make those connections between big business and politics and crime very clear, and naked, and sensational if you like. But they are true connections. No big city works without very specific and coherent lines of communication and control between politicians, crime, big business.”

/„Jedna velká, osvobozující věc ohledně vyprávění o Gothamu jako protikladu k opravdovému městu je, že můžete říct pravdu o způsobu, jakým společnost funguje, což by znělo v souvislosti se skutečným světem urážlivě nebo by to nebylo možné říct. Jakékoliv velké americké město má stupeň korupce, úpadku a zločinu, který nemůže být vyjádřen. Nemůžeme ho odhalit. S Gothamem můžete učinit spojitosti mezi velkým byznysem a politikou a zločinem a můžete to ukázat jasně, jako nahou pravdu, klidně i senzačně, jestli chcete. Ale jsou tu pravdivá spojení. Žádné velké město nefunguje bez velmi specifických a soudržných spojek v komunikaci a kontrole mezi politiky, zločinem a velkým obchodem.“ – amatérský překlad autorky článku/

Přesně v duchu tohoto vyjádření se pak nese celý článek o seriálu, ve kterém se autorka zabývá otázkami, jaká míra násilí je ospravedlnitelná a „dobrá“, aby ji mohl použít policista. Jak může Gordon v prohnilém městě plném násilí zůstat „dobrým poldou“? A jak se má chovat takový polda v opravdovém americkém světě, jak má odolávat násilí, které je všude okolo něj?

Pojďme mluvit o Gothamu

Pokud narazíte na takto vážné úvahy v souvislosti s (přinejlepším) průměrným seriálem, tak je jasné, že se něco děje: spíš v samotné společnosti než na filmovém plátně. Ale nemělo by mě to překvapovat – nedávno jsme v Nekultuře referovali o diskuzi o praktikách NSA, kterou pro změnu vyvolal celovečerní film Captain America: The Winter Soldier. (Druhý díl Captaina Americy byl ale sám o sobě kvalitním filmem, u něhož byl pro diváka „společenský přesah“ jen příjemnou nadstavbou.) Mám pocit, že dokud tyto příběhy vyvolávají tak zásadní otázky, měla bych si u nich přestat stěžovat na chatrný scénář. Klišé fungují, lidé přemýšlí o svém vlastním světě – jaký vyšší účel by měl seriál splnit?

Nakonec – i já, průměrný středoevropský divák, dám Gothamu další šanci. Asi v něm nebudu hledat souvislosti se svojí reálnou situací. Proti lákadlu vidět znovu ty postavy jsem ale bezmocná. Budu doufat v zázrak v podobě zvýšení kvality seriálu v průběhu série. Ve světě, kde komiksy vyvolávají větší diskuzi než projev amerického prezidenta, nemůžeme zázraky vyloučit.

Gotham (2014)

Režie: Danny Cannon
Scénář: Bruno Heller

Hrají: Ben McKenzie, Donal Logue, Sara Paxton, Jada Pinkett Smith, Camren Bicondova, Robin Taylor, Andrew Stewart-Jones, John Doman, Cory Michael Smith, David Mazouz, Clare Foley, Victoria Cartagena, Daniel Stewart Sherman, Carol Kane, Grayson McCouch, Sean Pertwee, Drew Powell, Erin Richards