Rodina je základ státu stále není dost multiplexový film

„Ulevilo se mi. Lidi reagovali dobře. Šli s tím filmem,“ shrnoval svoje dojmy z projekce až nezvykle optimisticky naladěný Sedláček. „Jak ten film ale obstojí mezi lidmi v multikinech, kteří tam vlastně chodí zabíjet nudu, bezmyšlenkovitě, do těch supermarketů na zábavu, tak to je otázka,“ dodal následně a uhodil tak zřejmě hřebíček na hlavičku. Neboť vše, co činí Sedláčkův snímek výjimečným, vyčnívajícím z českého průměru, mu zároveň brání stát se komerčně úspěšným kinohitem. Vezměme třeba herecké obsazení. Hlavní postavy manželského páru ztvárnili Igor Chmela a Eva Vrbková – převážně divadelní herci – kteří se ve filmu doposud objevili spíše ve vedlejších rolích. Ačkoliv se české publikum může na jednu stranu tvářit otráveně z obsazování těch stále stejných „ksichtů“, smutným faktem je, že do kina je nakonec naláká spíše plakát se zhuleným samotářem Jirkou Macháčkem, než možnost vidět dosud neokoukané tváře.

Robert Sedláček naplňuje definici slova autor tak, jak byla zamýšlena ve Francii v padesátých letech. Je výhradním autorem námětu i scénáře, který nevzniká na základě promyšlené kalkulace, ale z čisté potřeby vyjádřit se k tématům, která jeho samotného nějak zasahují, ke společenským tendencím, o nichž přemýšlí. To vše doplněno o jeho náhled na svět, který má hodně daleko k prvoplánovým interpretacím a jednoduchým soudům. Naopak, na každou situaci, viděno Sedláčkovou optikou, se dá vždy nahlížet z více úhlů. Tragické má byť i nechtěný komický rozměr a naopak. Je pak nasnadě, že pro diváka, který se chce v kině především pobavit a vícerozměrnost věcí možná nevidí ani v běžném životě, bude podobný autorský výklad situací příliš komplikovaný, možná dokonce otravný. Formální stránka Rodiny je přitom technicky precizní a plně se podřizuje vyprávění. Slovy producenta filmu Radima Procházky se jedná o český „nový Hollywood“, který vtáhne diváka do příběhu hereckými výkony a celkově vynikající filmařinou. A skutečně. Sedláček má dar napsat příběh, který má spád, vybudovat uvěřitelné charaktery, jejichž dialogy znějí autenticky, a dovést herce k přirozeným výkonům. Tedy fungovat na režijním postu tak, jak v případě hollywoodského mainstreamu považujeme za samozřejmé, ale v české kotlince ještě stále za mimořádné.

Sedláčkův film vystupuje z řady českých bratrů i v tom, že v příběhu Libora beroucího svoji rodinu na výlet, který je ale ve skutečnosti únikem před vyšetřováním obvinění z nelegálních finančních machinací, se inspiroval skutečnými kauzami, o kterých slyšíme téměř denně v médiích. Přitom natočit příběh ze současnosti, který by planě nemoralizoval, ale spíše zasvěceně komentoval, je úkol, kterému se čeští autoři buď vyhýbají, nebo tak činí s velmi nepřesvědčivým výsledkem. Stačí si vzpomenout na podvodníčka ztvárněného Kryštofem Hádkem v Bobulích, jehož nečisté praktiky vycházely také ze skutečnosti, přesto jeho postava působila extrémně nepřesvědčivě.

Co se Sedláčkovi dle hollywoodského vzoru ne zcela povedlo, je udržet celé vyprávění ve stejném tempu. Zatímco začátek filmu dokáže několika dobře vypointovanými scénami popsat nastalou situaci, charaktery postav i specifika jejich vzájemných vztahů, konec již trochu připomíná přes limit protaženou etudu, která rozehrává různé situace na stále stejné téma. V případě Rodiny je to ztracení se moderního člověka ve světě, jemuž příliš nerozumí, ve společnosti, která ztrácí povědomí o vlastních hodnotách.

Sedláčkovi nejde o to být prvoplánově zábavný, i když tak činí formou absurdních situací a ironických poznámek pod čarou. Neumí, a ani nechce být divácky podbízivý a jak sám říká, jeho film si může užít jen divák dostatečně vnímavý, který vidí i pod povrch věcí. Takovému pak neunikne symbolika rodinného výletu jako cesty ke kořenům nejen českého národa, vztahu hlavních protagonistů, ale i zpět k hodnotám, které jsou skutečně důležité. Jen takový divák docení odkaz na Passerovo Intimní osvětlení ve scéně, kde se Igor a jeho žena po letech setkávají se spolužáky z vysoké školy.

Nechtějme proto, aby se změnil Sedláček tím, že začne točit prvoplánovější a divácky vstřícnější filmy, chtějme, aby se změnil divák a za kvalitním českým filmem se konečně vydal do kina.

Rodina je základ státu (2011)
Režie: Robert Sedláček
Scénář: Robert Sedláček
Kamera: Petr Koblovský
Hrají: Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek
Délka: 106 minut
Premiéra v ČR: 13. 10. 2011