Podivní (Crazies)

Ten je přitom dílem George A. Romera, legendárního tvůrce série zombie filmů počínajíc jedním ze zakládajících ikonických děl žánru moderního hororu Night of the Living Dead (1968). Ten má dneska již páté pokračování od samotného Romera (o bezpočtu epigonů i remaků ani nemluvě) a na jeho ostatní filmy se neprávem zapomíná. Crazies vznikli mezi Nocí a Úsvitem mrtvých a není třeba být géniem, aby nám to bylo zcela jasné. Není žádným tajemstvím, že Romerovy filmy nejsou jenom prachobyčejnými horory, ale chytře, zábavně a taky děsivě zamaskovanou kritikou společnosti. Atmosféra strachu, paranoie a rozčarování, vedoucí k totálnímu chaosu a vraždění, byla pro tehdejší náladu v Americe příznačná. Fiasko ve Vietnamu, prasklé skandály v nejvyšších kruzích, pohyby zmatené společnosti všemi směry. Nikdo nevěděl, komu věřit, ani jaké hodnoty vyznávat. Film o šířící se epidemii vražedného šílenství sednul k takové situaci jako pěst na oko.

Pro seriózní přístup k remaku musíme říct, že ani originál není bez chyby a dnes již může působit značně zastarale a budit dojem, jestli to již v době svého vzniku nebylo technicky nezvládnuté řemeslo plné poloprofesionálních hereckých výkonů. Osobně si myslím, že tomu tak není, to je ale věc názoru. Filmy stárnou, s tím nic nenaděláme. Spoléhat se, že remake doplní možnosti tématu, by byla bláhovost, na to nás již hollywoodské rychlokvašky posledních let vycvičily daleko za hranice snesitelnosti. Tam, kde se nový The Last House on the Left vyjímá jako perla v zasviněném chlévě plném rychlých polotovarových zplozenců komerčního pekla, totiž vycházejí Eisnerovi Podivní celkem se ctí. Oproti obludnému, již téměř nezvladatelnému množství všech těch Pátků třináctého, Texaských i jiných masakrů všeho druhu (jestli motorovou pilou, pilou, nebo jenom pilníkem na nehty nám začíná být víceméně fuk) a podobného blábolu jsou totiž alespoň zábavní a dobře natočení.

Neměli bychom ale nedostatky filmu omlouvat těžkými nedostatky filmů jiných. Crazies jsou díky kvalitní režii a zcela průměrnému scénáři koukatelní, snesitelní, zábavní, předvídatelní a hloupí. Naděje do nich vkládané se nepotvrdily, ale není to lajdácká katastrofa. Jenom slušně odvedené řemeslo podle předlohy, která by měla i dnes co říct. Ale neříká… bohužel. To, co mělo v 70. letech své opodstatnění a hlubší význam v poukazování na využívání obyčejného amerického člověka armádou, lhaní veřejnosti, manipulace, deziluze a hroucení amerického snu, je dneska už jenom to nejobehranější klišé (kromě kočky vybíhající ze skříně). To, co tehdy mohlo vést k zamyšlení nad aktuální situací, je dnes již jenom prostředkem zábavy. Ne, že by se něco měnilo na využívání amerického člověka armádou, lhaní vlastní veřejnosti a podobné legrácky politické mašinerie. Přemítat nad nimi ale zřejmě nebyly ambice tohohle filmu.

Když budete Podivné sledovat, přijdou vám téměř všechny jeho složky důvěrně známé. Není to jenom proto, že Romerovy postupy se, co se týče tvoření tísnivé a zlověstné nálady ticha před bouří staly jakousi hororovou šablonou, ale protože scénář ji podává ve zcela primitivní formě. Dvojice adaptátorů, která se tu sešla, Scott Kosar a Ray Wright, má za sebou již několik podobně laděných děl, právě těch, které považujeme za největší zlo filmového plátna, a tak jim doporučujeme v dobré vůli zanechat tohle nevděčné zaměstnání anebo příště raději víckrát měřit, než začnou řezat.

Největším štěstím, ba přímo záchranou tak zůstává režisér. Breck Eisner dokazuje, že Sahara nebyla náhodou a režíruje velice efektně – střídmě, ale s maximálním účinkem. Vylidněná atmosféra, ve které se pohybují hrdinové sevřeni mezi dva ohně – postižené a nekompromisní armádu, snažící se ututlat důsledky jednoho ze svých mnoha nepovedených projektů, je silným základem, na kterém se dá solidně budovat stavba plná napětí a dramatu. Zpočátku se i přesto zdá, že jde o naprostý průměr s několika světlejšímí okamžiky a precizně zpracovanými scénami. Ve druhé půlce však již celý děj probíhá jenom v těch výrazných okamžicích, natočených velice úsporně a nápaditě. Ne že byste uviděli něco, co jste předtím neviděli, nebo že by v ostříleném divákovi zanechal kdovíjak hluboký dojem. To ne, jako jednorázová zábava pro fandy atmosférického hororu je však přípustný, koukatelný a jako takový ho lze i doporučit.

Navzdory názvu se příběh nevěnuje ani tak tomu šílení, stejně tak děj je spíše komorním putováním po kraji zpustošeném běsněním a snahou zahladit ho. V dnešní módě apokalyptických vizí by mělo význam soustředit se spíše na emocionální dopad toho, jak vaši známí zdánlivě bezdůvodně zešílí a začnou vraždit jiné vaše známé, to by mohl být zdroj neskutečně silných emocí a ve výsledku by se snad blížil – abychom nezacházeli nějak daleko – právě Poslednímu domu nalevo, který tak zůstává světlou a velice ojedinělou výjimkou v krvavých lázních podprůměrnosti současného preferovaného žánru slasherů. Nečekejte, že se snad dovíte něco o původu nemoci nebo se zapletete do skutečných lidských osudů a psychologie postav, kdeže, o tom přece současné horory – a už vůbec remaky starých – nejsou.

Šílenství je nakažlivé, to je známý fakt. Mnohem nakažlivější je však hloupost. Dejte pozor, aby na vás z takových filmů neskočila.

Podivní (The Crazies, USA,Spojené arabské emiráty 2010)
Režie: Breck Eisner
Scénář: Scott Kosar + Ray Wright podle scénáře G. A. Romera k filmu z r. 1973
Kamera: Maxime Alexandre
Hudba: Mark Isham
Střih: Billy Fox

Hrají: Timothy Olyphant, Radha Mitchell, Daniell Panabaker, Jon Anderson, Christie Lynn Smith, Brett Rickaby, Preston Bailey, Lisa K. Wyatt, Lynn Lowry, John Aylward
Délka: 101 minut
Premiéra v ČR: 22. 4. 2010
Premiéra v SR: 24. 6. 2010