Lord Voldemort se vrátil, na světě není bezpečno, doba prověřuje
charaktery – hodní lidé raději mlčí, nerozhodní se staví na stranu, co
má větší šance, a děti dospívají během několika málo vteřin. Je
třeba postavit se zlu, které šíří strach, aby mohlo vládnout, je třeba
začít bojovat. Harry, Hermiona a Ron opouští své rodiny, vydávají se na
nebezpečnou cestu za viteály, ve kterých jsou ukryty kousky duše Pána zla,
aby nakonec zůstali sami tři uprostřed ničeho.
Voldemort chce zabít Harryho, Harry by zase rád zničil jeho – už
jednou provždy. Alfou i omegou celého filmu je herecká trojice Daniel
Radcliffe, Emma Watson a Rupert Grint. Jejich interakce je pozoruhodně
přirozená – slyší na sebe, hrají mezi slovy, nejsou popisní a přece
jsou přesní, z roztomilých dětí zkrátka vyrostli v herce s nemalým
výrazovým rejstříkem. Ovšem v druhé půlce filmu, po napínavých a velmi
rychlých scénách stěhování Harryho do bezpečí a zkažené svatbě,
během kterých zemřou dvě důležité postavy, je toho i na tyhle tři moc.
Zdlouhavé záběry, jak sedí v lese a řeší, co dál, nepřináší do
celku nic nového, nejde o žádnou detailní psychologickou sondu, prostě
najednou děj stojí a divák se nudí. Čekáte, že se něco stane, ale ono
ne. Rytmus filmu najednou mizí do neznáma. Dalo se očekávat, že podobný
problém vyvstane, rozpůlíme-li film na dvě pokračování, i tak je ale
nutné zachovat sklenutí dramatického oblouku, udržet napětí, chvilkami
totiž až příliš schází.
Naopak kladem snímku je neotřelý a hlavně svěží humor, a to ať už
situační nebo slovní, který vyvažuje vážné pasáže. Scéna, kdy Harry
žádá Hermionu o tanec, aby ji potěšil uprostřed stresu a úzkosti,
patří k jednomu z vrcholů filmu. Yates mimo to některé momenty příběhu
vykládá vyloženě skrze obrazovou složku, která má v jeho podání
nemalou výpovědní hodnotu. Scény tak vyznívají daleko sugestivněji,
tíživá atmosféra světa před možnou apokalypsou je téměř hmatatelná.
Tím film svým způsobem připomíná slavný snímek Záhada Blair Witch.
Yates mimo to některé momenty příběhu vykládá vyloženě skrze
obrazovou složku, která má v jeho podání nemalou výpovědní hodnotu.
Scény tak vyznívají daleko sugestivněji, tíživá atmosféra světa před
možnou apokalypsou je téměř hmatatelná.
Relikvie smrti – část 1 je prozatím s Vězněm z Azkabanu
nejsuverénnějším filmem z potterovské série, Yates se svým týmem odvedl
velmi dobrou práci, a to i v technickém slova smyslu. Znalý divák nebude
bručet kvůli škrtům, změnám ani krácení v ději, stejně jako neznalý
nebude tápat, o co na plátně běží. A v rámci celosvětového fenoménu
Harry Potter jde o povedený kamínek patřící do velké mozaiky, kterou již
za osm měsíců čeká možná definitivní podoba. Jaká bude, to se ještě
uvidí, zatím to ale vypadá víc než dobře.
Napsat komentář