Sněhurka a lovec – pohádka epických rozměrů

Království ovládly temné časy. Koruny se ujala zlem prolezlá Ravenna, která si dost možná tyká s ďáblem, když provozuje čáry máry. Lstí se vetřela do královy přízně a pak ho bez milosti zničila, aby mužské pokolení zase jednou trpělo za své přezíravé chování k ženám. Krása je její mocí a to, čeho se bojí nejvíc, je existence jiné ženy, která by byla v tomhle ohledu lepší. To zrovna Sněhurka, nástupkyně trůnu držená v žaláři, oslaví osmnácté narozeniny, takže se na oslavu má servírovat její srdce jako hlavní chod k nesmrtelnosti a věčné moci Ravenny. Sněhurce se však prozřetelností přírody povede uniknout a vydat se na pouť, na níž ji doprovází lovec, který byl původně vyslán, aby ji vystopoval a přivedl, skupina bojovných a zlodějských trpaslíků a dávný přítel z dětství. Jestli se však nepodaří shromáždit ozbrojené síly a postavit se královně, královnina krása hrozí otrávit vše živé.

Co je to krása? Zásluhou nekonečných reklamních masáží, které deformují všeobecné vnímání lidské krásy, je dost těžké s touto charakteristikou operovat. Když pak natočíte film, který není spjatý s naší realitou a v němž musíte ztvárnit krásu v podobě osob, dávají tím tvůrci velký prostor pro řadu interpretací. Klasická pohádka o Sněhurce se neobejde bez dvou postav – bez zlovolné královny, která touží být tou nejhezčí, a bez miss pohádkového světa Sněhurky. Sněhurka a lovec vcelku inovativně zdůrazňují roli krásy jako životní krédo a motiv zlé královny, která v něm pochopila nástroj k ovládnutí patriarchálního světa.

Dílo tak využívá alternativní, extrémní pól k obecnému chápání feminismu, který chce ženu zrovnoprávnit s mužem a smazat pohled na ni pouze jako na objekt krásy, který diktuje úspěch a neúspěch. Královna naopak využívá mužské slabosti k jeho porážce a dominanci. Charlize Theron byla pro tuto roli dobrou volbou, ať už díky nekonfliktnímu vzhledu (nereprezentuje prsatý ideál, ale spíš ušlechtilou vizáž), nebo hereckému umu. Naopak problém vzniká u Kristen Stewart, která navzdory účinkování v sáze Twilight jen těžko navozuje zdání absolutní krásy, kterou neurčila ani porota, ale kouzelné zrcadlo jako svého druhu neomylný a božský soud. Tato verze Sněhurky napříč vyprávěním zdůrazňuje Sněhurčinu vnitřní krásu, která doplňuje její legendou dané rysy (vlasy havraní černě, rudé rty a sněhobílá pleť), a tak se stává vyváženou kombinací, která hlásí dobrotu srdce, jež oživuje zem. I ona každopádně pozbyla pasivní vlastnosti své animované předchůdkyně a o svůj trůn se bije jako jakýkoli muž, aby na něm pomalu usedla skoro jako panenská královna Alžběta.

Režisér Rupert Sanders vede film po dráze jak vývrtka, takže pomalý rozjezd nakonec skončí v poměrně závratné rychlosti finálního souboje. Ten je dost akční, avšak pořád dost krátký. Celkově nelze film jednoznačně charakterizovat jako akční podívanou, přestože se jedná o nákladný letní blockbuster. Dramaturgický vývoj scénáře od Evana Daughertyho, Johna Lee Hancocka a Hosseina Aminiho každopádně není úplně šťastný. Čím více se blíží závěru, tím méně prostoru dává důležitým momentům, jako například etudě kolem Sněhurky v zakletém spánku. Nemohou tak správně vyznít a zapůsobit.

