Strana 19 - film-recenze

Když se řekne filmový muzikál, většina z nás si pravděpodobně vybaví hyperromantické, avšak zároveň maximálně originální a hravé Moulin Rouge nebo skutečně vtipné, skvělými hereckými výkony ozdobené Chicago. Tyto dva snímky vrátily žánru muzikál jeho ztracený lesk a zároveň se pro všechny budoucí hudebně-taneční počiny staly vzorem, s nímž budou porovnávány. Představují-li tyto dva muzikály zlatou medaili celostátní taneční soutěže, pak Varieté by stejný kov vybojovalo maximálně na okrese.

Trenér Tří králů, David O. Russell, si našel nového svěřence, kterého převzal po Darrenu Aronofském, který z projektu vycouval. Mark Wahlberg se jako nadějný boxer pokouší vyhrabat zpoza barikády, kterou kolem něj postavilo vlastní okolí včetně nejbližšího bratra v podání Christiana Balea. Tento boj se pro film stal fatálně důležitější než boxerský souboj o titul, k němuž každý sportovní film směřuje. Tenhle má sedm oscarových nominací.

Na povrchu zábavná komedie s okouzlující Rachel McAdams i zamračeným Harrisonem Fordem má skutečně blízko k populární komedii Ďábel nosí Pradu, jak hlásí PR, až by jeden nařknul tvůrce z kopírovaní šablon. Ve svém jádru ale nastiňuje situaci v mediálním prostředí, v němž mizí důraz na závažné zpravodajství a lidem se raději servíruje bezduchá zábava. Byznys je byznys. Nechybí přitom sarkazmus ani přímočarý humor, vždy postavený na správných lidech.

Norské dřevo patřilo coby filmová adaptace stejnojmenného bestselleru japonského spisovatele Haruki Murakamiho k napjatě očekávaným snímkům letošní sezony. Nejinak tomu bylo i u nás, kde se již řada Murakamiho titulů dočkala českého překladu a kde samotnému autorovi byla udělena Cena Franze Kafky – svědčila o tom i beznadějně vyprodaná projekce dotyčného snímku v rámci lednové přehlídky japonského filmu v kině Lucerna. Netroufám si odhadovat, kolik jedinců z početné skupiny tuzemských fanoušků Murakamiho očekávalo snímek vyrovnávající se svou kvalitou románové předloze – vsadil bych se však, že většina z nich odcházela z kina poměrně zklamána.

Více než dvacet let po revoluci bojuje česká společnost s diktaturou o to silnější, o co bezelstněji se tváří, s konzumním přístupem k životu. Člověku se daří materiálně stále lépe, a tak si vlastně ani nevšiml, že skutečnou svobodu postupně zaměnil za svobodu spotřebitelské volby. Tím ale ztratil to nejcennější – důstojnost. Také o tom jsou dokumentární filmy Víta Klusáka Český sen a nanovo i Vše pro dobro světa a Nošovic. Pro někoho mohou být hořkým soustem, výsměchem obyčejnému pracujícímu, pro jiné znamenají naději střízlivého náhledu na masou (a často i státem) oslavované nadnárodní koncerny, co ve stínu inovativní firemní politiky mění člověka v sice zaměstnaného, ale v jádru bezcenného otroka bez názorů, povinností a osobních práv.

Po silně osobním příběhu mladého Žida se Ethan a Joel Coenovi propracovali k žánru, o jehož realizaci už dlouho snili. Vstříc prériím, rychlým koltům a koňskému pohonu se vydali v rámci westernu. Společnost jim dělá jejich dávný kumpán Jeff Bridges, dále Matt Damon a Josh Brolin. Hlavní roli ale svěřili mladé dívce, která dosud nezakusila taje filmového natáčení – Hailee Steinfeld. I když ve svých filmech nikdy nechtěli vzbuzovat plačtivé emoce, Opravdová kuráž má velmi silný konec.

Zapomeňte na katalánskou metropoli, jak ji znáte z allenovsky pohlednicového podání a la Vicky Cristina Barcelona. V tomhle filmu neuvidíte žádné ze španělských vnad, rozechvělé turistky ani umělecké floutky, kteří si s nimi pohrávají. Jediné, co tyto dva tituly spojuje, je španělský švihák a oscarový herec Javier Bardem. Zde veškerá podobnost končí, neboť Uxbalova Barcelona je zcela jiný pohár sangrie. Když z něj okusíte poprvé, ustrnete nečekanou hořkostí. Poslední lok by vás mohl snad i zabít, těžko však přestanete pít. Tušíte totiž, že pod vším tím kalem se skrývá něco průzračně skutečného.