Román pro muže bez Vieweghovy šťávy
Nejpopulárnější český spisovatel Michal Viewegh vyvolává v českých čtenářích tradičně rozporuplné pocity. Jedni ho nenávidí a druzí jeho tvorbu vyzdvihují až do nebes. Jak je to ale s filmy natočenými podle jeho knih? A dají se Vieweghovy knihy vůbec úspěšně zfilmovat, když jsou z většiny tvořeny vnitřními dialogy postav a popisem jejich nejniternějších pocitů? Naposledy se o to pokusil s Vieweghovou knihou Román pro muže režisér Tomáš Bařina, kterého si divácká veřejnost pravděpodobně pamatuje jako tvůrce příjemné letní komedie Bobule.
Ať už máte na Viewegha jakýkoli názor, musíte uznat, že žádný český spisovatel nepopisuje problémy současné střední vrstvy tak přesvědčivě a přesně. I tentokrát se celá zápletka příběhu točí kolem obyčejných lidí. Vypráví o třech sourozencích, kteří na prahu dospělosti tragicky přišli o oba rodiče a byli nuceni se postarat jeden o druhého.
Nejstarší Cyril (Miroslav Donutil) se vypracoval, stal se bohatým soudcem, a i když už jsou jeho sourozenci dávno dospělí, neustále má tendenci je vychovávat a poučovat, jako když byli ještě děti. Druhý z bratrů, Bruno (Miroslav Vladyka), se oženil, ale na internetu stále dychtivě sleduje striptérku Tali (Táňa Pauhofová), která shodou náhod pracuje v podniku ve městě, kde Bruno bydlí. Nejmladší Aneta (Vanda Hybnerová) je „investigativní žurnalistka“, která se za každou cenu snaží upozorňovat na zkaženost politiků a zkorumpovanost soudců. (Čímž by možná mohla ranit Cyrila, kdyby nebyl tak neuvěřitelně sebestředný a cynický.) K rodinným zvyklostem a tradicím sourozenců neodmyslitelně patří každoroční několikadenní lyžovačka. Letos poprvé však jedou na hory s vědomím, že příští společné dovolené se Bruno už nejspíš nedožije. A tak se Cyril chopí iniciativy a rozhodne se, že dopřeje bratrovi tu nejlepší poslední dovolenou. Bohužel ani Bruno, ani Aneta nejsou schopni si luxus, který Cyril zajistil a zaplatil, pořádně užít, a tak jediný, kdo se opravdu baví, je nejstarší ze sourozenců a striptérka Tali najatá pro obveselení umírajícího Bruna.
Režisér se snažil trochu ohladit hrany a odstranil většinu vulgarismů, které dodávaly příběhu šťávu a dělaly z něj opravdový román pro muže.
Nemyslím si, že Román pro muže by byl špatný film. Domnívám se dokonce, že patří mezi tři nejlepší snímky natočené podle Vieweghových knih (Účastníci zájezdu, Nestyda), jenom mám pocit, že ve filmu „něco“ chybí. Tím něčím by pravděpodobně mohla být jakási lehkost, nadnesenost a zároveň údernost, kterou najdeme v knize. Bařina se totiž snažil trochu ohladit hrany a odstranil většinu vulgarismů, které dodávaly příběhu šťávu a dělaly z něj opravdový román pro muže. Z celého příběhu se tak stává opravdu jenom příběh, přičemž kniha je ve skutečnosti celkem hlubokomyslnou sondou o tom, že svět řídí přestárlí kluci hrající si na mocné a úspěšné. Další věcí, kterou Bařina s Vieweghem při vytváření filmového zpracování knihy vymýtili, je určité Vieweghovo doznání a sebeironie, protože v knize autor sám sebe projektuje do postavy a ironicky vše komentuje. Tím film ztrácí jednu podstatnou věc – lehkost a hravost, která činí Vieweghovy knihy úspěšnými a zábavnými.
Výborným tahem bylo obsazení Miroslava Donutila do role zkaženého a samolibého Cyrila. V jeho podání možná celá postava působí trochu jako karikatura, ale rozhodně to není na škodu, protože Donutilovo rádoby chlapácké siláctví, do očí bijící přezíravost a zahleděnost sama do sebe posouvá postavu Cyrila ještě o kousek dál; není pouhou typicky zápornou postavou, ale spíše výsměchem všem skutečným osobám podobného ražení. Miroslav Vladyka v roli nemocného a umírajícího Bruna na mě působí jako česká varianta všemi oblíbeného Forresta Gumpa. Na rozdíl od svého karikovaného bratra si zachovává tichou důstojnost a neshazuje sám sebe. Právě skrze Brunovu smířenost s osudem a následné silnější vnímání reality Bařina v Románu pro muže buduje vyšší filmařinu.
Román pro muže je komickou tragédií, ve které nechybí filmová poezie vystavěná především na drobných detailech, které diváka nepochybně chytnou za srdce.
Román pro muže tak není pouhou lacinou komedií, ale spíše komickou tragédií, ve které nechybí jakási filmová poezie vystavěná především na drobných detailech (zastavení lanovky mezi dvěma horskými štíty, tichá nevinnost lyžování na zasněžených horách a dokonce i vkusný striptýz ve vířivce), které diváka nepochybně chytnou za srdce. Pokud tedy máte náladu na občasné zamyšlení se i na lehce obhroublé vtípky Miroslava Donutila, je filmový Román pro muže přesně to pravé pro vás. V případě jiné nálady rozhodně sáhněte spíše po jeho knižní předloze.
Román pro muže (Česko, 2010)
Režie: Tomáš Bařina
Kamera: Tomáš Sysel
Hudba: Zdeněk Vřešťál a Neřež
Scénář: Michal Viewegh
Hrají: Miroslav Donutil, Vanda Hybnerová, Miroslav
Vladyka, Táňa Pauhofová, Jan Budař, Filip Čapka, Igor Chmela, Pavel
Řezníček
Délka: 100 minut
Premiéra v ČR: 23. 9. 2010