Bez debat má Sanders vizuální cítění, ale snad nikdy mu to během filmu neslouží jako omluva pro digitálně přebujelou nebo přestylizovanou sekvenci, nad níž máme jenom žasnout. Zaslouží si velkou pochvalu za to, že mnoha drobnými obrazy zároveň vyjadřuje motivy nebo mu slouží jako metafora. Sandersova Sněhurka je sice na tradiční poměry temná a hrubá, ale krve by se v ní kvůli přístupnosti dvakrát nedořezalo (české nadabování značí, že distributor rád přiláká i mladší obecenstvo). Sanders krevní sterilitu alespoň ve dvou nejdůležitějších momentech vynahrazuje metaforou s rozlitou tekutinou, která obrazem prýští jako krev vytékající z lidského těla, obsah opouštějící svou formu a ztrácející svou funkčnost.

V jiných chvílích tvaruje vizi fantastického světa jako velmi křehkou věc, která se správnou ránou rozpadne na drobné kousíčky. Můžeme to chápat jednak jako nezničitelnost představivosti, která se jenom rozloží a znovu povstane v jiném tvaru, ale opět jako způsob destrukce bez krve. Tematicky se tento svět Sněhurky drží styčných bodů klasického příběhu, dodává mu šťávu a středověce reálné zázemí s masivními stavbami hradů, aby mohlo být finále filmu vystavěno na bázi špinavého střetu dvou lidských armád. Film se však ve své dvouhodinové délce neodvažuje tvořit hlubší či širší mytologii. Vyprávění je očištěno o nadbytečné informace, z pohádky se stala dospělá legenda, snad jenom ohrané písničky o vyvolené se mohli autoři vyvarovat.

Ale protože tu máme čarodějnici a trpaslíky, neznamená to, že nemůže dojít i na další zvláštní tvory. Tvůrci jsou však na jejich přítomnost opatrní, i tak se můžeme setkat i s výtvarně velmi zdařilým trolem (který zde není jen na parádu, ale jako první ukazatel Sněhurčiny autority), vílí komunitou a tajuplným bílým jelenem ve stylu lesního boha z Princezny Mononoke. Vedle tohoto filmu upomene Sandersova Sněhurka i další fantastické fláky. Vévodí jim mnohými zmiňovaný Pán prstenů (natáčení v Irsku se vyplatilo znamenitými záběry dobarvujícími atmosféru zvláštního kraje) a dál také Nekonečný příběh (temné bažiny pohlcují milá zvířátka). Oboje jsou ve svém žánru tak ceněné kusy, že inspirovat se jimi při vlastní tvorbě není špatný nápad, což je nutné brát s odkazem na to, že nic originálního už se dnes stejně nedá udělat.

Sněhurka a lovec tak nadále zůstávají pevně svázáni s původní pohádkou bratří Grimmů, dochází však k inovacím, které jsou stejnou měrou obsahové i stylistické. Dívka už dnes nečeká na svého prince, ale pomalu jak politická disidentka Su Ťij je držena v domácím vězení, a když má možnost, tak se o svou zemi pere spolu s muži. Od dob bratří Grimmů se poměry změnily. Nový film našel cestu vhodné aktualizace, která příběh rozvinula tak, jako se příběhy při orálním podání napříč generacemi vyvíjely pro potřeby aktuálního stavu. Navíc Rupert Sanders je příslibem režiséra, který obsah a formu striktně nerozděluje a dokáže okouzlit fantaskními výjevy, které mají svůj význam.

Sněhurka a lovec (Snow White and Huntsman, 2012)

Režie: Rupert Sanders
Scénář: Evan Daugherty, John Lee Hancock, Hossein Amini
Kamera: Greig Fraser

Hrají: Charlize Theron, Kristen Stewart, Chris Hemsworth, Sam Claflin, Ian McShane, Toby Jonbes, Nick Frost, Eddie Marsan, Bob Hoskins
Délka: 126 minut
Premiéra v ČR: 31. 5. 2012