Celovečerní debut Zdeňka Jiráského se již stal jedním z nejlépe
hodnocených českých filmů loňského roku. Pádným argumentem je bohatá
kolekce nominací na Ceny české filmové kritiky. Zdá se, že perfektní
řemeslo se potkalo s bohatou látkou a nabídlo film vymykající se blátu
zdejší kinematografie. Ovšem postavy samotné se noří do bláta svých
vlastních problémů a narážejí na propastnou neschopnost adekvátní
adaptace a normalizace svých životních osudů. Jsou to jenom lidi.
Agáta zjistila, že je asi těhotná. Teda je určitě těhotná, ale vůbec
netuší, co dělat. Její přítel se zrovna zranil při mikulášské
alkoholické promenádě a pobyt v nemocnici se zkomplikuje. Krom toho se musí
potýkat s ožehavou rodinnou situací. Otec je nepolepšitelný gambler,
který utrácí peníze v hernách. Jako každý závislák tvrdí, že je to
jen pár drobných. Jak se ovšem záhy vyjeví, rodina má obrovské dluhy a
brzy by mohli klidně přijít o byt. Její bratr Honza se pak zamiluje do
striptérky Zuzany, kterou se rozhodne osvobodit, a tak s nimi stráví dokonce
Štědrý večer. Její matka všemu jen důvěřivě přihlíží, ani si
nedělá starosti s erotickým kalendářem, který ve cvičební skupině
nafotili. Vánoce na blátě by byly marginální strastí.
V centru příběhu stojí rodina Hrdinových, od ní se pak větví
jednotlivá témata způsobem, jakým ho do děje vnáší jednotliví členové
famílie. Do nesnadné situace se tak snímek dostává už v momentě, kdy
sociální zbídačení nabývá různých podob v různých osobách. Film se
tak snaží být tematicky bohatý a košatý, ale jediné, čeho dosáhne, je
povrchní divácký zážitek. Kdo by si při sledování neřekl, jací to jsou
chudáci. Na druhé straně tím tvůrci podávají doklad o spletitosti
života. V podobném duchu se nese i závěr, který neuzavírá nic, ani
jeden příběh nenabízí uspokojivé rozřešení a dílo samotné se stává
pouhým náhodným svědkem chvíle v životě Hrdinových. Poupata tak mají
výpovědní hodnotu asi jako zpráva v nováckých televizních novinách.
Otce ztvárnil Vladimír Javorský. Do role se díky svému zamlklému zjevu
hodí. Navíc v sobě snoubí jistou umolousanou melancholii
s nepřemožitelnou apatií, která postavě brání změnit svůj styl
života. Možná, že kdyby nebylo postavy otce, byl by to jednoduchý příběh
o problémových dětech. Hezkým způsobem se tak rozklad tradičních
rodinných pout ukazuje jako kolektivní vina. Jeho hráčská vášeň a
hypnotické zaujetí ve výherních automatech nicméně nabourává
idealistickou vizi skvělého filmu. Jak moc přesvědčivě dokáže
životního ztroskotance Javorský prožít, o to míň ho prožívá divák.
Režisér totiž nenabízí analytické či racionálně kritické zobrazení
gamblerství, ani v nejmenším se nepídí po kořenech a už vůbec
nezprostředkovává vnitřního démona, který člověka u automatu ovládá.
Stává se karikaturou zoufalého lenocha, který vyhazuje peníze z okna.
Psychologická hloubka zůstává ukryta vně Javorského.
Syna Honzu hraje Josef Láska, pro kterého je to velká filmová
příležitost, ale kvůli naivitě a nevěrohodnosti jeho zápletky se nemá
čím chlubit. Jako jedna z mála postav není v existenciálním ohrožení,
ovšem z nevysvětleného důvodu se zakouká do striptérky (a prsa nejsou
argumentem k lásce). Je zvláštní, že se v něm probudí spíš
donkichotská snaha o duševní sblížení, aniž by se výrazně pokoušel
o sexuální splynutí. Jednak k tomu vybízí profese striptérky, která jí
dává nálepku povolnosti, ovšem ani její vystupování nedává dvakrát moc
důvodů si ji zamilovat. Podobně jako u Javorského nám není umožněno
nahlédnout pod pokličku událostí.
O moc lépe na tom nejsou ani vrstevníci – sestra Agáta v podání
Mariky Šoposké jako zmatená dívka tající těhotenství, její přítel
Matěj Vladimíra Polívky na čas odklizený nehodou a pak odvážně
přijíždějící na vozíku. Výkon Mariky Šoposké je alespoň matně
povědomý a autentický s rozumnou dávkou koncentrace hereckého umu. Její
rozhodnutí ohledně osudu dítěte příběh pouze rámcuje, ale nevyplňuje.
Tvůrci ho tak staví jako lehkou variaci na téma „zaslouží si dítě
život v takovém prostředí“? To si ovšem podobně jako většinu jiného
musíme domyslet, v tomto případě to je alespoň svědomité hádání
z načrtnutých symbolů.
Vietnamští imigranti se pak k rodině Hrdinů pouze nešťastně
přimotají a vykoledují si za to trest. V tom momentu se pak film krutě
zasměje. Jako jediní totiž směřovali k cíli, který nebyl jen snovým
místem útěchy, ale reálnou možností úniku z vykresleného marasmu.
Opakem jsou Hrdinové, kteří se plácali, plácají a vždycky budou plácat
v kaši, do které se narodili. Mají sny a cíle, ty jsou ale tak mlhavé, že
nemají naději na splnění.
Poupata (ČR, 2011)
Režie: Zdeněk Jiráský
Scénář: Zdeněk Jiráský
Kamera: Vladimír Smutný
Hrají: Vladimír Javorský (Jarda), Malgorzata Pikus
(Kamila), Marika Šoposká (Agáta), Josef Láska (Honza), Nguyen Thi Minh
(Hue), Nguyen Kim Son (Long), Aneta Krejčíková (Zuzana), Kateřina
Jandáčková (Magda), Jiří Maryško (Cyril), Vladimír Polívka (Matěj),
Luboš Veselý (Venda), Dana Syslová (Prudká)
Délka: 94 minut
Premiéra v ČR: 15. 12. 2011
Napsat komentář