Saxána a Lexikon kouzel představuje výroční veletrh promarněných příležitostí

Čarodějka Saxána s manželem Honzou Bláhou už pomalu zapomněli na to, že existuje tajemný pohádkový svět, když se projeví zvídavost jejich dcery, které dali jméno Saxána. V truhle na půdě narazí na staré věci své maminky a pomocí kouzelné knihy přičaruje raráška, jenž ji zavede do podzemní říše. Ve stejné době teta Irma jede vlakem na knižní veletrh sehnat nakladatele pro svou dětskou knihu, když se nešťastnou náhodou setká s trpaslíkem Řehořem, který ji na svém drážním vozidle sveze do stejných míst, kde se právě nachází Saxána. Zatímco ta se ale pokouší uniknout matčinu trestu tři sta let po škole a vrátit se domů, Irma pomocí kouzel oblbuje nápadníky a žene všechny do záhuby.

Jak může dopadnout spojení režiséra, který přinejmenším nemá žádný kontakt s realitou, a filmu, který se snaží být tak urputně moderní a opulentní, až zapomíná, že základem všeho dobrého je scénář? Strašlivě, neboť úmysly se míjejí s talentem a rozum naráží na nezničitelnou zeď demence. Václav Vorlíček platil za eso české pohádky, a dokonce zvládal i náročné, revoluční žánry. Jenomže režisér překročil osmdesátku, naposledy před deseti lety natočil hranou verzi Macha a Šebestové, což jsme z kolektivní paměti raději vymazali, a Saxána a Lexikon kouzel ukazuje, že přišel o schopnost natáčet zábavné, kvalitní filmy pro diváky všeho věku. Nebo mu snad chybí Miroslav Macourek za zády?

Pokud něco od začátku vzbuzovalo oprávněnou obavu, bylo to široké zapojení digitální animace do průběhu tvorby nové Saxány. Nejzoufalejší však je, že by kritika samotných triků byla poměrně shovívavá, ale nedostatek tvůrčí soudnosti a skromnosti zapříčinil, že se triky hýří v monstrózně nezvládnutelném měřítku, které u nás nemá srovnání. Poctivá rukodělná práce šla stranou a nastoupila zelená pozadí, na nichž se dodatečně vyrenderovalo prostředí připomínající rané trojrozměrné počítačové hry. Saxána je falešná tak jako prostředí kolem ní. Čím víc se triky snaží přiblížit ideálu skutečnosti, tím odpudivěji se na nás z plátna šklebí. Nedokážou přesvědčit ani toho, kdo naposledy viděl Jurský park. Mít počítačové triky je moderní a s jejich pomocí lze vytvořit věci, z nichž nám padá čelist (skoro třímiliardový Avatar). U Saxány nám také padá čelist, ale z úplně opačných důvodů. České filmy s fantastickým námětem uměly vždy decentně pracovat s mechanickými triky. Je tudíž neomluvitelný nerozum, že se ověřené způsoby lehkovážně zahazují ve jménu kopírování hollywoodských blockbusterů.

Důvod, proč se bát Saxány jako potenciálně nebezpečného díla i pro děti, je ve scénáři, který nenabízí hodnotný příběh. Přinejmenším snadno formulovatelný děj by nebyl k zahození. Scénář tak může být stejně tak dílem Václava Vorlíčka a Vlastimila Mistríka, jako výplodem skupinové terapie na tvůrčích dílnách v Bohnicích. Již částečné zasazení děje do psychiatrické léčebny a řada podvratných motivů (zažitý význam spojení „teta Irma“) o tom svědčí. Lidem se dějí v příběhu věci tak nepravděpodobné, že i žánr fantasy pohádky kouká a nevěří svým očím. Jak se říká, proč se podrbat jednoduše, když to jde i složitě s vymknutou rukou. Přičtete-li, že nastávající král a bývalý ředitel čarodějnické školy má na to ruce čtyři, dovedete si spočítat, že smysluplnost byla první věcí, kterou tvůrci z filmu vyškrtli. Možná tak tvůrci činí se strachem o nás diváky, abychom samou hrůzou o osud postav nezalézali pod sedačku. Místo toho tam můžeme lézt ze studu.

V pokračování dochází k výměně generací, což umožňuje cílení na mnohem mladšího diváka, ale duch původní Saxány je tím nadobro vypakován na onen svět. Petra Černocká se sice v roli původní čarodějky, která utekla před třistaletým trestem, vrací, ale dokazuje, že se nikdy nestala úplně herečkou. Tady je navíc spolu se svým manželem v podání Jana Hrušínského úplně odstrčena do pozadí. Moc neplechy nenapáchají, od toho tu jsou jiní. Helena Nováčková byla obsazena jako malá Saxánka a jednoho dne se za to možná bude ještě stydět. Obzvlášť mladí a nezkušení herci potřebují jasnou vizi a režijní vedení, které dokáže poradit. Nováčková zanechává dojem srovnatelný se školní besídkou – tvůrci ale sklízejí, co zaseli. Pikantní je, že úlohu hlavní postavy jí krade obzvláště odpudivá teta Irma v podání Jiřiny Bohdalové. V jádru představuje úhlavní zlo, ale na konci se dočká odměny, navíc pochybné morální hodnoty. „Žili šťastně až do smrti“ nikdy nezanechalo větší pachuť zvrácenosti.

V Saxáně a Lexikonu kouzel pracuje dobře tak málo věcí, že je skoro zázrak, že během promítání nevybouchne promítačka nebo se plátno neroztrhne vedví. Takhle to dopadá, když se staří pokoušejí myslet mladě a David se cpe Goliášovými steroidy.

Saxána a Lexikon kouzel (2011)
Režie: Václav Vorlíček
Scénář: Václav Vorlíček, Vlastimil Mistrík
Kamera: Petr Polák, Antonín Weiser
Hrají: Petra Černocká, Jan Hrušínský, Helenka Nováčková, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Josef Somr, Jiří Lábus, Ota Jirák, Markéta Hrubešová
Délka: 90 minut
Premiéra v ČR: 15. 9. 2011