Šokující! Kajínek opět na útěku!
Myslím, že titulek je dostatečně vystihující, protože přesně těmto slovům dnes recenzovaný film Kajínek odpovídá. Celé pojetí snímku jako by vypadlo z bulvárních plátků typu Blesk či ze zpravodajství TV Nova. Už jen jméno režiséra Petr Jákl mladší vzbuzuje přinejmenším rozpaky. Vždyť se jedná o bývalého kaskadéra, jenž nemá s režírováním filmů žádné zkušenosti. Nutno podotknout, že jeho bývalá profese se na snímku podepsala, a to jak v tom pozitivním, tak negativním slova smyslu.
Příběhovou linku snad není třeba českému divákovi představovat. Ale jen pro pořádek a pro ty, kteří se třeba po dvaceti letech probudili z kómatu. Film se nese ve dvou rovinách vyprávění a mapuje celý fenomén jménem „Kajínek“ (ve filmu Konstantin Lavronenko) od úplného začátku této ostře sledované kauzy (tedy dvojnásobné vraždy, kterou Kajínek údajně spáchal a za kterou byl odsouzen) až po nedávnou minulost (Kajínkův útěk z věznice Mírov a jeho následné dopadení). Ve druhé linii je hlavní postavou Kajínkova obhájkyně (Tatiana Vilhelmová). Tyto roviny se často protínají, střetávají a doplňují. Vyjeví nám film šokující pravdu o tom, jak to doopravdy bylo? A je vůbec ještě možné rozplést to nekonečné klubko pravd, polopravd a lží?
Kajínek je akčním thrillerem, což je u nás neobvyklý žánr. Pokud si dobře vzpomínám, k tomuto žánru se řadí snad jen Sametoví vrazi a s trochou nadsázky i Pravidla lži. Rovnou musím konstatovat, že sázka na neotřelý a v našich vodách originální žánr tvůrcům zrovna nevyšla. Pravda, akce je zde relativně dost, ale že by byla na vysoké úrovni? Americkým akčním filmům nesahá ani po paty, ale to se ani nedalo očekávat. Spíše se dá přirovnat k povedenějším dílům seriálu Kobra 11 (jestli nějaké povedenější existují). Přesto jsou akční scény asi to nejlepší, co film nabízí. Vyprávět příběh Jákl neumí. Nepoučený divák zažije často pocity zmatku. Postavy najednou vskočí do příběhu, nikde žádná vysvětlení proč, kdo jsou a jaká je jejich historie. Vše se dozvídáme až později, např. díky různým flashbackům. Celou první polovinu tak není moc na co koukat. Režisér se nevyhne ani několika zbytečným a nelogickým záběrům. Třeba scéna s rybou, noční střílení holubů nebo absolutně zbytečná postava vnuka Vladimíra Dlouhého, hlavního „záporáka“. O postavě otřesné Alice Bendové snad raději nemluvit. Takové věci působí jako pěst na oko.
Herecké výkony jsou v první hodině také hrozné. A na nezvykle prkenný výkon Tatiany Vilhelmové jsem si musel dlouho zvykat. S podivem je, že ve druhé polovině se do té doby nemastný neslaný film zlomí a stává se koukatelným a místy dokonce zábavným. Mluvím především o útěku z vězení a následném policejním pátrání po Kajínkovi. Zde mi film připomněl vcelku povedený seriál Útěk z vězení. Souboj s časem, útěky na poslední možnou chvíli, spád. Solidní je herecký výkon Konstantina Lavronenka. Je správně drsný, tvrdý jako kámen a dodává postavě Kajínka zajímavou nejednoznačnost – zda mu má divák věřit, sympatizovat s ním, či naopak ho nechat ve vězení shnít, a to ať již je pravda, kde chce. Jenže pak přijde uslzený a patetický závěr, který mi nepříjemně připomněl poslední scénu z Hvězdné pěchoty, ve které proběhne jakási propagandistická reklama na podporu války, kde se říká „Budou stále bojovat a vyhrají“. Jenže v Pěchotě jde o satirický záměr, spíše o jakýsi vtip, v Kajínkovi to tvůrci myslí vážně.
Záměrně jsem se v recenzi snažil vyhnout tématu autenticity celého snímku. Je jasné, že scénář byl dosti upravován, aby byl co nejzajímavější a aby oslovil co nejširší spektrum diváků. Kdo má rád různé spiklenecké teorie a korupční aféry bude zřejmě vrnět blahem. Kdo hledá nějaká skutečná fakta, která by mohla vnést do kauzy nové světlo, bude zklamán. Scénář je totiž vystavěn spíše na domněnkách než na opravdových hmatatelných důkazech. Snaha děj co nejvíce zdramatizovat a fakty se příliš nezaobírat, je patrná na první pohled.
Útok na nejhorší český film tohoto roku se tedy naštěstí nakonec nekoná. Toto „ocenění“ Jákl Troškovu Doktorovi od jezera hrochů nevyfoukne, ale velká očekávání, která do filmu mnozí vkládali, se také nenaplnila. Dle mého si za pár let na film Kajínek stěží kdo vzpomene. Ovšem jen několik dní před slavnostní premiérou se objevily nové, šokující důkazy o Kajínkově nevinně. Že by jen prostá náhoda? Nebo chytrý marketingový kalkul, který přitáhne nějakého toho diváka navíc?
Kajínek (Česká Republika, 2010)
Režie: Petr Jákl ml.
Kamera: F. A. Brabec
Hudba: Václav Noid Bárta
Scénář: Petr Jákl ml., Pavel Dobeš
Hrají: Konstantin Lavronenko, Tatiana Vilhelmová,
Bogusław Linda, Vladimír Dlouhý, Michal Dlouhý, Ľubomír Paulovič,
Werner Daehn, Josef Klíma, Norbert Lichý, Alice Bendová, Ken Duken,
Daniel Daden Svoboda, Hynek Čermák, Deana Horváthová – Jakubisková,
Jana Pehrová – Krausová, Josef Šebek, Karel Zima, Jiří Maria Sieber,
Marek Vašut
Délka: 107 min.
Premiéra v ČR: 5. 8. 2010