Rozchod! (The Break-Up)

A právě taková šedá myš, nenápadná a opatrná, je film Rozchod! Už trailer mi před nějakým časem vnuknul myšlenku, že jde o další přihlouplou romantickou komedii s typickou zápletkou, která se snaží upoutat jediným známým obličejem v herecké skvadře, tentokráte Jennifer Anistonovou, známou jako Rachel ze seriálu Přátelé. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, že byl trailer do určité míry zavádějící, když prezentoval vedlejší postavy a scény jako klíčové nebo navozoval onen dojem romantického klišé, protože pokud by byl celý film ve stylu naznačeném v traileru, dala by se daleko lépe klasifikovat jeho cílová skupina, kdežto tak, jak přichází do kinosálů, bude těžko stravitelný pro diváky, kteří programově chodí na filmy podobného ražení, i pro diváky, kteří na něj zavítali náhodou.

Hlavním důvodem středové inertnosti snímku je jeho námět. Idea tvůrců je zřejmě příběh zamilovaného páru, který si už prošel tím obdobím, které bývá nejčastěji vyobrazováno v romantických komediích, zařídil si místečko lásky a spokojený společný život na hromádce mohl začít, když přichází jedno velké ALE, které značí to, co musel zažít každý, který prožil trvalejší vztah: zbytečnou hádku s následným bolestným rozchodem. Scenáristé Jeremy Garelick a Jay Lavender pojali tuto ideu velmi zvláštně, když na diváky hned jako první scénu vypálí seznámení páru Garyho (Vince Vaughn) a Brooke (Jennifer Aniston) na baseballovém stadionu, aniž by před tím hlesl jakýkoliv titulek. Nechci zbytečně rýpat, ale na rozdíl od přítomnosti Garyho, typického domácího pasivního sportovce na stadionu, naprosto nechápu, co tam dělala Brooke, a navíc s chlápkem, který je později ve filmu představen jako počítačový expert. Ať je to jak chce, nějakým dalším zbytečným scénám se režisér vyhnul samotnými titulky, kdy se na pozadí objevují fotky ze společného života hlavního páru, a skočil tak rovnýma nohama do hlavního děje, nedaleko oné hádky, která vše odstartuje. Jednotlivé peripetie jsou více než podobné těm z romantických filmů, kdy jde o jakýsi uzel, na jehož jednom konci je rovné lano a za ním taky lano pokračuje dál.

Tyto epizodky pojednávající o schválnostech, jaké si Gary a Brooke navzájem páchají ve snaze vyštípat toho druhého ze společného bytu, obsahují hromadu dialogů jako vypálených z kulometu, což je do jisté míry zaručeno Garyho představitelem, komikem Vincem Vaughnem. Bohužel ale nejde o natolik vtipné dialogy, aby rozesmály většinu publika. Naštěstí jsem nepostřehl jedinou situaci, kdy by urputná snaha o vtip zabíhala až do trapnosti. Každopádně se ve filmu najde několik situací, kdy se zasměje úplně každý divák. Naštěstí je většina děje založena na hereckých výkonech, které jsou odpovídající, a nenajde se zde ani jedna špatně zahraná slza nebo úsměv, nikoliv na prvoplánovitě "vtipných" situacích, tedy až na výjimky – Brookein bratr a jeho mužský pěvecký sbor. Což je další z prvků, který přispívá k "bezpohlavnosti" filmu. Buď měl být film plný patosu, nebo plný absurdního a vynuceného humoru. Přílišná střídmost autorů tak vytvořila celek, který stráví většina diváků, ale dlouho jim v hlavě neuvázne.

U snímků tohoto typu není třeba rozebírat kvalitu kamery, hudby nebo střihu, protože jde o žánr značně omezený určitými zvyklostmi, navíc naštěstí Rozchod! ani v jedné z těchto kategorií nijak nepadá pod průměr, ale kvůli žánrovému stropu ho ani nijak nepřesahuje. Co je zde zajímavé, je snaha autorů navést diváky k tomu, aby se identifikovali s jednou z hlavních postav podle jejich pohlaví. Brooke tak hned na začátku zavdá důvod k hádce, když Garymu říká, že "nechce jen tak pomoct s nádobím, že chce, aby jí on CHTĚL pomoct s nádobím", když Gary shledaje, že mu krátká siesta na gauči po práci neprojde, říká rezignovaně: "No tak dobře, pomůžu ti." Záměr tvůrců je jasný, využít všech známých ženských i mužských vlastností tak, aby se divák vžil do jedné z rolí a po celou dobu filmu fandil dané postavě v onom zápasu o byt. To je samozřejmě velmi zajímavý prvek, který oceňuji. Nevím ovšem, jestli může něco takového fungovat na všechny, protože každý člověk, který si prošel podobnou situací, až moc dobře ví, jak druhá strana reaguje a jak se špatnému rozuzlení vyhnout, pokud samozřejmě nejde o citově ukvapenou ženu nebo tvrdohlavého muže. A tak můžou všichni zkušenější diváci sledovat hádky a argumenty s lehkým úsměvem na rtech a hořkým nadhledem, protože psychologie jednotlivých pohlaví prostě tak funguje, ať jste univerzitní intelektuál nebo popelář.

Kromě této kvalitní inovace obsahuje film navíc překvapivý konec překračující mé žánrové očekávání a na druhou stranu naznačující určitou otevřenost, zahřáté křesílko pro další díl, jestli se ten první finančně a divácky zavděčí. Celkově vzato jde o řemeslně dobře zvládnutý snímek, který ale sedí na dvou židlích, a obávám se, že jen tak se pro jednu z nich nerozhodne. Přítomnost Jennifer Anistonové je jedno veliké plus, které naštěstí není jenom tahákem pro špatný film, ale poutavou reklamou pro snahu prorazit s alternativní romantickou komedií. Otázkou ale stále zůstává, jak bude film přijat divácky, vzhledem k jeho průměrnosti, kvůli níž mám i já problémy vzpomenout si na konkrétní scény z průběhu celé té podívané.