Sanctum se noří do nicoty jeskyň i zapomnění

Stejně hluboko jako hlavní postavy filmu Sanctum musel klesnout i James Cameron, který je známý svým nadšením pro temné oceány, kam se potápí spolu s 3D kamerami. Možná mu tak námět, s kterým přišli autoři filmu Sanctum, přišel zajímavý, ale nejspíš si dobře nepřečetl finální scénář. Připomíná to doby jeho začátků, kdy natáčel Piraňu 2: Létající zabijáci. Spousta pitomých scén, nesnesitelných postav a klišovitých prostředků.

Rozlehlý jeskynní komplex Esa'ala v Jižním Pacifiku nalákala skupinu jeskynních potápěčů v čele s nezastavitelným dobrodruhem Frankem McGuirem. Po několik měsíců se noří hlouběji a hlouběji a dost možná jsou u cíle, když na prohlídku přijíždí spolu s přítelkyní finanční ředitel projektu, neméně riskující Carl. Ve městě je vyzvedává Frankův syn Josh. Ten se do podobných podniků pouští v podstatě nedobrovolně, vyrůstal s otcem, a ten ho bral s sebou. Nad oblast ale nečekaně brzo dorazí bouře, která se mění v monzun, a více či méně zkušení lidé na dně jeskyně musí přijít na způsob, jak si zachránit život, protože déšť jim ucpal hlavní východ a pomoc nepřijde dřív, než z nich zbudou studené mrtvoly nacucané vodou.

Těžko se dostaví slušný filmový zážitek, když ve středu dění stojí banda blbců. Je otázka, jestli skutečně mají takoví být, a herci pak v čele s Ioanem Gruffuddem a Richardem Roxburghem předvádí excelentní výkony. Opačný a rozhodně horší pohled je ten, že jen hrají blbě, protože s režisérem a scenáristy nenašli společnou řeč, v níž by postavy akurátně vyprofilovali. Takhle si jen na začátku vsadíte, čí krk se nedožije závěrečných titulků a čí nevděčný kukuč bude na konci hledět na slunečné nebe, aniž by si to zasloužil. S trochou zlomyslnosti si ve finále uvědomíte, že jste vůbec nic z toho nemuseli sledovat, kdyby jedna postava neudělala špatné rozhodnutí. Výsledek je totiž skoro totožný.

Film neohromí ani technicky, přestože se může pochlubit využitím nativní 3D kamery. Zatímco James Cameron tvůrcům požehnal jako výkonný producent, kameraman dává najevo, že se ve stísněných podmínkách může stěží hýbat, a tak výsledný obraz není přehlídkou nejúžasnějších záběrů podmořských jeskyní, ale k divákovi spíš hovoří slovy „jsem rád, že jsem vůbec něco natočil“. Technologie 3D je fajn do doby, kdy je vidět, ale v případě Sanctum pouze zajišťuje tu nejvíc prostorovou tmu všech dob. Celkově tak v paměti uvíznou asi tři scény, v nichž stereoskopie zapůsobila, ale ve stodevítiminutovém filmu je to málo. A vrtulníkovou pasáž zcela jistě dodali na doporučení Camerona, když se mu osvědčila už v Avatarovi.

Pokud bychom v neprostupné temnotě měli najít alespoň nějaký záblesk světla, byla by to hudba Davida Hirschfeldera, která místy bují a nabývá zajímavých kontur, a umožňuje tak alespoň v některých momentech dopřát divákovu sluchu něčeho lepšího než skřehotání herců či zděšených úleků nad něčí smrtí. Je to slabá náplast a sama o sobě není spasitelná, protože v konkurenci jiných soundtracků neobstojí, to jen ve filmu Sanctum zdaleka ční nad vším. Kéž by podobně vysoko čněl nadhled, kterého se nedostává stejnou měrou jako neotřelých nápadů.

Sanctum 3D (USA, 2011)
Režie: Alister Grierson
Scénář: John Garvin, Andrew Wight
Kamera: Jules O´Loughlin
Hrají: Richard Roxburgh, Ioan Gruffudd, Rhys Wakefield, Alice Parkinson, Dan Wyllie
Délka: 109 minut
Premiéra v ČR: 17. 3. 2011