Pohádky už nejsou, co bývaly. Existují různé verze Sněhurky. Často
má svou roli otrávené jablko, mluvící zrcadlo, soutěž o to, kdo bude
krásnější, a parta trpaslíků. Disneyho veselé prozpěvování a humor
nahradil hutný příběh o rozměrech fantasy. Leccos se změnilo, ale
základní atributy přežívají jako připomínka kořenů v textech bratří
Grimmů. Sněhurka a lovec s Kristen Stewart a Chrisem Hemsworthem sice není
dětem nebezpečná, ale dětinská není vůbec.
Království ovládly temné časy. Koruny se ujala zlem prolezlá Ravenna,
která si dost možná tyká s ďáblem, když provozuje čáry máry. Lstí se
vetřela do královy přízně a pak ho bez milosti zničila, aby mužské
pokolení zase jednou trpělo za své přezíravé chování k ženám. Krása
je její mocí a to, čeho se bojí nejvíc, je existence jiné ženy, která by
byla v tomhle ohledu lepší. To zrovna Sněhurka, nástupkyně trůnu držená
v žaláři, oslaví osmnácté narozeniny, takže se na oslavu má servírovat
její srdce jako hlavní chod k nesmrtelnosti a věčné moci Ravenny.
Sněhurce se však prozřetelností přírody povede uniknout a vydat se na
pouť, na níž ji doprovází lovec, který byl původně vyslán, aby ji
vystopoval a přivedl, skupina bojovných a zlodějských trpaslíků a dávný
přítel z dětství. Jestli se však nepodaří shromáždit ozbrojené síly
a postavit se královně, královnina krása hrozí otrávit vše živé.
Co je to krása? Zásluhou nekonečných reklamních masáží, které
deformují všeobecné vnímání lidské krásy, je dost těžké s touto
charakteristikou operovat. Když pak natočíte film, který není spjatý
s naší realitou a v němž musíte ztvárnit krásu v podobě osob,
dávají tím tvůrci velký prostor pro řadu interpretací. Klasická pohádka
o Sněhurce se neobejde bez dvou postav – bez zlovolné královny, která
touží být tou nejhezčí, a bez miss pohádkového světa Sněhurky.
Sněhurka a lovec vcelku inovativně zdůrazňují roli krásy jako životní
krédo a motiv zlé královny, která v něm pochopila nástroj k ovládnutí
patriarchálního světa.
Dílo tak využívá alternativní, extrémní pól k obecnému chápání
feminismu, který chce ženu zrovnoprávnit s mužem a smazat pohled na ni
pouze jako na objekt krásy, který diktuje úspěch a neúspěch. Královna
naopak využívá mužské slabosti k jeho porážce a dominanci. Charlize
Theron byla pro tuto roli dobrou volbou, ať už díky nekonfliktnímu vzhledu
(nereprezentuje prsatý ideál, ale spíš ušlechtilou vizáž), nebo
hereckému umu. Naopak problém vzniká u Kristen Stewart, která navzdory
účinkování v sáze Twilight jen těžko navozuje zdání absolutní krásy,
kterou neurčila ani porota, ale kouzelné zrcadlo jako svého druhu neomylný a
božský soud. Tato verze Sněhurky napříč vyprávěním zdůrazňuje
Sněhurčinu vnitřní krásu, která doplňuje její legendou dané rysy (vlasy
havraní černě, rudé rty a sněhobílá pleť), a tak se stává vyváženou
kombinací, která hlásí dobrotu srdce, jež oživuje zem. I ona
každopádně pozbyla pasivní vlastnosti své animované předchůdkyně a
o svůj trůn se bije jako jakýkoli muž, aby na něm pomalu usedla skoro jako
panenská královna Alžběta.
Režisér Rupert Sanders vede film po dráze jak vývrtka, takže pomalý
rozjezd nakonec skončí v poměrně závratné rychlosti finálního souboje.
Ten je dost akční, avšak pořád dost krátký. Celkově nelze film
jednoznačně charakterizovat jako akční podívanou, přestože se jedná
o nákladný letní blockbuster. Dramaturgický vývoj scénáře od Evana
Daughertyho, Johna Lee Hancocka a Hosseina Aminiho každopádně není úplně
šťastný. Čím více se blíží závěru, tím méně prostoru dává
důležitým momentům, jako například etudě kolem Sněhurky v zakletém
spánku. Nemohou tak správně vyznít a zapůsobit.
