První část posledního dílu aneb Není cesty zpět

Tisknout - Hodnocení článku:

So, 27. listopadu 2010 / Autor: Janka Ryšánek Schmiedtová

Lord Voldemort se vrátil, na světě není bezpečno, doba prověřuje charaktery – hodní lidé raději mlčí, nerozhodní se staví na stranu, co má větší šance, a děti dospívají během několika málo vteřin. Je třeba postavit se zlu, které šíří strach, aby mohlo vládnout, je třeba začít bojovat. Harry, Hermiona a Ron opouští své rodiny, vydávají se na nebezpečnou cestu za viteály, ve kterých jsou ukryty kousky duše Pána zla, aby nakonec zůstali sami tři uprostřed ničeho.

Hodnocení: 91 %

Voldemort chce zabít Harryho, Harry by zase rád zničil jeho – už jednou provždy. Alfou i omegou celého filmu je herecká trojice Daniel Radcliffe, Emma Watson a Rupert Grint. Jejich interakce je pozoruhodně přirozená – slyší na sebe, hrají mezi slovy, nejsou popisní a přece jsou přesní, z roztomilých dětí zkrátka vyrostli v herce s nemalým výrazovým rejstříkem. Ovšem v druhé půlce filmu, po napínavých a velmi rychlých scénách stěhování Harryho do bezpečí a zkažené svatbě, během kterých zemřou dvě důležité postavy, je toho i na tyhle tři moc. Zdlouhavé záběry, jak sedí v lese a řeší, co dál, nepřináší do celku nic nového, nejde o žádnou detailní psychologickou sondu, prostě najednou děj stojí a divák se nudí. Čekáte, že se něco stane, ale ono ne. Rytmus filmu najednou mizí do neznáma. Dalo se očekávat, že podobný problém vyvstane, rozpůlíme-li film na dvě pokračování, i tak je ale nutné zachovat sklenutí dramatického oblouku, udržet napětí, chvilkami totiž až příliš schází.

Naopak kladem snímku je neotřelý a hlavně svěží humor, a to ať už situační nebo slovní, který vyvažuje vážné pasáže. Scéna, kdy Harry žádá Hermionu o tanec, aby ji potěšil uprostřed stresu a úzkosti, patří k jednomu z vrcholů filmu. Yates mimo to některé momenty příběhu vykládá vyloženě skrze obrazovou složku, která má v jeho podání nemalou výpovědní hodnotu. Scény tak vyznívají daleko sugestivněji, tíživá atmosféra světa před možnou apokalypsou je téměř hmatatelná. Tím film svým způsobem připomíná slavný snímek Záhada Blair Witch.

Yates mimo to některé momenty příběhu vykládá vyloženě skrze obrazovou složku, která má v jeho podání nemalou výpovědní hodnotu. Scény tak vyznívají daleko sugestivněji, tíživá atmosféra světa před možnou apokalypsou je téměř hmatatelná.

Relikvie smrti – část 1 je prozatím s Vězněm z Azkabanu nejsuverénnějším filmem z potterovské série, Yates se svým týmem odvedl velmi dobrou práci, a to i v technickém slova smyslu. Znalý divák nebude bručet kvůli škrtům, změnám ani krácení v ději, stejně jako neznalý nebude tápat, o co na plátně běží. A v rámci celosvětového fenoménu Harry Potter jde o povedený kamínek patřící do velké mozaiky, kterou již za osm měsíců čeká možná definitivní podoba. Jaká bude, to se ještě uvidí, zatím to ale vypadá víc než dobře.