Za socialismu varovala propaganda před lidmi v klobouku, protože se za
nimi skrývali zlí kapitalisté. Po zhlédnutí nového sci-fi filmu podle
literární předlohy Philipa K. Dicka se mohou milovníci klobouků bát znovu.
Lidé by je mohli považovat za správce osudu, tajemné lidi z pozadí,
kteří ovlivňují chod věcí. Vylité kafe, zapomenuté klíče, opožděný
autobus – všechno může být jejich práce. Příběh člověka, který se
vzepře nalinkovanému životu, je tak příjemně napínavý.
Správci osudu fungují jako minimalistický úvod do představivosti Philipa
K. Dicka, kterého jakožto výtečného autora sci-fi čas od času využijí
filmaři. Pohrají si s jeho neotřelými a podnětnými nápady, představí
zase jednu z jeho knih světu skrz filmové médium a snad doufají, že se
trocha té tvůrčí geniality přenese i na ně. George Nolfi je jedním
takovým hollywoodským človíčkem, který si dosud udělal největší
renomé psaním scénářů, např. pro unylého Strážce s Michaelem
Douglasem, ale také Dannyho parťáky a hyperaktivního Jasona Bournea
v Bournově ultimátu. Známého herce z těchto dvou filmů, Matta Damona,
pak zlákal ke spolupráci na vlastním projektu, který si sám zrežíroval a
který se vyznačuje skromným pojetím a civilismem, což látce sluší. Na
Správcích osudu je citelně znát, že vychází z povídky.
Lze proto jednoduše definovat, čím
tento režijní debut není. Není futuristicky epický jako Minority Report ani
dějově zamotaný a komplikovaný jako Temný obraz a nespoléhá se na akci a
blbý scénář jako Výplata. Kongresman David Norris kandiduje do Senátu za
New York, čímž by vzhledem ke svému mládí vytřel všem papalášům zrak.
Jenomže něco se pokazí, do tisku se dostanou nevhodné fotky a vítězství
ve volbách se mění v porážku, za kterou by mohla následovat potupa. Není
ale sám, komu zmařená příležitost dělá starosti. I když to David
neví, je mu psána velká budoucnost v politice a některým záleží na tom,
aby si šanci nepokazil. Do cesty se mu jejich přičiněním připlete Elise,
která ho před povolebním proslovem vyvede z rovnováhy, inspiruje a
zachrání tak jeho popularitu. Nečekaně se však do Elisy zamiluje, což je
situace, kterou plán nedovoluje. Někteří lidé nemohou připustit, aby David
zůstal s Elisou, aby ji kdy znovu viděl. Ti dva nemají být spolu.
Když tu velmi tajemně hovořím o jakýchsi lidech, které bychom mohli
označit za šedé eminence či pány za oponou, v žádném případě tím
nechci naznačit, že příběh povrchně směřuje ke špionážní paranoie.
Správci osudu se neangažují politicky, ale předkládají myšlenku, že
v našem světě existuje skupina nadpřirozených osob, o jejichž existenci
nemá lidstvo ponětí a které svou činností usměrňují řád a
směřování dějin. Sledují kroky důležitých osob a v příslušné
míře mění okolnosti ke správnému cíli. Film je nedefinuje do detailu,
jenom diváka spolu s Davidem nechává nahlédnout do zákulisí, které nikdy
neměl spatřit. To následně determinuje jeho rozhodnutí, během nějž
převrací ideologii, kterou tato organizace, v doslovném překladu
Modifikační úřad, vyznává. Boří iluzi toho, že lze životy rozumově
uchopit, určit jim správnou dráhu a nevzít v potaz nahodilost lidského
bytí. Předsedou úřadu, který tvoří všechny životní, světové,
dějinné plány a kterého nikdy nespatříme, může být ve zjednodušeném
chápání bůh, ale film si ponechává otevřenou interpretaci.
Dává se tím prostor k vlastním
úvahám, které se točí kolem analýzy fenoménu osudu. Staví se před nás
ta varianta, že něco jako osud existuje, je vykonáván velmi záměrně, ale
snadno zklame většinu těch, kteří v osud věří. Netýká se totiž
všech a neohlíží se na city. Ti méně důležití, kterých je většina,
nečiní tak důležitá rozhodnutí, aby stála za pozornost Modifikačnímu
úřadu. Poměrně zábavně však působí vyprávění o fungování
Modifikačního úřadu, kdy příběh reaguje na dějinný vývoj lidstva a
vysvětluje, proč vůbec došlo ke dvěma světovým válkám. Vytváří to
ucelenější smysl, ale slouží pouze okrajově jako hmatatelné zázemí pro
příběh jedné osoby – Davida Norrise. Pokud se totiž film žánrově
k něčemu neustále nachyluje, není to ani tak sci-fi jako romantika, která
ovšem nepůsobí vůbec přeslazeně, neuvěřitelně a kýčovitě, a to
přesto, že filmu chybí nějaké překvapivé rozuzlení, které by průběh
příhodným způsobem posunulo do jiné roviny nebo překvapilo.
Matt Damon a Emily Blunt však
v rolích Davida a Elisy naplňují rámce svých postav vrchovatě a
přispívají k tomu, aby film zabrnkal na romantickou notu silněji než
čistokrevné uslzené slaďárny, aniž by působil dojmem nevyvratitelnosti.
Je to dost dobře dáno tím, že se převracejí struktury. Zatímco většinou
bývá důvodem spojení dvou životů v láskyplné náruči osud, který jako
jediný vůbec odůvodňuje, jak vůbec mohli skončit spolu, Správci osudu
staví postavy před stav, v němž si osud nepřeje, aby byly spolu, a ony
musí bojovat proti systému. Je přece mnohem příjemnější vědět, že
dívka vašeho života není jen rozmarem osudu, ale vaší volbou a
přičiněním.
Nakonec Správci osudu utečou sice rychle, ale nezanechají dojem, že by
odhalili něco světoborného. George Nolfi však zvládá jednotlivé prvky
poskládat tak, aby řádně (i když příliš uměřeně) spolupracovaly a
aby neurážely neumětelstvím nebo přehnanými ambicemi. Kdyby mělo jeho
setkání s Philipem K. Dickem vyšší cíl, mohli jsme pod kloboukem najít
něco víc než jen obyčejný film.
Správci osudu
(Adjustment Bureau, USA, 2011)
Režie: George Nolfi
Scénář: George Nolfi
Kamera: John Toll
Hrají: Matt Damon, Emily Blunt, Terence Stamp, John
Slattery
Délka: 106 minut
Premiéra v ČR: 3. 3. 2011
Napsat komentář