Bez debat má Sanders vizuální cítění, ale snad nikdy mu to během filmu
neslouží jako omluva pro digitálně přebujelou nebo přestylizovanou
sekvenci, nad níž máme jenom žasnout. Zaslouží si velkou pochvalu za to,
že mnoha drobnými obrazy zároveň vyjadřuje motivy nebo mu slouží jako
metafora. Sandersova Sněhurka je sice na tradiční poměry temná a hrubá,
ale krve by se v ní kvůli přístupnosti dvakrát nedořezalo (české
nadabování značí, že distributor rád přiláká i mladší obecenstvo).
Sanders krevní sterilitu alespoň ve dvou nejdůležitějších momentech
vynahrazuje metaforou s rozlitou tekutinou, která obrazem prýští jako krev
vytékající z lidského těla, obsah opouštějící svou formu a
ztrácející svou funkčnost.
V jiných chvílích tvaruje vizi fantastického světa jako velmi křehkou
věc, která se správnou ránou rozpadne na drobné kousíčky. Můžeme to
chápat jednak jako nezničitelnost představivosti, která se jenom rozloží a
znovu povstane v jiném tvaru, ale opět jako způsob destrukce bez krve.
Tematicky se tento svět Sněhurky drží styčných bodů klasického
příběhu, dodává mu šťávu a středověce reálné zázemí s masivními
stavbami hradů, aby mohlo být finále filmu vystavěno na bázi špinavého
střetu dvou lidských armád. Film se však ve své dvouhodinové délce
neodvažuje tvořit hlubší či širší mytologii. Vyprávění je očištěno
o nadbytečné informace, z pohádky se stala dospělá legenda, snad jenom
ohrané písničky o vyvolené se mohli autoři vyvarovat.
Ale protože tu máme čarodějnici a trpaslíky, neznamená to, že nemůže
dojít i na další zvláštní tvory. Tvůrci jsou však na jejich
přítomnost opatrní, i tak se můžeme setkat i s výtvarně velmi
zdařilým trolem (který zde není jen na parádu, ale jako první ukazatel
Sněhurčiny autority), vílí komunitou a tajuplným bílým jelenem ve stylu
lesního boha z Princezny Mononoke. Vedle tohoto filmu upomene Sandersova
Sněhurka i další fantastické fláky. Vévodí jim mnohými zmiňovaný Pán
prstenů (natáčení v Irsku se vyplatilo znamenitými záběry
dobarvujícími atmosféru zvláštního kraje) a dál také Nekonečný
příběh (temné bažiny pohlcují milá zvířátka). Oboje jsou ve svém
žánru tak ceněné kusy, že inspirovat se jimi při vlastní tvorbě není
špatný nápad, což je nutné brát s odkazem na to, že nic originálního
už se dnes stejně nedá udělat.
Sněhurka a lovec tak nadále zůstávají pevně svázáni s původní
pohádkou bratří Grimmů, dochází však k inovacím, které jsou stejnou
měrou obsahové i stylistické. Dívka už dnes nečeká na svého prince, ale
pomalu jak politická disidentka Su Ťij je držena v domácím vězení, a
když má možnost, tak se o svou zemi pere spolu s muži. Od dob bratří
Grimmů se poměry změnily. Nový film našel cestu vhodné aktualizace, která
příběh rozvinula tak, jako se příběhy při orálním podání napříč
generacemi vyvíjely pro potřeby aktuálního stavu. Navíc Rupert Sanders je
příslibem režiséra, který obsah a formu striktně nerozděluje a dokáže
okouzlit fantaskními výjevy, které mají svůj význam.
Sněhurka a lovec (Snow White and Huntsman, 2012)
Režie: Rupert Sanders
Scénář: Evan Daugherty, John Lee Hancock, Hossein Amini
Kamera: Greig Fraser
Hrají: Charlize Theron, Kristen Stewart, Chris Hemsworth,
Sam Claflin, Ian McShane, Toby Jonbes, Nick Frost, Eddie Marsan, Bob Hoskins
Délka: 126 minut
Premiéra v ČR: 31. 5. 2012
Napsat komentář